Kdo byl alespoň jednou v životě na českém autobusovém zájezdu, a to ideálně nějakých pár let nazpátek, určitě mu budou účastníci tohoto zájezdu velmi povědomí. Pár let nazpátky proto, že zřejmě marně doufám, že některé typy zde popisované se v současnosti už tam moc nevyskytují :-).
Viz rodina s dětmi, která si v rámci své spořivé povahy večeři vaří na pokoji na plynové bombě, o homosexualitě si myslí, že je nakažlivá a že by snad v cizině nedejbůh domluvila? Tak trochu Škopkovic rodinka ze Slunce, seno, … , v níž ale nevládne řízná Helena Růžičková, ale neméně řízná žena, výrazově hodně podobná Pavle Tomicové (známé z poslední doby např. ze Snowborďáků nebo Rafťáků).
Zájezdu se dále účastní dvě postpubescentky na neustálém lovu dvounohých mužských obětí, dvě senilní babičky, homosexuální pár, „slavná“ hudební hvězda, sebeironická ošklivka Jolana (Anna Polívková) toužící po chlapovi, jeden ošklivec toužící po ženské a stárnoucí manželé (rodiče Jolany), v podání Evy Holubové a Bohumila Klepla, „kteří chtějí celých těch 30 let udělat toho druhého šťastným“, ale pořád se hádají.
Takže vcelku slušně reprezentativní vzorek pro sociologickou analýzu. A tak že jo. Dovolenkové osudy této squadry azzury se vzájemně proplétají, všichni by si na zasloužené dovče rádi užili (rozuměj „užili“), ale pořád všichni naráží na nesprávné protějšky. A tak se zase osudí zamíchá a vytvoří se nové dvojice. Tentokrát je to už lepší… Celou tuhle bandu se snaží ukočírovat hudebně nadaná blonďatá naivka v podání modelky Jitky Kocurové, že které má celý zájezd srandu a mě pěkně lezla na nervy :-).
Stejně jako všichni ostatní musí být samozřejmě i řidiči autobusu tak trochu nenormální. Duo Karel & Karel nabádá dovolenkáře s kamennou tváří, aby neodhazovali kosti od kotlet za sedadla, domnívají se, že cestující vylučují formou „lulání“ a stále nemohou pochopit, proč se jim ztrácejí vyztužené podšálky, „když jim (lidem) pořád říkají, ať je vrací“.
Účastníci zájezdu jsou filmem o klasických českých povahách a rysech jednotlivých věkových kategorií s řadou vtipných hlášek (např. ještě jednou mi řekneš čumáčku a rozbiju ti palubní mikrofon), u kterého se jeden můj kamarád „ani jednou nepodíval na hodinky“. Já osobně jsem ke konci maličko ztrácela trpělivost, když se prázdninové osudy jednotlivých protagonistů ne a ne uzavřít. Každému však byl samozřejmě dopřán řádný happy end a do ČR se vrací autobus úplně vyměněných lidí. Tenhle film vás musí bavit, protože při upřímném zamyšlení zjistíte, že tohle už jste někde, někdy zažili – ať už jako divák nebo dokonce samotný aktér …
