V zajetí démonů 2: Děsivá atmosféra ano, silný příběh bohužel ne

Ed (Patrick Wilson) a Lorraine (Vera Farmiga) toho za svo­ji kari­é­ru vidě­li už hod­ně. Přesto, když jsou povo­lá­ni církví do ang­lic­ké­ho Einfieldu aby pro­šet­ři­li para­nor­mál­ní jevy v jed­nom rodin­ném dom­ku, jejich důvě­ra v oby­va­te­le toho domu není bez­mezná. Společně s brit­ský­mi spe­ci­a­lis­ty se přes­to pouš­tě­jí do vyšet­řo­vá­ní a sna­ží se vypá­t­rat zdroj para­nor­mál­ních jevů a jeho odstra­ně­ním oby­va­te­lům toho domo­va navrá­tit nor­mál­ní život. Ne všech­no je ovšem tak jed­no­du­ché... 

Druhé V zaje­tí démo­nů je poně­kud zají­ma­vý sní­mek. Musím říci, že jed­nič­ku pova­žu­ji za pří­jem­nou a pře­de­vším mra­zi­vě atmos­fe­ric­kou podí­va­nou, kte­rá v mých očích před­či­la vše ostat­ní, co Wan do té doby či od ní nato­čil. Je tedy doce­la těž­ké na podob­ný úspěch navá­zat, byť k tomu sku­teč­ný pří­běh man­že­lů Warrenových pří­mo nabá­dá. Díky tomu se tak dějo­vě posu­nu­je­me do budouc­nos­ti, kde dostá­va­jí dal­ší pří­pad, kte­rý posky­tu­je nos­nou lin­ku pro tenhle film. A tady nastá­vá hned onen prv­ní pro­blém. Zatímco totiž prv­ní díl byl jakým­si celist­vým zážit­kem, kte­rý postup­ně gra­do­val , jeho pokra­čo­vá­ní půso­bí po vět­ši­nu času jako jaká­si frag­men­to­va­ná pře­hlíd­ka leka­ček a děsi­vých momen­tů (a že jich ve fil­mu je dosta­tek), kte­rá ovšem prá­vě tyto momen­ty nepří­liš dob­ře drží pohro­ma­dě.

Hudebně tomu Joseph Bishara napo­má­há, nicmé­ně jeho kom­po­zi­ce para­dox­ně zís­ká prim až v samot­ném závě­ru a to je cel­kem ško­da. Kamera Dona Burgesse pak pat­ří k horo­ro­vé­mu stan­dar­du, byť je zde pří­tomno i něko­lik typic­kých zábě­rů prá­vě pro Jamese Wana, kte­rý svůj režij­ní a stři­ho­vý styl pilu­je s kaž­dý dal­ším fil­mem, nezá­vis­le na spo­lu­pra­cov­ní­cích. Výsledkem je tak audi­o­vi­zu­ál­ně pří­jem­ná podí­va­ná, kte­rá vám hned něko­li­krát pocu­chá ner­vy díky děsi­vos­ti, s jakou se Wanovi daří pro­dat svo­ji vizu­ál­ní nápa­di­tost a sluš­nou výpra­vu. O pozná­ní méně pří­jem­ný je pak samot­ný pří­běh a jeho vývoj, kte­rý ve fil­mu na plo­še 134 minut pro­ži­je­te.

James Wan umí děsit, to už jsme se pře­svěd­či­li něko­li­krát a ani V zaje­tí démo­nů 2 na tom nic nemě­ní. Stejně tak jeho řeme­sl­ná strán­ka a cit pro styl jed­no­du­še fun­gu­je. Jenže, když nava­zu­je na jeden ze svých nej­lep­ších fil­mů, oče­ká­vá­ní i ona pomy­sl­ná lať­ka jsou vyso­ko a těm se ten­to­krát nepo­da­ři­lo ani při­blí­žit. Tohle pokra­čo­vá­ní sice umí vydě­sit své divá­ky, vět­ši­nu času je nepří­jem­ně mra­zi­vé a tem­né, nicmé­ně v momen­tech kdy se vás pří­mo nesna­ží vystra­šit pří­liš nefun­gu­je a tak na plo­še více jak dvou hodin hned něko­li­krát nudí. Příběh pozbý­vá něja­kou gra­da­ci nad rámec čím dál děsi­věj­ších leka­ček a samot­ný závěr nena­pra­ví téměř dvě hodi­ny podiv­ně frag­men­to­va­né­ho pří­bě­hu. Pokud jde­te jen za atmofé­rou a děsi­vos­tí, zkla­má­ní vás v kině neče­ká. Čekáte-li k tomu ale také něja­ký celist­vý a vše­ob­jí­ma­vý pří­běh, kte­rý vás donu­tí sym­pa­ti­zo­vat s hrdi­ny, bude­te mít po shléd­nu­tí fil­mu roz­po­ru­pl­né poci­ty.