Snímek je zasazen do roku 1986 a odehrává se pět let po událostech předchozího případu manželů Warrenových (Vera Farmiga a Patrick Wilson). Ed a Lorraine pověsili kariéru démonologů na hřebík a nyní si užívají zaslouženého důchodu. Odpočinek ale nemá dlouhého trvání a Warrenovi se uvolí prošetřit záhady v domě Smurlových – ti jsou zde totiž terorizováni čímsi zlovolným a velice nebezpečným...
Ed a Lorraine Warrenovi - Hrdinové nebo podvodníci? Jedná se o otázku, která je hodně diskutovaná, názory se v tomto ohledu často různí. Warrenovi se prezentovali jako vyšetřovatelé nadpřirozena, přičemž se jim tehdejší vědci vysmívali, protože manželská dvojice i přes muzeum plné okultních artefaktů nikdy nepředložila ověřitelné důkazy o nadpřirozených jevech, jejich nejpopulárnější případy jako jsou tak často vnímané jako absurdně nafouknuté příběhy. Mnozí tak nevnímají Warrenovi jako hrdiny, ale jako manipulátory, kteří využili lidský strach a víru v nadpřirozeno k získání publicity a finančního zisku. Série V zajetí démonů se tak sice již od prvního filmu z roku 2013 ohání tím, že jde o sérii, která vzniká na základě skutečných příběhů, míra relevantnosti tohoto výroku ovšem individuálně záleží na tom, jak moc člověk věří v nadpřirozeno a existenci démonů. A morální čistotu reálných manželů Warrenových.
Odkaz Warrenů nicméně i po jejich smrti pokračuje právě v rámci série V zajetí démonů. Od roku 2025 vzniklo 8 celovečerních filmů, kterým se v kinech podařilo utržit 2,277 miliardy dolarů, nejnovější 9. film s názvem V zajetí démonů 4: Poslední rituály má poté být závěrem série. Tedy spíše její 1. fáze, protože již bylo na letošním CinemaConu potvrzeno, že je v plánu 2. fáze této série, přeci jenom všechno nasvědčuje tomu, že i 9. film z této série bude hit, který po vzoru předchozích 8 filmů utrží částku, která hladce překoná hranici alespoň 200 milionů dolarů. Odhadovaný americký otvírák za 60 milionů dolarů by byl sám o sobě v rámci série rekordní.
Po vzoru V zajetí démonů 3 a Sestry II se i tentokrát chopil režie Michael Chaves, který je sérií tak trochu spjatý již od svého celovečerního debutu La Llorona: Prokletá žena. Ten sice není oficiálně součástí propojeného světa Conjuring, objevují se v něm nicméně odkazy na panenku Annabelle, navíc i postava kněze Pereze v podání Tonyho Amendoly právě z první Annabelle. Chaves se následně stal právě po Jamesi Wanovi režisérem třetího a čtvrtého filmu V zajetí démonů, jeho 3. (respektive tedy 3 a 1/2. film) z této série poté dokáže obstát jako (alespoň dočasná) důstojná tečka za světem, který Wan v roce 2013 představil.
I čtvrté V zajetí démonů je inspirované údajným případem, kterému mnozí těžko uvěří, úvodní titulky jasně stanoví, že se jedná o případ, který samotnými Warrenovými tak otřásl, že jim ukončil kariéru. A navíc je to i tentokrát příběh do velké míry osobní. Dává to smysl, protože už od prvního filmu byly vždy stěžejní nejen ústřední paranormální případ, ale také osobní rovina mezi manžely Warrenovými. Začíná se v roce 1964, kdy se Madison Lawlar a Orion Smith zjeví jako důstojní představitelé mladších verzí postav v podání Very Farmigy a Patricka Wilsona (a samozřejmě prohlásili, že se nebrání Warrenovy ztvárnit v případné sérii prequelů), následně už děj skáče do roku 1986. Warrenovi ukončili aktivní kariéru, už jen pouze přednášejí, občas jsou navíc srovnávání s tehdejším filmovým hitem Krotitele duchů. A pak se přeci jen objeví případ, který je donutí z důchodu vyjít. I proto, že je to z vícero důvodů poměrně osobní případ. Minule se řešil 1. případ, kdy se obviněný z vraždy bránil tím, že byl posednut démony, čtvrtý film se nicméně vrací ke konceptu terorizované rodiny. I díky vazbám na rodinu Warrenových je poté (alespoň prozatímní) závěr hlavní série osobní a plný emocí.
James Wan se sice od V zajetí démonů 2 nechopil režie žádného filmu z této série, je ovšem pořád jeden z tvůrců a stěžejních producentů. Sám se poté pár let zpátky vyjádřil v tom smyslu, že má na sérii rád to, že spin-offy umožňují projevit se mladým hororovým talentům. David F. Sandberg (Annabelle 2: Zrození zla) či právě Michael Chaves. Když se zrovna na něj člověk podívá už od jeho zmíněné La Llorony (byť sice není 100% součástí Conjuring světa) přes V zajetí démonů 3, Chaves působí jako tvůrce, který řemeslně zraje. Těžké to musel mít kdokoliv, kdo bude muset nahrazovat hračičku jako je James Wan, krátkou sirku si nakonec pár let zpátky vytáhl právě Chaves, kdy se vlastně ukazuje, že šlo o nenápadnou, přesto ve výsledku smysluplnou volbu. Chaves se očividně snaží držet stylu, který nastavil Wan, v případě V zajetí démonů 4 se poté očividně snaží více vyhrávat s kamerou a vizuálem. Pořád tak trochu neotesaně, způsobem, který nemá šanci vyloženě strhnout, přesto obstojněji, než by mnozí nejspíše u jeho debutu v roce 2019 tipovali. Chaves je šikovný řemeslník, kterému velmi pravděpodobně prospěje realizace filmu mimo tuto značku. Minimálně proto, že se může jasně ukázat, co vše Chaves naučil pod dohledem Jamese Wana, následně i to, co zvládne samostatně.
Fanoušci série nejspíše neztratí nic z toho, co na této sérii mají dle pravidelných tržeb už 12 let rádi. Děs je opět budovat především skrze budování atmosféry, které je občas završené nějakou tou lekačkou, opět se na plátně předvádějí démoni, které především slabým postavám nejspíše nedají spát. Žádný z nich se vyloženě nevyrovná Bathshebě či Valakovi, atmosféru dobové Pensylvánie (americké Ostravy) a domu, se kterým je něco rozhodně špatně, se daří prodat od prvních momentů, kdy začíná být osmičlenná rodina Smurlů terorizovaná. Atmosférickým soundtrackem Benjamina Wallfische, tím základním pocitem, že musí postupně dojít na lámání chleba, momenty, které mohou potrápit i diváka s velmi silným žaludkem. Ano, i tentokrát platí, že je nové V zajetí démonů do jisté míry variací v rámci této série již známého koření, vždycky je ovšem alespoň sympatické sledovat, že se na to tvůrci snaží jít tak trochu jinak. A ani v případě tohoto filmu tomu jinak není.
Eda trápí srdce, s jeho ženou Lorraine navíc musí překousnout fakt, že jejich Judy už není dítětem a čeká jí svatba. Mia Tomlinson dokáže v roli Judy evokovat Mckennu Grace, která postavu ztvárnila ve filmu Annabelle 3, zároveň věrohodně ztvárnit mladou ženu, která to i díky vyrůstání zrovna v rodině Warrenových neměla jednoduché. Je 3. hlavní postavou filmu a potencionální ústřední postavou avizované 2. fáze tohoto propojeného světa, právě i díky její účasti má čtvrtý film z hlavní série tohoto světa emocionální vrstvy. Epilog filmu se navíc dá označit za uspokojivou tečku za dosavadní 1. fází, více docenit ho nicméně budou pravděpodobně moc jen ti, kteří mají celou sérii poctivě nakoukanou. Jinak platí, že filmy z této série nestojí na kdovíjak důležité návaznosti a nutného kontextu předchozích děl.
Opět se daří naprosto věrohodně vyobrazit dobovou atmosféru, čtvrtému V zajetí démonů možná krapet více ubližuje krapet táhlejší expozice, která krom poměrně důležitého prologu čítá i vyobrazení toho, jak si Warrenové užívají odpočinku a jak se vyrovnávají s důležitou kapitolou jejich rodičovství. Patrick Wilson a Vera Farmiga už 12 let dokazují, že by se do rolí těžko našel někdo lepší, moc přitom nesejde na tom, že si nejsou moc podobní s reálným předobrazem Warrenových. Za celou dobu není pochyb o tom, že je jistě spousta bodů celého příběhu přibarveno do absurdních rovin, mnozí i 9. film z tohoto světa odsoudí jako pokračování absurdního fenoménu, který spoléhá na hloupost a naivitu diváků, to už je nicméně 12 let taková součást hry. Fakt, že se celá franšíza dokáže už přes dekádu brát s vážnou tváří a nepůsobit přitom směšně, to už je svým způsobem také disciplína.
Nemá přitom cenu někoho přesvědčovat v oblasti toho, zda na výmyslech Warrenových přeci jen náhodou nemůže být kousek pravdy. V oblasti slušného hororového řemesla totiž málokterá mainstreamová série dokáže po 12 letech dodat takovou kvalitu, série Saw či Insidious ostatně ukazují, že spásou nemusí být ani produkční záda Jamese Wana. Wan si sice jako režisér dokázal více vyhrávat s kamerou, střihem i zvukem, Chaves ovšem dokazuje, že si ho Wan jako svého nástupce nezvolil náhodou. Čtvrté V zajetí démonů je tak slušnou tečkou za sérií, která dokáže chvílemi evokovat přesně to, co na ní bylo oněch 12 let tolik sympatické, již ikonická panenka Annabelle se poté například objeví ve formě, ve které snad za celou dekádu nebyla děsivější. Série by se tak teoreticky mohla v případě Posledních rituálů rozloučit v důstojné formě, věřit v její definitivní konec by ovšem bylo velmi naivní.
Čtvrtý díl série V zajetí démonů pokračuje v tradici kombinace hororového napětí s osobními příběhy manželů Warrenových. Režisér Michael Chaves, který převzal štafetu po Jamesi Wanovi, se snaží držet styl série, kdy si výrazně vyhrává s kamerou a vizuálními prvky. Ačkoli jeho režie není vždy dokonale strhující, prokazuje v kontextu série očividný řemeslný růst a respekt k nastavené atmosféře. Herecké výkony Very Farmigy a Patricka Wilsona potvrzují, že se před 12 lety jednalo o jasné castingové trefy, film samotný poté v podstatě kombinuje známé prvky série, i přes určitou repetitivnost poté formou neuráží. V součtu se tak jedná o solidní závěr (pouze první fáze) série. Odpůrci Warrenových mohou opět opovrhovat sérií, která je do velké míry založena na jejich fabulacích a pravděpodobně schopnosti ideálně manipulovat s naivními lidmi, mnozí naopak nejspíše od čtvrtého V zajetí démonů dostanou přesně to, co od něj očekávají. Bylo by naivní se domnívat, že odpůrci Warrenových ve filmu objeví důkazy o existenci nadpřirozena, málokterá hororová série si však dokáže i po mnoha letech alespoň částečně udržet svou kvalitu...
