Van Helsing - Blejd má nového kolegu

Jedni jej pova­žu­jí za svět­ce, dru­zí za vra­ha. Jedni jej obdi­vu­jí, dru­zí jej nená­vi­dí. Ale v koneč­ném důsled­ku se mu všich­ni kli­dí z ces­ty a udr­žu­jí si od něj ucti­vý odstup. Seznamte se: Milí čte­ná­ři, tohle je Van Helsing. Van Helsingu, tohle jsou čte­ná­ři. Těšilo nás.

Van Helsing je dušev­ní dít­ko spi­so­va­te­le Brama Stokera (jehož jmé­no nese jed­na z pres­tiž­ních cen sci-fi) a roz­hod­ně nemá leh­ký život. Na den­ní (či spí­še noč­ní) ský­vu si totiž vydě­lá­vá jako pro­fe­si­o­nál­ní bijec mon­ster, zrůd, pří­šer a všech ostat­ních exis­ten­cí, kte­ré vylé­za­jí za sou­mra­ku a násled­ně obtě­žu­jí spo­řá­da­né obča­ny. Tajné cír­kev­ní spo­le­čen­ství v Římě jej vyšle do taju­pl­né Transylvánie, aby zlik­vi­do­val jed­no­ho z posled­ních pře­ží­va­jí­cích jedin­ců dru­hu Homo šav­lo­zu­bus - hra­bě­te Draculu. Dracula se mezi­tím pokou­ší zís­kat do svých slu­žeb Frankensteinovo mon­strum, s jehož pomo­cí by si zajis­til potom­stvo. (Ne, Dracula není homose­xu­ál. Až ten film uvi­dí­te, pocho­pí­te, co jsem tím mys­lel.) Proti zplo­zen­cům pekel však nebu­de stát Van Helsing sám - pomá­hat mu bude kla­sic­ký věr­ný, leč při­troub­lý slu­ha a slič­ná Anna Valeriousová, kte­rá se sna­ží zba­vit svůj rod klet­by, jež na něm lpí už čty­ři sta let prá­vě kvů­li Draculovi... Velkolepá bitva dob­ra (ale­spoň tako­vé­ho, jak si ho před­sta­vu­jí lidé) se zlem (dtto) začí­ná...

Režisér Stephen Sommers není v obo­ru hrů­zostraš­ných fil­mů žád­ný nová­ček - reklam­ní pla­ká­ty nám zapo­mnět­liv­cům pro jis­to­tu opa­ku­jí, že nato­čil oba díly Mumie. Zdaleka však není jedi­ným mag­ne­tem fil­mu. Titulní roli Sommers svě­řil cha­risma­tic­ké­mu Hughovi Jackmanovi (viz Wolverine v X-Menech), jeho zbož­né­ho poboč­ní­ka hra­je David Wenham (viz Boromirův bra­tr Faramir v Pánovi prs­te­nů II a III) a slič­něj­ší čás­tí týmu je půvab­ná, leč rázná bru­net­ka Kate Beckinsaleová (Pearl Harbor, Underworld). Ta je Jackmanovi zpo­čát­ku důstoj­ným žen­ským pro­tějš­kem, jen­že postup­ně její úlo­ha zde­ge­ne­ru­je v typic­kou „dív­ku hlav­ní­ho hrdi­ny“, kte­rá na správ­ných mís­tech trou­sí klišé typu „buď opa­tr­ný“, „milu­ji tě“ a „nene­chá­vej mě tu“. Kate Beckinsaleovou ovšem seznam žen­ských rolí není zda­le­ka vyčer­pán - nesmí­me opo­mi­nout ani Elenu Anayovou, Silvii Collocaovou a Josii Maranovou, kte­ré ve Van Helsingovi ztvár­ni­ly role tří Draculových nevěst(ek?). A Dracula samot­ný? Richard Roxburgh. Na legen­dár­ní­ho Christophera Leeho sice nemá a vlast­ně ani pří­liš dra­cu­lov­sky nevy­pa­dá; kolí­ky do srd­ce, svě­ce­ná voda, ba ani česnek na něj nefun­gu­jí, ale­spoň je to však něja­ká změ­na.

Napsal jsem, že Van Helsing je hrů­zostraš­ný film. To je roz­hod­ně prav­da, ale záro­veň je to víc než pou­hý horor. Sommersovi se poda­ři­lo nato­čit podí­va­nou, kte­rá v sobě mísí prv­ky horo­ru, fan­ta­sy, akč­ní­ho fil­mu, thrille­ru, komik­su a wes­ter­nu. Vždyť už jen samot­ný Van Helsing má v sobě z kaž­dé­ho z těch­to žánrů něco. Opakuji a dva­krát zdů­raz­ňu­ji: Má v sobě cosi z komik­so­vých super­hr­di­nů, ale hlav­ně také něco z wes­ter­no­vých msti­te­lů, kte­ří na žádost tero­ri­zo­va­né­ho oby­va­tel­stva při­jíž­dě­jí trestat bez­prá­ví tam, kde je to tře­ba. Jenže když ono oby­va­tel­stvo pře­sta­ne být tero­ri­zo­vá­no, rázem si uvě­do­mí, že ten člo­věk, kte­rý je prá­vě zachrá­nil ze spá­rů jejich... ehm... tero­ri­zo­va­te­lů, je nebez­peč­ný. Je jiný než oni. Jeho věč­ným údě­lem je osa­mě­ní a nevděk od těch, kte­rým zachrá­nil krk, děti, man­žel­ku nebo milen­ku (někdy všech­ny čty­ři věci najed­nou).

Českého divá­ka bude jis­tě zají­mat sku­teč­nost, že ačko­li se vět­ši­na děje ode­hrá­vá v Rumunsku, rela­tiv­ně vel­ká část fil­mu se natá­če­la v Praze. Skvělé. Ale. Když jed­na z postav hod­no­ti­la výhled z Karlova mos­tu na Národní diva­dlo ve smys­lu „hez­ké měs­to, tahle Budapešť“, mys­lel jsem, že pad­nu do mdlob.

Ve fil­mo­vém štá­bu figu­ro­va­la spous­ta Čechů, ovšem na plát­no se dosta­li jen dva. Danu Morávkovou urči­tě nepře­hléd­ne­te, ačko­li je zde bez brý­lí (se zaost­řo­vá­ky hra­je v seri­á­lu tele­vi­ze Prima „Rodinná pou­ta“). Dále se zde prý v mini­ro­lič­ce beze­jmen­né­ho ves­ni­ča­na vysky­tu­je Marek Vašut, a dokon­ce zde má pronést celé jed­no slo­vo. Nemohu to potvr­dit, nevši­ml jsem si ho. Zřejmě byl pří­liš dob­ře namas­ko­va­ný nebo mu byla vidět něja­ká méně zná­má část těla. Závěrečné titul­ky jej však uvá­dě­jí.

Mnohem význa­měj­ší mís­to má v titul­cích Lucasova fir­ma Industrial Light & Magic, jež se posta­ra­la o úžas­ně pro­ve­de­né meta­mor­fó­zy člo­vě­ka v upí­ra / vlkodla­ka / upír­ku / vlkod­lač­ku (vlkod­lač­ka tu není ani jedi­ná, ale to aby mě femi­nist­ky neob­vi­ni­ly ze šovi­nis­mu), tisí­cov­ky nalé­tá­va­jí­cích upí­řá­tek a zele­ně sví­tí­cí koleč­ka ve hla­vě Frankensteinova mon­stra. V kom­bi­na­ci se skvě­lou ponu­rou atmo­sfé­rou je to pros­tě síla. Nářez. Temný upír­ský film, jak má být. A to ješ­tě nemlu­vím o sty­lo­vé hud­bě.

Jenom ten scé­nář mohl být lep­ší... Celý tenhle film je téměř nepře­tr­ži­tým sle­dem akč­ních scén. Tři čtvr­ti­ny z nich jsou oprav­du vel­mi vyna­lé­za­vé (krá­va pro­ho­ze­ná dře­vě­nou stě­nou kos­te­la, Frankenstein hou­pa­jí­cí se na laně jako Indiana Jones), ale sla­bouč­ký pří­běh nema­jí šan­ci (ani ambi­ce) zachrá­nit. Většinu času se hrdi­no­vé pros­tě jen mlá­tí s Draculou a/nebo jeho posko­ky, občas je někdo une­sen (doslo­va), aby byl hned vzá­pě­tí zase zachrá­něn... Jednotlivé sce­né­rie se mění tak rych­le, že nema­jí pří­le­ži­tost pořád­ně vyznít a zasáh­nout divá­ka jako stří­br­ný kolík do... však vy víte kam. Několik zábě­rů a situ­a­cí je oči­vid­ně inspi­ro­va­ných Jamesem Bondem, Pánem prs­te­nů či Epizodou II Hvězdných válek, ale není jich zase tolik, abychom moh­li film ozna­čit za sláta­ni­nu.

S nedo­stat­kem pří­bě­hu a pře­byt­kem akce jde ruku v ruce též pří­liš­ná uspě­cha­nost sním­ku a níz­ká kaden­ce dob­rých hlá­šek. Na tyto čty­ři váž­né cho­ro­by sou­čas­né kine­ma­to­gra­fie

---

Foto: Universal Pictures

---

---