Víly z Inisherinu: Drsná irská alegorie Martina McDonagha

Malicherný a ira­ci­o­nál­ní kon­flikt slou­ží jako stra­ši­del­ná meta­fo­ra vál­ky ve fil­mu Víly z Inisherinu sce­náris­ty a reži­sé­ra Martina McDonagha, kte­rý má ten­to víkend pre­mi­é­ru v praž­ských kinech poté, co v úte­rý zís­kal devět nomi­na­cí na Oscara včet­ně té za nej­lep­ší film, režii a původ­ní scé­nář.

Nominace jsou zaslou­že­né a Víly z Inisherinu by měly McDonaghovi vynést dru­hé­ho Oscara poté, co v roce 2006 zís­kal cenu za nej­lep­ší krát­ký film za sní­mek Six Shooter a v roce 2017 zís­kal nomi­na­ce za film a scé­nář za Tři bill­bo­ar­dy kou­sek za Ebbingem, Missouri.

Hvězdy Colin Farrell (hlav­ní muž­ský herec­ký výkon) a Brendan Gleeson (ved­lej­ší muž­ský herec­ký výkon), kte­ří se ve fil­mu Víly z Inisherinu zno­vu sešli po McDonaghově str­hu­jí­cím debu­tu In Bruges, by také moh­li zís­kat své prv­ní Oscary.

Víly z Inisherinu se ode­hrá­va­jí ve 20. letech 20. sto­le­tí ve fik­tiv­ní ves­ni­ci Inisherin u pobře­ží pev­nin­ské­ho Irska a Farrell v nich hra­je Pádraica Súilleabháina, pros­té­ho ves­nic­ké­ho far­má­ře, kte­rý žije se svou sestrou Siobhán (Kerry Condon, rov­něž nomi­no­va­ná na Oscara) a kaž­dé odpo­led­ne si dává pivo v míst­ní hos­po­dě se svým kama­rá­dem hudeb­ní­kem Colmem Dohertym (Gleeson).

Ale hned v prv­ní sek­ven­ci fil­mu Víly z Inisherinu je jas­né, že něco není v pořád­ku. Colm Pádraicovi neod­po­ví­dá, když se ces­tou do hos­po­dy zasta­ví u něj doma, a poz­dě­ji s ním odmí­tá pít. Pádraic si nemys­lel, že se háda­jí, ale zdá se, že se háda­jí. Pro jis­to­tu se mu omlu­ví. Ale Colm neo­cha­bu­je.

Ne, Colm pros­tě už nechce být Pádraicovým pří­te­lem, řek­ne mu. Připadá mu nud­ný a jejich spo­leč­né roz­ho­vo­ry pova­žu­je za ztrá­tu času. Kterého mu nej­spíš moc nezbý­vá a chce ho trá­vit co nej­e­fek­tiv­ně­ji.

„Kolik mu je, dva­náct? Že se s tebou nechce kama­rá­dit?“ ptá se Dominic (na Oscara nomi­no­va­ný Barry Keoghan), kte­rý je vykres­len jako pro­s­to­du­chý ves­nic­ký idi­ot, ale zdá se, že je moud­řej­ší než kdo­ko­li jiný v Inisherinu.

Pro Pádraicův pros­tý život ho situ­a­ce sta­ví do jakési exis­ten­ci­ál­ní kri­ze. Pokouší se mu domlu­vit, ale Colm je neob­lom­ný: vlast­ně říká, že pokud ho Pádraic nene­chá na poko­ji, uříz­ne mu prst a nechá si ho jako dve­ře. A bude pokra­čo­vat, dokud nebu­de mít klid. Je to divo­ká výhrůž­ka, Siobhán sou­hla­sí, ale brzy zjis­tí, že není pla­ná.

McDonagh pro­tká­vá toto odzbro­ju­jí­cím způ­so­bem jed­no­du­ché nasta­ve­ní celým vyprá­vě­ním Víly z Inisherinu  a dová­dí to, co vypa­dá jako leh­ko­váž­ná tro­cha nepřá­tel­ství, do násil­ných a pochmur­ných roz­mě­rů. Přesto film nikdy neztrá­cí smy­sl pro hoř­kou iro­nii: jsou to všech­no plně uvě­do­mě­lé posta­vy, kte­ré si uvě­do­mu­jí situ­a­ci, v níž se ocit­ly, a jejich prů­běž­né komen­tá­ře jsou čas­to úsměv­né.

Po celý film Víly z Inisherinu si posta­vy vší­ma­jí výbuchů a střel­by, kte­ré sly­ší z pev­ni­ny. Film je samo­zřej­mě meta­fo­rou irské občan­ské vál­ky (a podob­ných kon­flik­tů), ale přes­to­že je ale­go­rie jas­ná, nikdy nepů­so­bí těž­ko­pád­ně.

Plný vyni­ka­jí­cích herec­kých výko­nů, nád­her­ných zábě­rů Bena Davise na irské pobře­ží (natá­če­ní pro­bí­ha­lo na ost­ro­vě Inishmore v Galwayském záli­vu, což je naráž­ka na McDonaghovu hru Poručík z Inishmoru) a melan­cho­lic­ké hud­by Cartera Burwella, kte­rá se opí­rá o irskou lido­vou hud­bu, je film Víly z Inisherinu jed­ním z nej­lep­ších fil­mů roku 2022.

Po osca­ro­vém kraťa­su nato­čil sce­náris­ta a reži­sér Martin McDonagh čty­ři stej­ně kva­lit­ní celo­ve­čer­ní fil­my: V Bruggách, nedo­ce­ně­ných Sedm psy­cho­pa­tů, Tři bill­bo­ar­dy a nyní Víly z Inisherinu. Fanouškům toho­to tvůr­ce se mož­ná bude zdát ten­to sní­mek pří­mo­ča­řej­ší a odta­ži­těj­ší než jeho před­cho­zí fil­my, ale Víly z Inisherinuby prá­vě moh­ly vyhrát Oscara za nej­lep­ší film v roce 2023.

---