Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Když se v roce 2017 přehnal Texasem hurikán Harvey a napáchal velké škody, profesor Ervín Adam prožíval již devadesátý pátý rok svého života a stejně, jako se to stalo několikrát v předchozích letech, se přes svůj pokročilý věk pustil do obnovy svého domu. A nebyla to jediná práce, kterou si naplánoval. Potřeboval ještě dokončit knihu vzpomínek, na které pracoval společně s Irenou Jirků. Kniha s názvem „Všechno je jinak – Cesta českého epidemiologa z Podkarpatské Rusi přes Auschwitz do Prahy a Houstonu“ vyšla v nakladatelství Academia v edici Paměť koncem roku 2018.
Paměti bývají zajímavým čtením, protože propojují osobní vzpomínky s profesním životem, který odrážím poměry ve společnosti. Profesor Adam začíná svou knihu vzpomínkami na Podkarpatskou Rus, kde se narodil, prožíval dětství a chodil do škol. Zachycuje atmosféru v Rachově i v dalších městech, kam se dostal během školních let. Předválečné období i začátek války byla mezi obyvateli velká neinformovanost, představy o budoucnosti byly značně naivní a informace o situaci v ostatních zemích Evropy byly zkreslené. Přesto se měnící společenské poměry podepsaly na změně charakterů lidí i vztahů mezi nimi. Vzpomínky Adama se týkají jednotlivých situací, které se týkají především členů rodiny a židovských sousedů. Od zatčení rodičů až po osvobození z koncentračního tábora jsou vzpomínky postavené na věcném popisu, což ve své podstatě umocňuje krutý obraz strádání, kterým uvěznění lidé v té době museli projít. Sám autor o tomto období říká, že některé zážitky ze své paměti nedokáže vymazat.
Konec války přinesl Adamovi další životní možnosti, studium, lásku i zaměstnání v Československu. Poměry na pracovišti v Praze podléhají také nové ideologii a tak není divu, že v roce 1968 emigruje Adam s celou rodinou do Rakouska. Přestože je uznávaný odborník ve svém oboru, není začátek v emigraci snadný. Je zajímavé, jak vstřícnost jedněch kontrastuje s podceňováním a předsudky ze strany druhých lidí. Rodina žije postupně v několika zemích Evropy, ale paměti začíná psát až po mnohaletém působení na odborných pracovištích v USA. Vzpomíná na setkání s kolegy v profesní praxi, popisuje pracovní vztahy i povahové vlastnosti osobností, se kterými Adam i jeho žena Vlasta během života spolupracovali.
Čím mě kniha zaujala? Především nabízí zajímavé osobní postřehy ze soužití různých národností i lidí různého vyznání z Podkarpatské Rusi. Největší pozornost pak věnuje autor vzpomínkám na svou praxi na odborných pracovištích. Jedná se o několik pracovních skupin odborníků, kde panují nejen pracovní vztahy. Bez ohledu na politické zřízení si autor váží lidí, kteří svoji práci berou zodpovědně, projevují empatii a mají pevný charakter. Pro odbornou veřejnost bude jistě zajímavé, jak se autor dokázal prosadit v zahraničí, i když bylo obtížné prosadit nové projekty v prostředí silně ovlivněném tržní ekonomikou.
V předmluvě, kterou napsal Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., jsou velmi výstižně vyjádřeny možnosti, jak je možné ke knize přistupovat. Knihu také doporučuje jako četbu pro žáky a studenty vyššího stupně vzdělávání. Domnívám se však, že skutečnou hodnotu autobiografie významné osobnosti, kterou profesor Ervín Adam beze sporu je, ocení především lidé, kteří se zajímají o lidské osudy v historických souvislostech. Detailní popisy postupů a obtíží při prosazování nových vědeckých objevů nebo postupů odráží, jak byla pro autora důležitá jeho práce a jak vnímal celkovou pracovní atmosféru bez ohledu na to, v jaké zemi pracoval.
Hodnotím: 70 %
(4,91 z 5)