(zatím nehodnoceno)
Loading...Dianne Weistová o svém osudovém konkurzu u Woodyho Allena, který jí zajistil roli ve filmu Purpurová růže z Káhiry (1985): „Woody si četl Daily News, ale tvrdil, že si prohlíží můj životopis. Zeptali se mě, jestli by mi nevadilo, kdyby si mě vyfotili na polaroid. Řekla jsem: „Ne, vůbec ne,“ ale pak jsem zavřela oči. Řekl jsem: „Počkejte, moje oči zmizely. Můžu požádat o další? Woody se zasmál. Proč by mu to mělo připadat vtipné? Ale obsadil mě.“
Wiest, jehož otec byl psychiatrickým sociálním pracovníkem v americké armádě, než se stal vysokoškolským děkanem, vyrůstal v okolí vojenských základen. (West Point ve státě New York nazývá nejbližším rodným městem.) Na vysokou školu chodila „asi tak pět minut“, utekla s putovním shakespearovským souborem a „neustále selhávala na veřejnosti“. Před Allenem se věnovala divadelnímu herectví a na filmovém plátně měla jen pár rolí. Po něm se stala oceňovanou hvězdou.
„No, vybral si mě ze žumpy, jak rád říká,“ řekla a blýskla se svým typickým úsměvem s pomněnkovýma očima. „Natočila jsem film Den nezávislosti (1983) o týrané ženě. Pauline Kaelová ho odmítla. Později, když psala pro New Yorker, to odvolala. Ale kdyby mi hned napoprvé řekla jen vlídné slovo, možná bych se vydal jinou cestou.“
Ne že by si Wiestová stěžovala na to, že se proslavila prostřednictvím Woodyho Allena. „Zkazil mi náladu u všech ostatních režisérů, snad kromě Tima Burtona, který byl výjimečný. Woody nejenže skvěle psal a skvěle režíroval - on i hrál. Opravdu věděl, o čem mluví, a to ví málokdo.“
Pracovala by s ním znovu? V její odpovědi nebylo žádné váhání: „Lidé se mě často ptají a já říkám: „Panebože, hned“. Ale nikdy bych se nezeptala, protože si myslím, že připomínám celou éru Mii [Farrow]. Ona byla hvězdou filmů, které jsem s ním natočila. Myslím, že s těmi časy nechce mít nic společného. Takže si myslím, že můj čas, co se týče společné práce, skončil, ale on bude vždycky můj přítel.“ (LA Times)
Všechno nejlepší k narozeninám, Dianne Weistová!
Nejnovější komentáře