Ze žumpy na vrchol: Dianne Weistová vzpomíná na osudový konkurz u Woodyho Allena

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Dianne Weistová o svém osu­do­vém kon­kur­zu u Woodyho Allena, kte­rý jí zajis­til roli ve fil­mu Purpurová růže z Káhiry (1985): „Woody si četl Daily News, ale tvr­dil, že si pro­hlí­ží můj živo­to­pis. Zeptali se mě, jest­li by mi neva­di­lo, kdy­by si mě vyfo­ti­li na pola­ro­id. Řekla jsem: „Ne, vůbec ne,“ ale pak jsem zavře­la oči. Řekl jsem: „Počkejte, moje oči zmi­ze­ly. Můžu požá­dat o dal­ší? Woody se zasmál. Proč by mu to mělo při­pa­dat vtip­né? Ale obsa­dil mě.“

Wiest, jehož otec byl psy­chi­at­ric­kým soci­ál­ním pra­cov­ní­kem v ame­ric­ké armá­dě, než se stal vyso­ko­škol­ským děka­nem, vyrůs­tal v oko­lí vojen­ských zákla­den. (West Point ve stá­tě New York nazý­vá nej­bliž­ším rod­ným měs­tem.) Na vyso­kou ško­lu cho­di­la „asi tak pět minut“, utek­la s putov­ním shake­spea­rov­ským sou­bo­rem a „neu­stá­le selhá­va­la na veřej­nos­ti“. Před Allenem se věno­va­la diva­del­ní­mu herec­tví a na fil­mo­vém plát­ně měla jen pár rolí. Po něm se sta­la oce­ňo­va­nou hvězdou.

„No, vybral si mě ze žum­py, jak rád říká,“ řek­la a blýsk­la se svým typic­kým úsmě­vem s pomněn­ko­vý­ma oči­ma. „Natočila jsem film Den nezá­vis­los­ti (1983) o týra­né ženě. Pauline Kaelová ho odmít­la. Později, když psa­la pro New Yorker, to odvo­la­la. Ale kdy­by mi hned napo­pr­vé řek­la jen vlíd­né slo­vo, mož­ná bych se vydal jinou ces­tou.“

Ne že by si Wiestová stě­žo­va­la na to, že se pro­sla­vi­la pro­střed­nic­tvím Woodyho Allena. „Zkazil mi nála­du u všech ostat­ních reži­sé­rů, snad kro­mě Tima Burtona, kte­rý byl výji­meč­ný. Woody nejen­že skvě­le psal a skvě­le reží­ro­val - on i hrál. Opravdu věděl, o čem mlu­ví, a to ví málo­kdo.“

Pracovala by s ním zno­vu? V její odpo­vě­di neby­lo žád­né váhá­ní: „Lidé se mě čas­to pta­jí a já říkám: „Panebože, hned“. Ale nikdy bych se neze­pta­la, pro­to­že si mys­lím, že při­po­mí­nám celou éru Mii [Farrow]. Ona byla hvězdou fil­mů, kte­ré jsem s ním nato­či­la. Myslím, že s těmi časy nechce mít nic spo­leč­né­ho. Takže si mys­lím, že můj čas, co se týče spo­leč­né prá­ce, skon­čil, ale on bude vždyc­ky můj pří­tel.“ (LA Times)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Dianne Weistová!

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře