The Pyramid (2014)

Člověk kte­rý už nakou­kal něko­lik základ­ních fil­mů, kte­ré se holedba­jí kolon­kou „horor“, má jas­no. Když už tým ame­ric­kých věd­ců vyko­pe něja­kou sta­rou stav­bu, tak je jas­né, že se bude něco dít.

A to něco bude obsa­ho­vat mno­ho masa a krve nebo­hých arche­o­lo­gů. Jo, arche­o­lo­gie je drs­né povo­lá­ní :).

Člověk jim to však tak tro­chu pře­je. Archeologové v podob­ných fil­mech se totiž cho­va­jí jako absol­ven­ti škol pro men­tál­ně retar­do­va­né a činí jeden kiks za dru­hým.

Hlavní před­sta­vi­tel­ka vypa­dá tro­chu jako porou­cha­ná Reese Whiterspoon a tvůr­ci oči­vid­ně na její zjev hod­ně sází. To je ale bohu­žel asi tak vše, co nám ve fil­mu nabíd­ne. Pohříchu to není její vina, ono toho totiž moc hrát ani nejde.

Nechci půso­bit pře­hna­ně kri­tic­ky a je mi jas­né, že horo­ry mají svá jas­ná pra­vi­dla a hle­dat v nich exis­ten­ci­ál­ní moud­ra může snad jen zfe­to­va­ný Hurvínek, nicmé­ně i tak lze nato­čit kva­lit­ní film. O kva­li­tách se ale pod­le mě v tom­to pří­pa­dě moc mlu­vit nedá. Však popo­řád­ku, tvůr­ci zača­li slib­ně. Příběh zasa­di­li do bouř­li­vé­ho poli­tic­ké­ho pro­stře­dí sko­ro sou­čas­né Káhiry a já taj­ně dou­fal, že to bude zají­ma­vé pokou­ká­ní. Napětí stou­pá, na scé­nu při­chá­zí sofis­ti­ko­va­ný robů­tek zapůj­če­ný z NASA a Ashley Hinshaw (to je ta porou­cha­ná Reese) ve spod­ním prádle a ... pak už to jde jen z kop­ce.

Přitom je to tako­vá ško­da, vyu­žít jako­by „found foo­tage“ sub­žánr, zná­sil­nit k tomu egypt­skou myto­lo­gii a pří­bě­ho­vé poza­dí (a když píši zná­sil­nit, tak mys­lím jen tak decent­ně, něco ve sty­lu výcho­do­ně­mec­ké­ho por­na osm­de­sá­tých let) a občas na divá­ka pořád­ně houk­nout, ať se vyle­ká. To by mož­ná fun­go­va­lo. I na poli „found foo­tage“ lze nato­čit rela­tiv­ně nápa­di­té sním­ky - např. V/H/S, Megan is mis­sing, The Den, apod. Tady fil­mo­vé sou­ko­lí ale dře jako posled­ní děl­ník na stav­bě pyra­mid. Uznávám, že někte­ré nápa­dy (valí­cí se písek) byly doce­la fajn a i když je toto film spí­še jen pro poba­ve­ní nebo na pří­jem­né strá­ve­ní růz­ných „horo­ro­vých dýchán­ků“, tak náro­ky na solid­ní horor má tro­chu výše.