Snažím se proniknout do tajů interpretace pohádek, a proto jsem si přečetla i knihu Ženy, které běhaly s vlky (v orig. Women who run with wolves) od americké autorky španělského původu, Clarissy Pinkoly Estés, která je nejen básnířka, ale i jungiánská psychoanalytička a post-traumatická specialistka. Publikace vyšla česky v roce 1999 v nakladatelství PRAGMA. Paní Estés uctívá kult silné ženy – to abych hned v úvodu objasnila onen prazvláštní název knihy, jejímž posláním je obnovit spojení ženské duše s prapůvodními složkami ženské povahy. Instinktivní povaha žen, využívaná v dávných rituálech a popisovaná v mýtech či pohádkových příbězích našich předků, bývá zobrazována archetypem Divošky. Vyznačuje se nezkrotnou vitalitou, vášnivou tvořivostí i životní moudrostí. To vše bylo v ženách utlumeno během společenského vývoje, kdy naše přirozené složky společnost ‘zcivilizovala‘. I proto se dnešní ženy často cítí zoufalé, ztracené a zotročené v životních rolích, které jsou jim vnuceny. Pohádky, které jsou užity pro interpretaci, jsou například tyto: La Loba, Čtyři rabíni, Modrovous, Moudrá Vasilisa, Manawee, Žena kostra, Ošklivé káčátko, Motýlí žena, Rudé boty, Tulení kůže, La Llorona, Žena se zlatými vlasy a další. Pohádku Modrovous rozebírá i Bruno Bettelheim ve své knize Za tajemstvím pohádek, tedy nabízí se srovnání obou přístupů.
Co praví anotace knihy:
„Mýty a příběhy archetypů divokých žen: V každé ženě žije mocná síla, naplněná zdravými instinkty, vášnivou tvořivostí a nesmrtelným poznáním. Je to archetyp Divošky, který představuje instinktivní povahu žen. Divoška je ale ohroženým druhem, neboť i když dary nespoutané přírody nám od narození patří, snaha společnosti zcivilizovat nás do strnulých rolí utlumila to hluboké a životodárné poselství našich vlastních duší. V knize Ženy, které běhaly s vlky se zabývá dr. Estés mýty, pohádkami a příběhy, z nichž mnohé pocházejí z její vlastní rodiny, s cílem pomoci ženám spojit se znovu s těmito divokými, zdravými a vizionářskými vlastnostmi této instinktivní povahy. V příbězích a komentářích v této pozoruhodné knize nalézáme, zkoumáme, milujeme a pochopíme Divošku a pojmeme ji do své hluboké duše jako něco kouzelného a léčivého. Je to obohacující a životodárná psychologie žen v tom nejopravdovějším smyslu, je to poznání duše. Tato kniha nám připomíná, že jsme stále nespoutanými a že obnovení této vitality nás samo o sobě postaví přímo do světa. Práce ukazuje čtenáři, jak úžasné je být odvážnou, starostlivou a jak je úžasné být ženou. Ten, kdo umí číst, by si měl tuto knihu přečíst.“
Jaké jsou plusy a mínusy knihy?
Ačkoliv v díle nacházím mnoho užitečného, musím upozornit na rozsáhlost díla o 527 stranách, zdlouhavost vyprávění, nekonečné opakování autorčiných pravd stále dokola a příliš dlouhá souvětí, což ale nemusí být vyloženě špatně. Pro mne by byla vhodnější redukovaná forma knihy, kterou by bylo možno přečíst rychleji. Co bych vytkla, je méně srozumitelný jazyk - překlad od paní Hany Catalanové knize evidentně příliš neprospěl. Nesouhlasím se všemi prezentovanými myšlenkami, ale to je zcela pochopitelné, protože neexistují dva lidé týchž názorů. Předně mě zaráží libůstky autorky v temných archetypech, kam směřuje všechny ty ideální „uhlazené princezničky“ moderní doby. Můj názor je ten, že stará dobrá filozofie neti-neti by byla zde na místě.
Závěr:
Čtení bylo pro mne přínosné, kniha je inspirativní, ale zjišťuji, že s prezentovanými názory zcela nesouzním. Mám ke knize menší výhrady, i co se týče rozsahu, méně srozumitelného jazyka a překladu. Vypíchla bych pohádku Modrovous, jejíž interpretace je velice zajímavá a poučná, zejména pro ženy, jeví se mi býti stěžejní kapitolou celé knihy a její interpretace je výjimečně trefná oproti freudovskému výkladu pana Bettelheima, viz kniha Za tajemstvím pohádek.
Nejnovější komentáře