Ženy, které běhaly s vlky – návrat k instinktům a duši

(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Snažím se pro­nik­nout do tajů inter­pre­ta­ce pohá­dek, a pro­to jsem si pře­čet­la i kni­hu Ženy, kte­ré běha­ly s vlky (v orig. Women who run with wol­ves) od ame­ric­ké autor­ky špa­něl­ské­ho půvo­du, Clarissy Pinkoly Estés, kte­rá je nejen bás­níř­ka, ale i jun­gi­án­ská psy­cho­a­na­ly­tič­ka a post-traumatická spe­ci­a­list­ka. Publikace vyšla čes­ky v roce 1999 v nakla­da­tel­ství PRAGMA. Paní Estés uctí­vá kult sil­né ženy – to abych hned v úvo­du objas­ni­la onen pra­zvlášt­ní název kni­hy, jejímž poslá­ním je obno­vit spo­je­ní žen­ské duše s pra­pů­vod­ní­mi slož­ka­mi žen­ské pova­hy. Instinktivní pova­ha žen, vyu­ží­va­ná v dáv­ných ritu­á­lech a popi­so­va­ná v mýtech či pohád­ko­vých pří­bě­zích našich před­ků, bývá zob­ra­zo­vá­na arche­ty­pem Divošky. Vyznačuje se nezkrot­nou vita­li­tou, váš­ni­vou tvo­ři­vos­tí i život­ní moud­ros­tí. To vše bylo v ženách utlu­me­no během spo­le­čen­ské­ho vývo­je, kdy naše při­ro­ze­né slož­ky spo­leč­nost ‘zci­vi­li­zo­va­la‘. I pro­to se dneš­ní ženy čas­to cítí zou­fa­lé, ztra­ce­né a zot­ro­če­né v život­ních rolích, kte­ré jsou jim vnu­ce­ny. Pohádky, kte­ré jsou uži­ty pro inter­pre­ta­ci, jsou napří­klad tyto: La Loba, Čtyři rabí­ni, Modrovous, Moudrá Vasilisa, Manawee, Žena kost­ra, Ošklivé káčát­ko, Motýlí žena, Rudé boty, Tulení kůže, La Llorona, Žena se zla­tý­mi vla­sy a dal­ší. Pohádku Modrovous roze­bí­rá i Bruno Bettelheim ve své kni­ze Za tajem­stvím pohá­dek, tedy nabí­zí se srov­ná­ní obou pří­stu­pů.

Co pra­ví ano­ta­ce kni­hy:

„Mýty a pří­běhy arche­ty­pů divo­kých žen: V kaž­dé ženě žije moc­ná síla, napl­ně­ná zdra­vý­mi instink­ty, váš­ni­vou tvo­ři­vos­tí a nesmr­tel­ným pozná­ním. Je to arche­typ Divošky, kte­rý před­sta­vu­je instink­tiv­ní pova­hu žen. Divoška je ale ohro­že­ným dru­hem, neboť i když dary nespou­ta­né pří­ro­dy nám od naro­ze­ní pat­ří, sna­ha spo­leč­nos­ti zci­vi­li­zo­vat nás do str­nu­lých rolí utlu­mi­la to hlu­bo­ké a živo­to­dár­né posel­ství našich vlast­ních duší. V kni­ze Ženy, kte­ré běha­ly s vlky se zabý­vá dr. Estés mýty, pohád­ka­mi a pří­běhy, z nichž mno­hé pochá­ze­jí z její vlast­ní rodi­ny, s cílem pomo­ci ženám spo­jit se zno­vu s těmi­to divo­ký­mi, zdra­vý­mi a vizi­o­nář­ský­mi vlast­nost­mi této instink­tiv­ní pova­hy. V pří­bě­zích a komen­tá­řích v této pozo­ru­hod­né kni­ze nalé­zá­me, zkou­má­me, milu­je­me a pocho­pí­me Divošku a pojme­me ji do své hlu­bo­ké duše jako něco kou­zel­né­ho a léči­vé­ho. Je to obo­ha­cu­jí­cí a živo­to­dár­ná psy­cho­lo­gie žen v tom nej­o­prav­do­věj­ším smys­lu, je to pozná­ní duše. Tato kni­ha nám při­po­mí­ná, že jsme stá­le nespou­ta­ný­mi a že obno­ve­ní této vita­li­ty nás samo o sobě posta­ví pří­mo do svě­ta. Práce uka­zu­je čte­ná­ři, jak úžas­né je být odváž­nou, sta­rost­li­vou a jak je úžas­né být ženou. Ten, kdo umí číst, by si měl tuto kni­hu pře­číst.“

Jaké jsou plu­sy a mínu­sy kni­hy?

Ačkoliv v díle nachá­zím mno­ho uži­teč­né­ho, musím upo­zor­nit na roz­sáh­lost díla o 527 stra­nách, zdlou­ha­vost vyprá­vě­ní, neko­neč­né opa­ko­vá­ní autor­či­ných pravd stá­le doko­la a pří­liš dlou­há sou­vě­tí, což ale nemu­sí být vylo­že­ně špat­ně. Pro mne by byla vhod­něj­ší redu­ko­va­ná for­ma kni­hy, kte­rou by bylo mož­no pře­číst rych­le­ji. Co bych vytkla, je méně sro­zu­mi­tel­ný jazyk - pře­klad od paní Hany Catalanové kni­ze evi­dent­ně pří­liš nepro­spěl. Nesouhlasím se vše­mi pre­zen­to­va­ný­mi myš­len­ka­mi, ale to je zce­la pocho­pi­tel­né, pro­to­že nee­xis­tu­jí dva lidé týchž názo­rů. Předně mě zará­ží libůst­ky autor­ky v tem­ných arche­ty­pech, kam smě­řu­je všech­ny ty ide­ál­ní „uhla­ze­né prin­ceznič­ky“ moder­ní doby. Můj názor je ten, že sta­rá dob­rá filo­zo­fie neti-neti by byla zde na mís­tě.

Závěr:

Čtení bylo pro mne pří­nos­né, kni­ha je inspi­ra­tiv­ní, ale zjiš­ťu­ji, že s pre­zen­to­va­ný­mi názo­ry zce­la nesouzním. Mám ke kni­ze men­ší výhra­dy, i co se týče roz­sa­hu, méně sro­zu­mi­tel­né­ho jazy­ka a pře­kla­du. Vypíchla bych pohád­ku Modrovous, jejíž inter­pre­ta­ce je veli­ce zají­ma­vá a pouč­ná, zejmé­na pro ženy, jeví se mi býti stě­žej­ní kapi­to­lou celé kni­hy a její inter­pre­ta­ce je výji­meč­ně tref­ná opro­ti freu­dov­ské­mu výkla­du pana Bettelheima, viz kni­ha Za tajem­stvím pohá­dek.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře