(zatím nehodnoceno)
Loading...ZLODĚJKA KNIH je filmovou adaptací oblíbeného stejnojmenného bestselleru. Vypráví příběh odvážné dospívající dívky Liesel, která je poslána během druhé světové války do pěstounské rodiny v Německu, kde svou přítomností ovlivní životy všech lidí ve svém okolí.
Síla slov a představivosti se pro Liesel stane prostředkem k úniku (i radosti) před bouřlivými událostmi, které ji a všechny, které má ráda, obklopují. Liesel je srdcem a duší ZLODĚJKY KNIH.
Je tomu tak, srdce a duše - stejně jako vítězství a vytrvalost – ženou kupředu děj filmu, který je bohatý na témata a postavy, jež mohou rezonovat v každé generaci. Je to dojemný a palčivý portrét odolnosti lidského ducha. Tento život oslavující příběh kontrastuje s nevinností (kterou ztělesňuje Liesel) a s všudypřítomnou tyranií, jež poznamenala její dobu a její rodnou zem.
ZAČÁTKY
Příběh a postavy ZLODĚJKY KNIH se zrodily v představách spisovatele Markuse Zusaka. Román Zlodějka knih byl publikován v jeho rodné Austrálii v roce 2005 a v ostatních zemích světa v roce 2006. Po celém světě se prodalo na osm milionů kopií. Kniha se udržela na žebříčku bestsellerů New York Times téměř 7 let a byla přeložena do více jak 30 jazyků. Kromě toho, že získala více než tucet literárních cen, objevila se na mnoha žebříčcích nejpopulárnějších knih roku a udržela si své prvenství i na Amazon.com.
Zusakova kniha a její filmová adaptace v režii Briana Percivala (Panství Downton) vypráví příběh Liesel (Sophie Nélisse), která je poslána do pěstounské rodiny dobrosrdečného Hansee Hubermanna (Geoffrey Rush) a jeho popudlivé ženy Rosy (Emily Watsonová), aby s nimi začala žít nový život. Liesel se stále vzpamatovává z tragické smrti svého mladšího bratra a v blízkosti svých nových „rodičů“, které právě poznala, je plachá. Snaží se zapadnout – doma i ve škole, kde si z ní spolužáci utahují, protože neumí číst. Vymyslí pro ni přezdívku „dummkopf“.
Liesel je odhodlaná situaci změnit s jednostrannou posedlostí rodícího se učence. A získá k tomu pomoc svého empatického „otce“. Hans s Liesel pracuje dnem i nocí, když se dívka snaží podrobně prostudovat svoji první bichli, Hrobníkovu příručku, kterou si tajně „odnesla“ z pohřbu svého bratra – impulsivní zlodějský čin, který bude mít pro mladou hrdinku dalekosáhlé následky.
Lieslina láska ke čtení a její rostoucí zájem o novou rodinu je více posílen, když se skamarádí s novým hostem v domě Hubermannových - židovským uprchlíkem Maxem (Ben Schnetzer), který sdílí její vášeň pro knihy. I když se sám skrývá před nacisty v temném a zatuchlém sklepení, povzbuzuje Liesel, aby rozšiřovala své vědomosti. Stejně tak se mění i její vzkvétající přátelství s mladým sousedem Rudym (Nico Liersch), který Liesel sice škádlí kvůli tomu, že ukradla Hrobníkovu příručku, ale přitom se sám ocitá na vlnách lásky, když se do Liesel zamiluje.
Tyto přátelské vztahy jí společně s její rychle rostoucí láskou ke knihám poskytují jak únik a tak i cestu k utváření vlastního osudu. Naučí se vážit si nejen síly slov, ale i moci nad slovy.
Spisovatel Markus Zusak říká, že ho k napsání knihy inspirovaly příběhy, které mu doma v Austrálii vyprávěli jeho rodiče, když byl ještě malým chlapcem. „Bylo to, jako by kousek Evropy vstoupil do naší kuchyně, když můj otec a matka začali vyprávět příběhy z dětství v Německu a Rakousku. Popisovali bombardování Mnichova a pochody nacistických vězňů ulicemi,“ říká autor. „Tenkrát jsem si to neuvědomoval, ale tyto příběhy mě vedly k tomu, aby se ze mne stal spisovatel.“
„Byla to doba extrémního nebezpečí a zla a já jsem byl inspirován skutky laskavosti v těchto velmi temných časech,“ pokračuje Zusak. „A o tom ZLODĚJKA KNIH je: o hledání krásy i za těch nejošklivějších podmínek. Jedním z ústředních témat příběhu je, že Hitler ničí lidi svými slovy a Liesel tato slova krade zpět a píše s nimi svůj vlastní příběh.“
Román a jeho mladá hrdinka zaujaly producenty Karen Rosenfeltovou a Kena Blancata natolik, že od jejího vydání usilovně pracovali na tom, aby příběh představili také na filmovém plátně. „Nemohla jsem se od knížky odtrhnout,“ říká Rosenfeltová. „Čišela z ní radost ze života. Byla jsem ohromená, jak se Markusovi podařilo přivést Liesel k životu s její statečností, sílou, schopnostmi a hladem po čtení a pochopením síly slov.“
Během vzestupu nacistické strany byla svoboda projevu výrazně omezena. Knihy byly páleny. „Německému lidu se říkalo, co mají cítit, co si myslet a co číst,“ říká Rosenfeltová. „Navzdory těmto zdánlivě nepřekonatelným překážkám se Liesel postupně učí číst a to jí umožňuje být tvůrčí, mít své vlastní myšlenky a nepapouškovat názory druhých.“
Velký posun ve vývoji filmu nastal, když se Zusakovy 580ti stránkové bichle chopil scénárista Michael Petroni (Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka). Jak sám říká, když byl osloven, aby k filmu napsal scénář, byl již „velkým fanouškem tohoto románu“.
„Markus Zusak má ohromný talent,“ pokračuje Petroni. „Napsal knihu, na kterou se bude vzpomínat jako na klasiku. Takže během jejího zpracování pro film jsem musel nejprve překonat svůj ostych. Největší výzvou pro mě byl výběr toho, co bylo třeba odstranit. Jedná se o virtuální studnici nádherných, dojemných scén, které mě k materiálu přitahovaly hned od začátku.“
Bylo tam několik dalších problémů, ke kterým se autor scénáře musel postavit čelem. Petroni dodává: „Kniha není napsána v chronologickém sledu. Vypravěč často a zajímavě upoutává čtenáře kousky informací, ke kterým se později v příběhu vrací. Mým prvním úkolem bylo rozplést příběhovou chronologii a upravit uspořádání scén tak, aby měly co největší dramatický efekt. To znamenalo, že jsem někdy musel chronologii knihy změnit; pochybuji, že si toho diváci všimnou, ale dosáhnout tohoto druhu změn je vždy obtížné. Velmi mě potěšilo, že mi Markus při adaptaci Zlodějky knih věřil.“
Petroni dodává, že ho na příběhu nejvíce oslovila jeho vynalézavost a fakt, že je ZLODĚJKA KNIH svědectvím o lidské vytrvalosti. „Promlouvá na téma síly lidského ducha a tomu každý člověk porozumí a může se tím nechat inspirovat. A samozřejmě je to také o síle slov. Jak by tomu mohl spisovatel odolat, že?“
Mezitím, co Petroni pokračoval v úpravách scénáře, producenti hledali režiséra. „Práce Briana Percivala pro britskou televizi je mimořádná. Vzhledem k jeho nadšení pro tento projekt jsme byli nedočkaví se s ním setkat osobně,“ říká Elizabeth Gablerová, prezidentka Fox 2000 Pictures. „Brian přinesl na naše setkání vlastní prezentaci sestávající ze snímků, které vystihovaly jeho vizi filmu. Byli jsme radostí bez sebe, že jsme našli toho pravého režiséra.“
Zusak měl příležitost se setkat s Percivalem již na začátku celého projektu a okamžitě si padli do oka. „V závěru našeho setkání, když jsme se loučili, mě Brian přitáhl blíž k sobě a řekl: „Nezklamu tě,“ vzpomíná autor. „Líbila se mi jednota té chvíle a Brianova upřímnost.“
Díky celosvětovému úspěchu Panství Downton se Percival stal vyhledávaným režisérem. „V jednu chvíli mi přicházelo pět scénářů denně a bylo nemožné, abych je všechny přečetl,“ říká, „takže jsem četl prvních 30 stran z každého z nich a hned jsem věděl, jestli to byl projekt pro mě.“ Percival přiznává, že měl z knihy Zlodějka knih přečtených jen pár stránek a bylo mu jasné, že podle ní musí natočit film. „Byl jsem tím románem dojatý. Je to tak pozitivní, povznášející příběh a líbilo se mi, že ústřední postavou je mladá slečna, se kterou se poprvé setkáváme, když nemá nic a je zdánlivě bez budoucnosti, ale ona nejen přežije, ale dokonce se jí bude i dařit.“
Percival měl k příběhu i osobní vztah. „Pocházím z poměrně skromných poměrů. Začali jsme s málem a naší touhou vždy bylo věci vyzkoušet a něčeho dosáhnout, což v mém případě bylo točení filmů. Později, když jsem šel studovat na uměleckou školu, vzpomínám si, jak mě lidé učili, abych se díval na svět jiným způsobem a to zejména prostřednictvím knih a následně žil život jinak. V tomto ohledu mi Liesel byla velice blízká.“
Percival také přijal myšlenku, že síla slov může obojí - ničit i léčit, v závislosti na tom, jak s nimi zacházíme. Je to téma, které příběh provází. „Liesel začíná chápat slova a jejich moc a uvědomuje si, že můžete používat slova pro dobro i zlo,“ vysvětluje. „To jí umožňuje změnit svůj život a rozhodovat se podle možností, které se jí předtím, než vzala knihu do ruky, nenabízely. To je klíč k její kurážné povaze.“
Části seriálu: Zlodějka knih
Nejnovější komentáře