Postava Andreje Babiše nechává zcela klidným asi jen málokterého člověka. Názory na jeho osobu se různí na škále od absolutní adorace po zatracení. Není tedy určitě s popem, když se na pultech knihkupectví objeví kniha, která se snaží zmapovat pozadí tohoto velkokapitalisty a politika.
A rovněž určitě není s popem, když právě za touto knihou stojí autorský tandem Vlasatá - Patočka, redaktoři Deníku Referendum, který na některé aspekty podnikání A. Babiše už delší dobu poukazuje.
Asi je dobré zmínit, že Deník Referendum pravidelně čtu (internetový deník se profiluje jako levicový, blízký pozicím sociální demokracie, respektive skupině idealiste.cz), takže je asi jasné, že Babiš z knihy nebude zrovna tím křišťálově čistým člověkem, na nějž by se pěly na stránkách pochvalné ódy. Od toho je tu koneckonců jeho (nebo kolegy Marka Prchala?) vlastí kniha „O čem sním, když náhodou spím.“
„Žlutý baron“ se tak snaží nahlodat marketingovou vizi Babiše jakožto úspěšného podnikatele, který se vrhl do politiky prostě proto, že se na to všeliké rozkrádání už nemohl dívat. Nahlodat něco takového samozřejmě není zase tak těžké, stačí se jen začíst do kapitol knihy, které popisují násilné převzetí Agra Jevišovice (což je mediálně celkem známý případ ve kterém stále probíhá soudní řízení), Kosteleckých uzenin, apod. Demýtizuje se zde i Babišovo okřídlené „dávám lidem práci“ (počty zaměstnanců v řadě Babišových firem po převzetí klesají, lidi z regionů nahrazují zahraniční gastarbeiteři, apod.).
Daleko horší než popné převzetí a hospodaření ve firmách ale působí Babišův způsob čerpaní rozličných dotací, které původně patrně měly mířit na podporu malých a středních podnikatelů, či různých komunitních projektů. Někdy ani nejde tak o dotace jako takové, ale o jiné tzv. „investiční pobídky, což jsou nejčastěji rozličné daňové úlevy, kde Babiš ušetří miliony. Perličkou je, že některá data dotací (např. ta z Programu rozvoje venkova) za poslední léta nejde ani vyhledat (ačkoli by měla být veřejná) a třeba je také zajímavé pozorovat, jak se vstupem ANO do vlády dotace a pobídky (pokud je tedy lze dohledat) masivně narostly. To pak člověka napadají takové otázky, jak je vůbec možné, že v některých státech EU směřují dotace jen drobným zemědělcům, kdežto u nás giganti v oboru pobírají stovky milionů korun ročně. Důsledky asi netřeba sáhodlouze rozepisovat (přetěžování půdy, rozpad venkova, apod.).
Velmi zajímavá je také analýza Babišových médií a jejich rozboru u konkrétních témat pomocí obsahové analýzy. Z kategorie hororu jen pro otrlé tu je poté popsán tzv. „daňový kombajn“.
Celkově mi „Žlutý baron“ přijde jako velmi zajímavá kniha, která je důležitým a aktuálním příspěvkem k současné politické situaci. V paměti mi utkvěla věta autorů o tom, že Babiš je „špatnou odpovědí na dobře položenou otázu“. Ano, problémy tu nezačaly s Babišem, ten je jen nejviditelnějším projevem určité deziluze z vývoje této země po roce 1989, které mají za následek i to, že mnoha lidem Babišův otevřený střet zájmů a bezskrupulózní metody nevadí, ba některým dokonce imponují, protože zavání populární „vládou silné ruky“, která by odstranila všechny ty „žvanírny“. To mi přijde možná ještě smutnější než výše zmíněné dotační čachry machry.
Foto: Vydavatelství Referendum
