Zvířecí pomocníci

ZvirPomoc

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Co mají spo­leč­né­ho slon, pra­se a husa? A co je na nich tak zají­ma­vé­ho, že si je lidé sna­ži­li ocho­čit? Jaké mají schop­nos­ti a jak se postup­ně vytvá­řel vzá­jem­ný vztah mezi lid­mi a urči­tou sku­pi­nou zví­řat? Kdo komu­ni­ko­val ve sta­ro­vě­kém Egyptě s bohy a jakou bar­vu mají posvát­ní slo­ni v Thajsku? Na tyto a dal­ší otáz­ky se sna­ží odpo­vě­dět kníž­ka urče­ná pře­de­vším nejmlad­ším čte­ná­řům. Autorka kni­hy, Štěpánka Sekaninová, není žád­ná začá­teč­ni­ce a pro děti napsa­la mno­ho knih, nejen o zví­řa­tech. Tentokrát si vybra­la jede­náct zví­řat, kte­rá se postu­pem času sta­la pro člo­vě­ka z růz­ných důvo­dů důle­ži­tá.

Nikoho jis­tě nepře­kva­pí, že jsou v sezna­mu uve­de­na zná­má domes­ti­ko­va­ná zví­řa­ta, jako je pes, kočka, kůň, krá­va, pra­se a husa. Vždyť pes i kočka si umí zís­kat lid­skou pří­zeň a čas­to jsou v sou­čas­né době vní­má­ni jako sou­část rodi­ny. Pes má kro­mě své spo­le­čen­ské pova­hy ješ­tě dal­ší schop­nos­ti, kte­ré lidem pomá­ha­jí při urči­tých čin­nos­tech. Autorka kni­hy také při­po­mí­ná zví­řa­ta, kte­rá u nás pat­ří ke sku­pi­ně exo­tic­kých zví­řat a může­me je pozo­ro­vat v zoo­lo­gic­kých zahra­dách nebo v doku­men­tár­ních fil­mech. V jiných svě­ta­dí­lech si však k nim lidé vytvo­ři­li vztah a vyu­ží­va­jí jejich pomo­ci i v sou­čas­né době. Většinu uve­de­ných zví­řat si člo­věk ocho­čil, zkou­ší je vycvi­čit a sta­rá se o ně. Do kni­hy je zařa­zen i del­fín, kte­rý, až na výjim­ky, žije vol­ně v moři. Přesto, že není vní­mán jako zví­ře ocho­če­né, někte­ré jeho schop­nos­ti lidé vyu­ží­va­jí.

Stránky jed­not­li­vých zví­řat mají růz­né zabar­ve­ní, což umož­ňu­je rych­lou ori­en­ta­ci při hle­dá­ní a sou­čas­ně dotvá­ře­jí cha­rak­te­ris­ti­ku pro­stře­dí, jako např. okro­vá barva cha­rak­te­ris­tic­ká pro pís­či­té pouš­tě, kde putu­jí vel­blou­dí kara­va­ny. Za gra­fic­kou podo­bu zod­po­ví­dá Martina Urbánek.  Ilustrátorkou je Misha Bera, kte­rá je podí­le­la již na kníž­ce „Když se děje poča­sí“ od stej­né autor­ky.

Líbí se mi, že se autor­ka sna­ží nejen struč­ně a věc­ně vystih­nout cha­rak­te­ris­tic­ké vlast­nos­ti zví­ře­te, ale také jak a proč si k němu lidé postup­ně budo­va­li vztah i k jakým čin­nos­tem vyu­ží­va­jí jeho schop­nos­ti. Kniha má nauč­ný cha­rak­ter a obsah je sro­zu­mi­tel­ný nejen dětem mlad­ší­ho škol­ní­ho věku, kte­ré si mohou kni­hu samo­stat­ně pře­číst, ale je zají­ma­vá i pro děti před­škol­ní­ho věku. Pro obě sku­pi­ny může být moti­va­cí k zamyš­le­ní nad vzta­hem lidí ke zví­řa­tům.

Knížka mě zau­ja­la jako vhod­ná for­ma nauč­né kni­hy pro uve­de­nou čte­nář­skou kate­go­rii. Obsahovou struč­nost je nut­né chá­pat spíš jako pod­nět a výcho­dis­ko k vyhle­dá­ní dal­ších infor­ma­cí. Štěpánka Sekaninová je schop­ná autor­ka, kte­rá má urči­tý cit pro výběr námě­tu i odpo­ví­da­jí­cí množ­ství infor­ma­cí, kte­ré chce sdě­lit. I v pří­pa­dě této kni­hy se nesna­ží nahra­dit ency­klo­pe­die. Zvířata vybra­la dle vlast­ních kri­té­rií, kte­ré se však nikdo nedo­zví. Proto půso­bí text jako naho­di­le vybra­né zají­ma­vos­ti. Kniha má 56 stran a bude pat­řit k těm útlej­ším v knihov­ně. Formát 230x280 mm pře­je ilu­stra­cím a veli­kos­ti písma, kte­ré má něko­lik veli­kos­tí, od nej­vět­ší­ho v nad­pi­sech až po nejmen­ší v „bub­li­nách“.

Vydalo nakla­da­tel­ství Albatros v roce 2020

Hodnotím: 60 %

Foto: Albatros Media a.s.