Babičky dobíjejte přesně! (1983)

rp thumbCoverMain.jpeg

Kupte si svou babič­ku!

Společnost Biotex vyna­lez­la revo­luč­ní výro­bek: robo­ta Babičku, kte­rý doká­že zastat všech­ny domá­cí prá­ce a navíc i skvě­le moti­vu­je svou rodi­nu ke spl­ně­ní svých cílů. Tato novin­ka se brzy uchy­tí ve vět­ši­ně domác­nos­tí, pro­to­že jen málo kte­ří rodi­če mají čas sta­rat se o své děti a chod domác­nos­ti. Najdou se však i tací, kte­ří moder­ní tech­no­lo­gii nevě­ří a obe­jdou se bez ní. Jednou tako­vou rodin­kou jsou i Loudovi. Otec hra­je v orchest­ru na hous­le a mat­ka pra­cu­je ve vědec­ké labo­ra­to­ři. Doma však mají hoto­vou divo­či­nu. Na své děti nema­jí pří­liš vol­né­ho času a v jejich domě to poma­lu vypa­dá jak na sme­tiš­ti. Po dlou­hém uva­žo­vá­ní se nako­nec pře­ce jen dohod­nou a poří­dí si svou babič­ku Rózu 350 GLS. Díky pře­dem zvo­le­né­mu pro­gra­mu se začne o všech­ny čle­ny rodi­ny sta­rat s nej­vět­ší pílí a lás­kou, vaří ori­en­tál­ní jíd­la a moti­vu­je všech­ny k lep­ším výsled­kům. Jenže je tu jeden pro­blém na kte­rý nikdo nepo­mys­lel. Babička doká­že roze­zná­vat pou­ze dvě věci: „co je dob­ré pro její rodi­nu a co není“. Ve chví­li, kdy sou­se­do­vic robo-babička Carmen začne pod­ni­kat záškod­nic­ké akce na jejich pozem­ku, je Róza při­pra­ve­na na odve­tu. Vše začne roz­bi­tý­mi okny, pře­vrá­ce­ný­mi popel­ni­ce­mi, ale poz­dě­ji se začne při­ost­řo­vat. Každá dal­ší zákeř­nost je totiž pova­žo­vá­na za útok na jejich rodi­ny a ty se pře­ce muse­jí brá­nit za kaž­dou cenu! Tedy i za eli­mi­na­ci jejich jed­not­li­vých čle­nů!

Režie: Ladislav Rychman
Rok výro­by: 1983
Délka: 82 min
Země: Československo

Hrají:
Jiří Lábus ... (Louda)
Daniela Kolářová ... (Loudová)
Libuše Havelková ... (Róza 350 GLS)
Jana Dítětová ... (Carmen)
Katka Urbancová ... (Alenka Loudová)
Piotr Frolik ... (Bertík Louda)
...a dal­ší

Když byla v roce 1983 nato­če­na tato scifi/hororová kome­die zís­ka­la si řadu pří­z­niv­ců, ale i odpůr­ců. Především pak díky své­mu vel­mi zvlášt­ní­mu poje­tí, kte­ré neby­lo u nás pří­liš vídá­no. Obyvatelstvo se v té době ješ­tě pří­liš nese­tká­va­lo s podob­ným žánrem a v kur­zu teh­dy byly vše­li­ja­ké detek­tiv­ní pří­pa­dy, kome­die a rodin­né fil­my. Mnozí dokon­ce tvr­dí, že kdy­by se toho ujal jiný reži­sér, moh­lo to dopad­nout mno­hem lépe. Přesto všech­no si však mys­lím, že Ladislav Rychman odve­dl cel­kem obstoj­nou prá­ci, za kte­rou se roz­hod­ně sty­dět nemu­sí.

Začátek fil­mu má sice tro­chu poma­lej­ší roz­jezd, kte­rý nás sezná­mí s robo-babičkami, ale jinak se nic moc zají­ma­vé­ho nedě­je. Pokud tedy nepo­čí­tám poně­kud zvlášt­ní rodin­ku Jiřího Lábuse. Rodinné hád­ky a nezbed­né děc­ka totiž nejsou ničím výji­meč­ným. Stejně tak i nedo­sta­tek času jed­not­li­vých čle­nů rodi­ny, kte­rý je dnes hod­ně vzác­nou zále­ži­tos­tí. Zajímavý nápad pana scé­náris­ty by jis­tě našel uplat­ně­ní i v dneš­ní uspě­cha­né době. Mnohem zají­ma­věj­ší začne být film v momen­tu, kdy si koneč­ně i Loudovi poří­dí pomoc­ni­ci do domác­nos­ti. Měli jim nastat šťast­něj­ší chví­le, ale jak se uká­že „bylo to jen zbož­né přá­ní“. Stoj bez špet­ky citu totiž nelze změ­nit k obra­zu své­mu a i když vám tvr­dí, že vaší rodi­nu milu­je, je to pořád jen umě­lá inte­li­gen­ce.

Co na tom že vám uva­ří, vypere a ukli­dí, když nedo­ká­že pořád­ně roz­li­šit co je dob­ré a co zlé. Jejím jedi­ným cílem je vaše pohod­lí a ochra­na, tak­že sou­se­dé a cizí lidi se musí mít na pozo­ru. Jakmile se jí totiž něco nelí­bí, její napro­gra­mo­vá­ní jí říká, že musí razant­ně zakro­čit! Ve chví­li, kdy si začnou obě zne­přá­te­le­né babič­ky jít po krku, se koneč­ně dosta­vu­je i ona pomy­sl­ná horo­ro­vá atmo­sfé­ra. Rozbitá okna jim totiž nesta­čí a na řadu při­chá­zí i sami oby­va­te­lé domu a jejich maz­líč­ci.

V posled­ní dva­ce­ti­mi­nu­tov­ce se sku­teč­ně roz­je­de vel­mi zají­ma­vá podí­va­ná, při kte­ré mi mís­ty pře­jel mráz po zádech. Finální honič­ka s kosou po zahra­dě a sou­boj obou babi­ček se tvůr­cům doce­la pove­dl. Samotný nápad je navíc lehce oko­ře­něn por­cí humo­ru, tak­že divák na jed­nu stra­nu pocí­tí podiv­ně­ji brně­ní a záro­veň se i zasmě­je.

Jiří Lábus před­ve­dl opět svůj stan­dard­ní výkon, kte­rý pod­tr­hl sran­dov­ním knír­kem. Místy to byl prá­vě on, kdo zachra­ňo­val poně­kud nud­něj­ší pasá­že. Daniela Kolářová byla sice mís­ty zatla­če­na zby­teč­ně do poza­dí, ale i tak se za svůj výkon rov­něž nemu­sí sty­dět. Podobně je na tom i před­sta­vi­tel­ka Rózy Libuše Havelková. Na mi na roz­díl od své pro­tiv­ni­ce při­šla doce­la sym­pa­tic­ká.

Hodnocení:
60%