(zatím nehodnoceno)
Loading...Ne proto, že by byl ostych – spíš podivná zvědavost. Něco mezi přáním a pochybností. Praha venku hučela, tramvaje stříbrně míjely zastávky a já hledal jméno salonu, které mi zůstalo v hlavě od kamaráda: Relax Massage. Prý „nic vulgárního, ale člověk odejde trochu jiný“.
Uvnitř bylo ticho. Ticho, jaké se dnes už moc nenosí. Nepřehlušené hudbou, nevycpané small talkem. Jen vůně teplého oleje, měkký hlas recepční a pocit, že tu nikdo nespěchá. To bylo první, co mě zaskočilo. Že to nikomu není jedno. Že jsem tam nebyl jako klient, ale jako někdo, kdo má dýchat.
Masérka mi řekla jméno. Pomalým hlasem, bez automatismu. Měla klid v očích. Ten druh klidu, který vám napoví, že sice nemá odpovědi na všechno, ale nebude vás soudit, ať si přinesete cokoliv.
Nevím, co jsem čekal. Snad scénář, jaký si člověk odvodí z filmů nebo domýšlí ve fantaziích. Ale nic z toho nepřišlo. Jen dotek. Jeden, pomalý, skutečný. Ne jako začátek, ale jako důkaz, že už to začalo.
Tehdy jsem pochopil, že erotická masáž není ani o těle, ani o vzrušení. Je o přítomnosti. O tom, že vás někdo vnímá. O tom, že tělo, které nosíte celé dny mezi kanceláří, MHD a večerním stresem, je najednou něčí pozorností. Ne pro výkon. Ne pro hodnocení. Ale prostě proto, že existuje.
Někdy přemýšlím, proč se to nazývá erotické masáže Praha. Protože slovo „erotika“ v lidech spouští všechno možné – od zájmu po stud. Ale tady, v těch několika metrech čtverečních, mě to slovo vůbec netrápilo. Protože to, co jsem zažíval, bylo něžnější než očekávání a opravdovější než většina vztahů, které jsem měl.
Nešlo o techniku. I když ano – masáž byla precizní, znalá, plynulá. Ale to podstatné se dělo mezi doteky. V dechu. V pauzách. V tichu, které mě objalo víc než ruce.
Byl jsem v Praze, ve známém městě, na známé ulici. A přesto jsem měl pocit, že jsem někde jinde. Možná v sobě. V tom hlubším prostoru, kde se neptáte, jestli to je správně – protože prostě je.
Když jsem odcházel, nevěděl jsem, kolik přesně času uplynulo. Hodina? Dvě? Měl jsem teplé tělo, lehkou hlavu a klid v hrudi, který se nedal předstírat. Nikdo mi nic nevnucoval. Nikdo mě k ničemu netlačil. A přesto – nebo právě proto – jsem se cítil jako někdo, komu bylo dáno něco vzácného.
Neudělal jsem si selfíčko. Neposlal jsem kamarádům zprávu.
Jen jsem šel domů. Jinak. Pomaleji. S vědomím, že erotická masáž může být i o pokoře. O doteku, který nic nechce. O prožitku, který nemusí mít nálepku.
Až se mě příště někdo zeptá, co je to „Relax Massage“, nebudu odpovídat seznamem služeb. Řeknu mu: „Zajdi tam. A pak si o tom popovídáme, ale až druhý den. Až ti to všechno dojde.“
Ano, byl to salon v Praze. Ale pak jsem měl cestu do Brna. A tam, úplnou náhodou, jsem narazil na něco podobně zvláštního. Ne identické. Ale blízké. Prostor, který si na nic nehrál. Tiché místnosti, masérky s rukama jako voda a klid, který vás obejme dřív, než si stihnete zouvat boty.
Byl to jiný příběh. Jiné město. Ale ten pocit, že erotický dotek může být léčivý, zůstal. A pokud jste z Moravy, nebo máte cestu přes Brno, možná najdete odvahu i vy. Doporučuji erotické masáže Brno – tiše, ale s jistotou vám připomenou, že být vnímán je někdy víc než být milován.
Protože dotek, pokud je skutečný, nemá cíl. Jen směr. K sobě.
Nejnovější komentáře