1001 her s knížkou – jak udělat z dítěte skutečného čtenáře

Dnešní děti mají radě­ji tech­nic­ké věci a kni­hy tro­chu za mobi­ly a table­ty zao­stá­va­jí. Myslím si, že je to ško­da. Kniha nám dává pocit jis­to­ty, bez­pe­čí, máte mož­nost pro­žít pří­běh spo­leč­ně se svý­mi hrdi­ny, odpo­či­nout si, ale také tří­bit svůj jazy­ko­vý cit a obo­ha­co­vat slov­ní záso­bu. Díky kni­hám se dozví­te mno­ho zají­ma­vos­tí, pou­čí­te se a poba­ví­te. Je to tako­vý pří­tel do nepo­ho­dy. Philippe Brasseur je auto­rem pub­li­ka­ce s názvem 1001 her s kníž­kou a uká­že vám, že kni­ha v sobě skrý­vá oprav­du hod­ně mož­nos­tí. 

Kniha je roz­dě­le­na na něko­lik kapi­tol. Autor hned na začát­ku popi­su­je, jak tuto pří­ruč­ku pou­ží­vat, jaké pomůc­ky bude­te pro prá­ci s kni­hou potře­bo­vat. Také se autor zabý­vá tím, pro jakou věko­vou hra­ni­ci je daná akti­vi­ta urče­na. Další kapi­to­ly pojed­ná­va­jí o tom, jak vytvo­řit tu správ­nou atmo­sfé­ru pro čte­ní, jak uspo­řá­dat pose­ze­ní i kni­hov­nu, jak najít vhod­nou kni­hu. Dále také růz­né námě­ty, jak s kni­hou pra­co­vat, jak vymýš­let pří­běhy, hrát si se slo­vy, luš­tit kří­žov­ky i osmisměr­ky. Můžete klid­ně vyro­bit i občan­ský prů­kaz ke své oblí­be­né posta­vě z kni­hy, dále také kni­ho­kar­ty, ale i jak pří­běh dra­ma­ti­zo­vat. Na kon­ci kni­hy uve­dl autor rady, kde a jak hle­dat dob­ré kni­hy, odka­zy na růz­né veletrhy a akce spo­je­né s kni­ha­mi, čte­nář­stvím, ale i kni­hy, ve kte­rých se může­te dále inspi­ro­vat.

Pro koho je kni­ha vlast­ně urče­na? Pro všech­ny děti, rodi­če, pra­ro­di­če, uči­te­le, lek­to­ry růz­ných krouž­ků o čte­nář­ství, ale i kni­hov­ní­kům. Prostě všem kni­ho­mo­lům. Smyslem této kni­hy není nau­čit děti číst, ale to hlav­ní je v nich pro­bu­dit lás­ku ke kni­hám a ke čte­ní.

Kniha je napros­to báječ­ná. Její čte­ní jsem si uži­la od začát­ku až do kon­ce. Knihy jsou moje vel­ká vášeň už od dět­ství. Lásku ke kni­hám ve mně pěs­to­val můj tatí­nek už od útlé­ho dět­ství a dodnes mu za to moc děku­ji, Tato pub­li­ka­ce mně napros­to nadchla. Při čte­ní jsem si děla­la poznám­ky, co vše chci s dět­mi při prá­ci s kni­hou vyzkou­šet, jeli­kož pra­cu­ji jako uči­tel­ka v mateř­ské ško­le. Publikace je pře­hled­ná, sro­zu­mi­tel­ně psa­ná, plná námě­tů na růz­né akti­vi­ty pro prá­ci s kni­ha­mi. Knihy umož­ňu­jí setká­vat se hlav­ní­mi posta­va­mi, pro­žít pří­běh s nimi. Od útlé­ho dět­ství rodi­če, či pra­ro­di­če svým dětem čtou před spa­ním. Ve škol­ce se děti setká­va­jí při říze­né čin­nos­ti s růz­ný­mi pří­běhy, tak­též, když je paní uči­tel­ky uklá­da­jí po obě­dě do postý­lek. Ve ško­le se už děti učí sami číst a postu­pem času si vytvá­ří vztah ke kni­hám. V prů­bě­hu živo­ta je ten­to vztah i lás­ka ke kni­hám mění. Ve stá­ří mají lidé více času, pro zahná­ní nudy, či samo­ty čas­to saha­jí po kni­ze a krá­tí si tak dlou­hé chví­le.

V kni­ze mě nej­ví­ce zau­jal námět na výro­bu občan­ské­ho prů­ka­zu ke své oblí­be­né posta­vě. Dále také námět na akti­vi­tu, jak si hrát se zná­mým pří­bě­hem. Lze tak vyu­žít kla­sic­kou pohád­ku, jako jsou Tři pra­sát­ka a oto­čí­me jej naru­by, nahra­dí­me pra­sát­ka jiný­mi zví­řát­ky, či vymýš­let, jak pří­běh dokon­čit jinak. Využití této kni­hy je vše­stran­né. Velké plus dávám za její uce­le­nost, mož­nos­ti dal­ší­ho vyu­ži­tí. Na kniž­ním trhu nalez­ne­te mno­ho pub­li­ka­cí podob­né­ho zamě­ře­ní, ale tak­to pře­hled­nou a obsáh­lou pub­li­ka­ci roz­hod­ně ne. Pojďte se se mnou začíst, pro­hlí­žet si ji, něco hez­ké­ho si pod­le ní vyro­bit, mož­ná se i zasnít, to vše vám pub­li­ka­ce nabí­zí. Věřte, že nebu­de­te lito­vat a bude­te pře­kva­pe­ní, tak jako já.

Ukázka z kni­hy:

Jak zka­zit radost ze čte­ní

Jak dítě odra­dit: návod v osmi kro­cích

1. Nepouštějte ho ke kni­hám.

Mohlo by je poni­čit, hlav­ně ty výprav­né obráz­ko­vé.

2. Čtěte mu nahlas maxi­mál­ně jed­nou týd­ně.

Jinak by se moh­lo stát časem na vašem před­čí­tá­ní závis­lé.

3. Nikdy si nečtě­te před dítě­tem.

Mohlo by si mys­let, ž to dělá­te pro zába­vu, ale čte­ní zna­me­ná pře­de­vším pou­če­ní.

4. Zakažte mu „špat­né kni­hy“.

A to jsou roz­hod­ně komiksy, časo­pi­sy a dal­ší zábav­né kni­hy, kte­ré dítě odvá­dě­jí od „dob­ré“ lite­ra­tu­ry.

5. Neustále se ho ptej­te,

abys­te si ově­ři­li, že všech­no správ­ně pocho­pi­lo a že kni­hu dočet­lo.

6. Jakmile se dítě nau­čí číst, pře­staň­te mu vyprá­vět pohád­ky a pří­běhy.

Protože si je už pře­ce umí pře­číst samo!

7. Nuťte ho do čte­ní.

Deset strá­nek den­ně, a to jen kni­hy, kte­ré jste mu vybra­li vy:

dob­ře napsa­né, obsa­ho­vě na výši a „hod­not­né“

8. Přinuťte ho, ať kni­hu vždy dočte.

Podobně jako musí dojí­dat. Co by za to daly chudé děti, kdy­by měl něja­kou kníž­ku.

Několik slov o auto­ro­vi:

Philippe Brasseur se do knih zami­lo­val už jako malý kluk. Vystřídal něko­lik povo­lá­ní, pra­co­val v rekla­mě, orga­ni­zo­val kul­tur­ní akce, byl redak­to­rem časo­pi­su pro děti. Nyní se věnu­je pou­ze svým dvě­ma váš­ním: psa­ní a ilu­stra­ci. Vede také díl­ny zamě­ře­né na kni­hy a kre­a­ti­vi­tu.

Michaela Bergmannová vystu­do­va­la ani­ma­ci a mul­ti­me­di­ál­ní tvor­bu na FAMU. Ilustrovala vel­ký počet kní­žek pro děti, spo­lu­pra­cu­je s něko­li­ka dět­ský­mi časo­pi­sy a je autor­kou seri­á­lu pro nejmen­ší divá­ky vysí­la­né­ho v České tele­vi­zi.

Hana Holubkovová je kni­hov­ni­ce a pře­kla­da­tel­ka (z fran­couz­šti­ny a ang­lič­ti­ny). Vytváří a rea­li­zu­je čte­nář­ské lek­ce, díl­ny a pro­gra­my zamě­ře­né na pod­po­ru čte­ní u dětí. Vede škol­ní čte­nář­ské klu­by, lek­to­ru­je worksho­py pro uči­te­le, kni­hov­ní­ky a dal­ší dospě­lé, kte­ří pra­cu­jí s dět­mi a kníž­ka­mi.

 

Autor: Philippe Brasseur

Přeložila: Hana Holubkovová

Ilustrace: Michaela Bergmannová

Žánr: meto­dic­ká pří­ruč­ka

Vydáno: 2021, Vydal Portál, Praha

Počet stran: 143

Vazba kni­hy: bro­žo­va­ná

ISBN 978-80-262-1754-1

Knihu může­te kou­pit zde

---