We Have a Ghost (2023)

Rodinná ducha­ři­na z díl­ny Netflixu, kte­rá sice nevy­stra­ší, ale ani moc neu­ra­zí…

Frank Presley, jeho žena Melanie a dva dospí­va­jí­cí syno­vé Fulton a Kevin se prá­vě stě­hu­jí do „nové­ho“ domu, aby zde zapo­ča­li novou eta­pu své­ho živo­ta. Nikdo jim však při kou­pi neřekl (spí­še záměr­ně zaml­čel), že v tom­to domě údaj­ně stra­ší a kolu­jí o něm nej­růz­něj­ší děsi­vé his­tor­ky. No a prá­vě nejmlad­ší Kevin se záhy sezna­mu­je s duchem Ernestem na půdě. Ten nemlu­ví, jen se sna­ží všech­ny vydě­sit, ale to na mla­dí­ka nepla­tí a nato­čí si ducha na video. Které se brzy na popud otce stá­vá popu­lár­ním na you­tu­be. Frank z toho cítí pení­ze a šan­ci zao­pat­řit svou rodi­nu, zatím­co Kevin a sou­se­do­va dce­ra Joy, chtě­jí Ernestovi pomo­ci. V minu­los­ti se mu totiž muse­lo stát něco zlé­ho, něco co jej uvěz­ni­lo v tom­to svě­tě. Do vše­ho se kro­mě médií a hro­ma­dy nad­še­ných fanouš­ků vlo­ží i samot­ná vlá­da, kte­rá by chtě­la ducha zkou­mat. Kevin, Joy a Ernest se pouš­tí do bláz­ni­vé­ho dob­ro­druž­ství, kte­ré má však i stin­né strán­ky a jed­no hod­ně sta­ré mra­zi­vé tajem­ství…

Český název: Máme tu ducha

Režie: Christopher Landon

Rok výro­by: 2023

Délka: 126 min

Země: USA

Hrají:

Anthony Mackie...(Frank Presley)

Jahi Di’Allo Winston...(Kevin Presley)

Niles Fitch...(Fulton Presley)

Erica Ash...(Melanie Presley)

David Harbour...(Ernest)

Isabella Russo...(Joy Yoshino)

Tig Notaro...(Dr. Leslie Monroe)

Tom Bower...(Ernest Scheller)

Jennifer Coolidge…(Judy Romano)

...a dal­ší

Zpočátku jsem se doslo­va pro­klí­nal, co jsem si to zase pus­til za film (posled­ní dobou mám oprav­du pech na výběr fil­mů). Netflix a jeho rodin­ná dob­ro­druž­ná kome­die (říz­nu­tá ducha­ři­nou a ke kon­ci i horo­ro­vým žánrem) mi v prv­ních minu­tách zača­la pít krev. Afroamerická rodin­ka si mé sym­pa­tie zpr­vu moc nezís­ka­la, stej­ně tak ani samot­ný pří­běh i rádo­by humor­né scé­ny. V zou­fal­ství jsem hle­děl na časo­mí­ru a tak nějak dou­fal, že to brzy skon­čí. Postupem času se to ale zača­lo mír­ně zlep­šo­vat a ke kon­ci jsem si sle­do­vá­ní už i doce­la uží­val.

Ukázalo se totiž, že vylo­že­ná kra­vi­na to není. Christopher Landon z toho doká­zal „vybrus­lit“ a při­chys­tal si i něko­lik doce­la pove­de­ných momen­tů (humor­ných pasá­ží, hlá­šek), atmo­sfé­ra se zlep­ši­la a ve finá­le nechy­bě­la ani ponu­řej­ší atmo­sfé­ra a emoč­ní závěr. Rovněž došlo k mír­né­mu zlep­še­ní herec­kých výko­nů vět­ši­ny zúčast­ně­ných. Hlavním tahou­nem byl samo­zřej­mě David Harbour, kte­rý to celé táhl ale­spoň k prů­měr­né kva­li­tě.

Mínusem byly všech­ny ty „vlož­ky“ oko­lo inter­ne­tu, vlá­dy, gen­der věcí a při pohle­du na tako­vou Jennifer Coolidge se mi zve­dal žalu­dek. Za posled­ní roky už jí váž­ně moc nemu­sím (v tako­vých Prcičkách ješ­tě ušla, ale…). Představitelka mat­ky Erica Ash byla taky rekla­ma na ano­rexii, ale zas umě­la ale­spoň ječet. Samozřejmě nesmí chy­bět tro­cha roman­ti­ky, emoč­ní finá­le, u kte­ré­ho ukáp­ne něko­mu i něja­ká ta slza a v koneč­né­mu souč­tu nako­nec ani neli­tu­ji, že jsem ten­to film viděl. Přestože rodin­né dob­ro­druž­né fil­my v kom­bi­na­ci s horo­ro­vým žánrem zrov­na moc nevy­hle­dá­vám, občas se dá nara­zit i na zají­ma­vé fil­my.

Hodnocení:

50%