#38 - Viy (1967)

Ruský horor není úpl­ně pojem, kte­rý by ve svě­tě něco zna­me­nal, roz­hod­ně se při něm nero­ze­z­ní v hla­vě zvo­neč­ky jako ve chví­li, kdy se řek­ne japon­ský, ame­ric­ký nebo brit­ský horor. Ale přes­to i zde exis­tu­je tra­di­ce.

Viy

Viy

SSSR, 1967, 77 minut

Režie: Georgi Kropachyov a Konstantin Yershov

Scénář: Georgi Kropachyov, Konstantin Yershov a Aleksandr Ptushko pod­le povíd­ky Nikolaje V. Gogola

Hrají:

Leonid Kuravlyov (Khoma Brutus)

Natalya Varley (Pannochka)

Aleksei Glazyrin (Sotnik)

Nikolai Kutuzov (Čarodějnice)

Na začá­tek říkám rov­nou oblí­be­né ame­ric­ké „WOW“, kte­ré se k sovět­ské­mu fil­mu sice pří­liš neho­dí, ale to nechá­me stra­nou. K fil­mu „Viy“ jsem při­šel jako sle­pý k hous­lím. Více méně. Pouze jsem věděl, že je nato­čen pod­le Gogolovy stej­no­jmen­né povíd­ky a že již ten­to námět byl v minu­los­ti pou­žit, a to u fil­mu Maska démo­na, kte­rý již byl na těch­to strán­kách recen­zo­ván. Film „Viy“ se před­lo­ze blí­ží více, ver­ze Maria Bava byla vel­mi upra­ve­na, i když zna­me­na­la vel­ký pokrok v ital­ské horo­ro­vé kine­ma­to­gra­fii.

„Viy“ je fil­mem, kte­rý na divá­ka oka­mži­tě dých­ne rus­kým sty­lem, rus­kým folklo­rem a rus­ký­mi posta­vič­ka­mi. Na počát­ku má divák pocit, že nesle­du­je horor, ale rus­kou pohád­ku, kte­rou zná ze své­ho mlá­dí. Vedou ho k tomu nejen posta­vy, kte­ré jako by doslo­va vypadly z Mrazíka, nebo jiné podob­né pohád­ky, ale i pro­stře­dí. „Viy“ je do jis­té míry sku­teč­ně pohád­kou, stej­ně jako vel­mi věr­ným zachy­ce­ním rus­ké­ho ven­ko­va a rus­ké nátu­ry. Jako kdy­by zde nemoh­la chy­bět vod­ka, bor­šč, ane­bo dal­ší pro Rusko tak typic­ké věci. Přesto je sní­mek horo­rem, a nut­no říci, že horo­rem vel­mi pove­de­ným, za kte­rý by se nemu­se­la sty­dět ani západ­ní kine­ma­to­gra­fie. Patrně i pro­to je zařa­zen – jako jedi­ný rus­ký film – do „101 horo­rů, kte­ré je potře­ba vidět, než zemře­me“.

Příběh nás zavá­dí mezi mni­chy, kte­ří pod­ni­ka­jí výpra­vy do oko­lí. Ruský mnich není mni­chem, jak jej chá­pe­me. Úvodní scé­ny nám uka­zu­jí, že ženy jsou v jejich živo­tech důle­ži­té, krá­dež není ničím neob­vyk­lým a svým sta­tu­tem si vymá­ha­jí vstup na sta­tek, aby moh­li přespat. Právě tato neo­ma­le­nost se sta­la jed­no­mu z nich, Khomovi, osud­nou. Statek, na kte­rý se dosta­li, totiž ovlá­dá zlá čaro­děj­ni­ce, kte­rá si Khomu doslo­va osed­lá, což je na efek­ty sku­teč­ně pove­de­ná scé­na, stej­ně jako se jed­ná o scé­nu zábav­nou. Babizna se však najed­nou pro­mě­ňu­je v krás­nou ženu, když se ji Khoma sna­ží ubít klac­kem. A prá­vě tohle je pro něj ces­ta do pekel. Vrací se do kláš­te­ra, odkud je oka­mži­tě vyslán se sku­pi­nou sta­rých kozá­ků do ves­ni­ce, kde se má mod­lit za duši umí­ra­jí­cí dív­ky. Ještě než při­je­dou, dív­ka umí­rá a my zjiš­ťu­je­me, že se jed­ná o ženu, v kte­rou se pro­mě­ni­la čaro­děj­ni­ce. Khomovým úko­lem je mod­lit se před její rakví po tři noci. A koneč­ně se dostá­vá­me k té horo­ro­vé pod­sta­tě.

Musím podotknout, že pokud se týká tri­ko­vých scén, je film sku­teč­ně úžas­ný. Nádherně se zde spo­ju­je rea­li­ta s nere­ál­ný­mi a sku­teč­ně skvě­le pro­ve­de­ný­mi efek­ty, jako je létá­ní rakví, ale nejen rakví, zdvi­há­ní člo­vě­ka ve vzpří­me­né pozi­ci. Zde si Rusové sku­teč­ně vyhrá­li a za podob­né efek­ty, kte­ré do fil­mu nád­her­ně zapa­da­jí, je potře­ba pochvá­lit Aleksandra Ptushka, jed­no­ho ze scé­náris­tů, ale také mis­tra fil­mo­vých tri­ků. Zde by se mno­hé jiné fil­my západ­ní pro­ve­ni­en­ce sku­teč­ně moh­ly učit. Překvapivé je i finál­ní vyzně­ní fil­mu, kte­ré nekon­čí hap­py endem, ale jako správ­ná pohád­ka pěk­ně pochmur­ně. Jedná se o sku­teč­ně úžas­né pro­po­je­ní pohád­ky s horo­rem a finál­ní při­vo­lá­vá­ní vam­pý­rů (moc se mi nechce jim říkat upí­ři) a vlkodla­ků, je sku­teč­ně půso­bi­vé. A nako­nec i pří­chod toho, kte­rý si říká Viy.

Pokud se týká herec­kých výko­nů, jsou spí­še pohád­ko­vé, ale v pří­pa­dě Khomy jeho hra­ní napros­to doko­na­le zapa­dá do jeho posta­vy, je vydě­še­ný a nestá­lý, jeho tanec poté, co pod­stou­pil dru­hou noc mod­le­ní, je na jed­nu stra­nu úsměv­ný, na dru­hou stra­nu děsi­vý. Vzdávám Rusům hold.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Uchvacující kom­bi­na­ce pohád­ky a horo­ru, kte­rá se v horor mění pře­de­vším v dru­hé půli. Zvláštní posta­vy, kte­ré dotvá­ře­jí atmo­sfé­ru nejis­to­ty, tajem­na. A pře­de­vším skvě­lé tri­ko­vé efek­ty, kte­ré fil­mu pomá­ha­jí, mís­to aby jej srá­že­ly do kolen.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Ruské pro­stře­dí a rus­ký styl, kte­ré nejsou pro kaž­dé­ho. Příběh je sku­teč­ně hod­ně pohád­ko­vý, což může odra­dit skal­ní fanouš­ky kla­sic­kých ame­ric­kých horo­rů. Ale jinak... Pastva pro oči.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 2.12.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---