Snímek režiséra Roberta Sedláčka pojednává o skupince lidí, kteří se sešli na odlehlém místě Šumavy, aby zde společně bojovali se závislostí na drogách. Příběh začíná ve chvíli, kdy do komunity přichází nový člen - Roman (David Švehlík). Přestože se z počátku zdát, že je Roman stěžejní postavou příběhu a vše se kolem něj bude točit, není tomu tak. Divák jasně tuší, že ve vzduchu NĚCO visí mezi ním a Milanem. Milan je velmi výrazná postava příběhu, což vám napoví už jeho první pohled na nově příchozího člena komunity. A svitne první otázka.
Podívejme se nyní na postavu Milana blíže. V podání Jiřího Langmajera je Milan poměrně nesympatická postava, u které netušíte, co udělá za půl minuty. A vskutku divákovi bude působit jedno překvapení za druhým. Přestože je jeho jednání občas lehce nejasné, neřku-li podivné, je postavou uvěřitelnou. Nejeden z nás si s mrazením v zádech uvědomí, že podobného člověka už někdy v životě potkal. A jeho pohled se vám vryje pod kůži, odkud ho jen tak nedostanete. Co se týče Milanovy úlohy v příběhu, je vlastně jakýmsi pojítkem mezi členy skupiny. Ovšem pozor - jedná se o pojítko minulosti, ne „stmelovač“ komunity.
Přestože je Milan postava velmi výrazná, nedá se říci, že by zastínil další členy „týmu“. Určitě si divák s úsměvem vzpomene na Filipa v podání zábavného Jana Budaře, na Rudu mluvícího s překrásným moravským přízvukem, který si stará o ovečky, na Zdenka bývalého člena komunity, dnes terapeuta, atd. Velmi sympatickou postavou je Karel (David Novotný). Především on rozehrává v příběhu velmi lidskou linii, která nejednoho dojme. A přitom řeší tak „banální“ záležitost: Je na fotce jeho dcera ta druhá z leva nebo z prava??? Budete mu držet palce, protože pochopíte, že snaha o nápravu nespočívá jenom v tom, vzdát se drog. Jde o to, umět se postavit čelem životu a neuhnout před překážkami a problémy, pokusit se napravit ztracené vztahy a vazby. A potom porozumíte i scéně, kdy se nervózní Karel s pokorným úsměvem na tváři, ptá bývalé manželky s dcerou, zda je jejich návšetěva v komunitě „zatím v pohodě“.
Poněkud rozpačitou postavou je zde terapeutka v podání Kláry Issové, která do filmu poněkud nezapadá, ale zase ne příliš výrazně. Pouze bude časem „trochu zapomenutou postavou“. Oproti tomu Adam - vůdčí postava komunity, který na vše dozírá. Nebudete si jistí, jestli je na klienty příliš trvdý či nikoliv. Nebudete si jistí, zda jedná správně či nejedná. Nebudete si jistí, zda rozhoduje nestraně či ne. Přesto na sebe ve scénách, ve kterých vystupuje strhává pozornost. A to v tom nejlepším slova smyslu.
Ještě bych chtěla poukázat na fakt, že ve filmu se nevyskytují tradiční scény z protidrogových léčeben. Nečekejte dramatické scény s absťáky, rozpíchané žíly apod. Pokud jde o „drsnou podívanou“, ta se omezuje na retrospektivní vsuvky. A možná to dokonce filmu prospívá. Možná se z něj díky tomu nestane snímek, na který budou chodit děti v doprovodu učitelek, aby měly představu, jak dopadnou, když budou brát drogy. No co už. Takových bude ještě natočeno dost. Ale natočit film jako je tento, se povede jenom zřídka. A díky za něj.
Jak jsem na počátku pravila, není v příběhu domantní postavy, byť závěr filmu hovoří jinak. Navrací se opět k Romanovi a jaksi opět naznačuje, že o něj tu přece celou dobu šlo. Nenechte se tímto zmást. A na cestě domů přemýšlejte. Možná pak odhalíte souvislosti, které zůstávají občas při zběžném pohledu skryty.
