Babel

Babel
18.1.2007

recen­ze

Přečteno: 117 krát

Jedná se o pří­běh ame­ric­ké­ho muže, jemuž na dovo­le­né v Maroku postře­lí ženu, dále o pří­běh chůvy, kte­rá chce stih­nout syno­vu svat­bu a tak se vydá­vá do Mexika i s dět­mi, kte­ré má opa­t­ro­vat a nako­nec o pří­běh hlu­cho­němé japon­ské dív­ky stře­tá­va­jí­cí se s nepo­ro­zu­mě­ním. Ještě bychom moh­li hovo­řit o pří­bě­hu čtvr­tém, totiž o pří­bě­hu maroc­ké rodi­ny, kte­rá je strůj­cem neštěs­tí ame­ric­kých man­že­lů.

Tato posled­ní linie tedy zásad­ně sou­vi­sí s linií prv­ní, ale jinak tu nejsou jed­not­li­vé pří­běhy tak sil­ně pro­po­je­né jako v před­chá­ze­jí­cích 21 gra­mech. Především japon­ský pří­běh je s ostat­ním děním spo­jen pou­ze jakousi sce­náris­tic­kou ber­lič­kou, tak­že občas budí dojem, že by ve fil­mu vůbec nemu­sel být a že tu plní spí­še funk­ci ruši­vé­ho prv­ku, ačko­li má dosta­teč­ně zají­ma­vý námět, kte­rý by mož­ná vydal na samo­stat­ný film.
Babel je film, kte­rý hod­ně vyvo­lá­vá emo­ce a nejsou to emo­ce zrov­na pozi­tiv­ní. Film tvo­ří tří vel­mi sil­né pří­běhy oplý­va­jí­cí množ­stvím sku­teč­ně půso­bi­vých scén. Jsou to vět­ši­nou scé­ny, kte­ré ve vás vyvo­la­jí jakousi úzkost a dalo by se i říci, že vás nutí film zasta­vit a tro­chu si vydech­nout. Mezi tako­vé scé­ny, při kte­rých se patr­ně nebu­de­te cítit úpl­ně dob­ře, pat­ří napří­klad to, když maroc­ký vete­ri­nář zaší­vá svým ne zrov­na ste­ril­ním náči­ním postře­le­nou Američanku a pak hlav­ně scé­na, ve kte­ré zou­fa­lá chů­va hle­dá pomoc ve vyprah­lé pouš­ti.

Film je zají­ma­vý i po for­mál­ní strán­ce. Chvílemi se tu obje­vu­je neob­vyk­lá prá­ce s kame­rou či zvu­kem, mezi tako­vé oka­mži­ky pat­ří napří­klad dis­ko­té­ka v japon­ském pří­bě­hu. Co se týče ori­en­ta­ce v časo­vých sou­vis­los­tech, je film v porov­ná­ní s 21 gra­my nesrov­na­tel­ně snaz­ší. Příběhy se ode­hrá­va­jí prak­tic­ky v chro­no­lo­gic­kém sle­du a jejich vzá­jem­ná sou­vis­lost na časo­vé ose je jas­ně a zře­tel­ně osvět­le­na.

Esem v ruká­vu je pak herec­ké obsa­ze­ní. O výko­nu Brada Pitta už bylo hod­ně řeče­no i napsá­no a já s tím nemo­hu než sou­hla­sit. Všichni víme, že Brad už není úpl­ně nejmlad­ší, ale až tady máte pocit, že straš­li­vě zestár­nul a že oprav­du umí hrát. Jeho zou­fal­ství je napros­to hma­ta­tel­né, což jen umoc­ňu­je onu emo­ci­o­nál­ní sílu, kte­rá se na vás valí. Ostatní her­ci však nejsou o nic hor­ší. Myslím, že bychom tu jen těž­ko hle­da­li něja­ký slab­ší člá­nek, všich­ni se svých rolí zhos­ti­li na výbor­nou a doká­za­li i do vypja­tých scén dát přes­ně to, co je potře­ba. Řeknu tedy jenom, že kro­mě Pitta tu uvi­dí­te mimo jiné i Cate Blanchett jako jeho ženu, Adrianu Barrazu jako mexic­kou chůvu nebo na Oscara nomi­no­va­nou Rinko Kikuchi v hlav­ní roli japon­ské­ho pří­bě­hu.
Verdikt: Působivá mozai­ka tří vel­mi sil­ných pří­bě­hů, ze kte­rých chví­le­mi úpl­ně cítí­te to zou­fal­ství a bolest jed­not­li­vých postav. Vše dopl­ně­no zají­ma­vou hud­bou a vyni­ka­jí­cí­mi herec­ký­mi výko­ny všech zúčast­ně­ných. Možná to má drob­né vady na krá­se a není úpl­ná špič­ka špi­ček, ale nej­vyš­ší hod­no­ce­ní je přes­to zaslou­že­né.

Vaše hod­no­ce­ní

Currently 4.50/5

1

2

3

4

5

Hodnocení: 4.5 z 5 (hod­no­ce­no 4x)

Andrea Zahradníková

Vytisknout

bad­ge = “;
document.writeln(badge);

bad­ge = “;
document.writeln(badge);

Související člán­ky:

Komentáře

Jméno

Zapamatovat
Email

Web

Zpráva

Formát Texy

---

---