Ken Follett - Pilíře země

Follett psal romá­ny růz­né úrov­ně ori­en­tu­jí­cí se pře­váž­ně na popis čin­nos­tí špi­ó­nů a jejich akcí, ale zjis­til, že jen toto jej umě­lec­ky nesa­tu­ru­je, tak­že si spl­nil svůj odvě­ký sen a sepsal roz­sáh­lý román (cca 1000 stran) o sta­vi­te­lých stře­do­vě­kých katedrál.

Velká změ­na.

Nutno ale dodat, že Mr. Follett se s ní popa­so­val cel­kem dob­ře a román se mu v mých očích pove­dl. Příběh je nále­ži­tě napí­na­vý, strán­ky veskr­ze čti­vé a i ten popis stav­by katedrál půso­bí vel­mi věro­hod­ně a nápa­di­tě. Potud nemám s kni­hou žád­ných pro­blé­mů, ty vyvstá­va­jí až poslé­ze, kdy se mi zača­lo zdát, že „takhle nějak by to asi dří­ve nešlo“..., zkrát­ka a dob­ře, kni­ha se sice ode­hrá­vá ve stře­do­vě­ku, ale autor v ní mlu­ví a mys­lí jazy­kem dneška (což je cel­kem oče­ká­va­tel­né, něco podob­né­ho posti­hu­je pod­le mě odha­dem 80% his­to­ric­kých romá­nů). Atmosféra hlu­bo­ké­ho stře­do­vě­ku se tedy kaž­do­pád­ně neko­ná, což je jen ško­da. Zároveň ty posta­vy jsou na můj vkus mož­ná až pří­liš čer­no­bí­lé a sche­ma­tic­ké.

Stejně tak jsem měl během čte­ní dost nut­ka­vý pocit si mys­let, že Follett roze­psal cel­kem ambi­ci­oz­ní dílo, ale moc nevě­děl jak jej zakon­čit, tak­že se čte­nář točí v růz­ných peri­pe­ti­ích, kte­ré svo­ji kon­struk­cí spí­še při­po­mí­na­jí scé­nář k del­ší­mu tele­viz­ní­mu seri­á­lu (ano, vím, z Pilířů se seri­ál sku­teč­ně stal, nevi­děl jsem jej, ale pod­le mě se lát­ka k tomu­to for­má­tu skvě­le hodí).

Četbu jsem si nicmé­ně užil, o tom žád­ná, dokon­ce jsem byl v poku­še­ní se rov­nou pus­tit do pokra­čo­vá­ní s názvem Na věky věků, což jsem nako­nec odlo­žil na neu­r­či­to..