DCERA Z PALÍRNY

dcerapalírny

Kniha „Dcera z palír­ny“ od autor­ky best­selle­rů „Vlaštovčí kopec“ a „Až roz­kve­te jasmín“ Donny Everhartové nás sice zave­de do jiné­ho času a pro­stře­dí, ale ve sku­teč­nos­ti vyprá­ví o něčem mno­hem bliž­ším a hlub­ším tj. o rodi­ně, boles­ti, hle­dá­ní vlast­ní iden­ti­ty a tou­ze poznat sku­teč­nou prav­du. 

„Rodinná minu­lost může být jako dědic­tví, o kte­ré nikdo nesto­jí. Přesto před ním nelze utéct....“

Celý pří­běh se ode­hrá­vá v šede­sá­tých letech minu­lé­ho sto­le­tí v horách Severní Karolíny, kde je výro­ba domá­cí pálen­ky pro rodi­nu Sasserových víc než jen řemes­lo. Je to tra­di­ce, dědic­tví a hlav­ně sou­část rodin­né iden­ti­ty. Jenže ne všech­no, co se dědí z gene­ra­ce na gene­ra­ci, je hod­no ucho­vat... ovšem někdy spo­lu se svým rodin­ným jmé­nem pře­bí­rá­me také sta­ré křiv­dy, mlče­ní a bolest, kte­rou nikdo nedo­ká­zal pojme­no­vat.

A prá­vě Jessie Sasserová by se od této rodin­né tra­di­ce a minu­los­ti nej­ra­dě­ji odstřih­la, neboť v její mys­li je tato rodin­ná tra­di­ce spo­je­na s tragé­dií, kte­rá ji vel­mi kru­tým způ­so­bem při­pra­vi­la o milo­va­nou mat­ku. Se smr­tí své mat­ky se nikdy nesmí­ři­la, a jeli­kož otec odmí­tá otevřít dve­ře do minu­los­ti, a coko­liv jí o její mat­ce či co se v den tragé­die sku­teč­ně ode­hrá­lo, tím otco­vo mlče­ní jen při­lé­vá olej do ohně její­ho trá­pe­ní.

Jessie se však nevzdá­vá a hle­dá odpo­vě­di na své otáz­ky, ovšem čím usi­lov­ně­ji se sna­ží dobrat prav­dy, tím víc se zaplé­tá do pří­bě­hu, kte­rý je mož­ná mno­hem slo­ži­těj­ší než si původ­ně před­sta­vo­va­la. Jessiina vlast­ní ces­ta za prav­dou není jen pát­rá­ním po tom, co se kdy­si sta­lo, ale je to o hle­dá­ní ces­ty k sobě samé....

„Jeho hru­bost a neo­cho­ta mlu­vit o ní jen při­ži­vo­va­ly moji nepři­ro­ze­nou potře­bu jíst, a pak ze sebe všech­no vyzvra­cet. Jako bych se tak zba­vo­va­la i své­ho vlast­ní­ho vzte­ku.“

Útěchu hle­dá v jíd­le, jež z poci­tu viny násled­ně vyzvra­cí. Čím víc si ubli­žu­je, tím víc v ní sílí  toto „mon­strum“, jež jí poma­lu a jis­tě zabí­jí. Nebýt vší­ma­vé škol­ní zdra­vot­ni­ce, kte­rá vše pev­ně vez­me do svých rukou a pomů­že nejen Jessie, ale i její­mu bra­t­ro­vi, nako­nec najít ces­tu k sobě samé, a hlav­ně ke koře­nům a rodin­né tra­di­ci.

Kolik toho člo­věk doká­že unést, když mu nikdo nechce vysvět­lit jeho vlast­ní minu­lost? Jak se vyrov­nat s něčím, co jsme sami nezpů­so­bi­li, ale přes­to nás to i dále for­mu­je? A lze vůbec unik­nout osu­du, kte­rý nám ostat­ní pře­dem při­sou­di­li?

Ústřední posta­vou celé­ho pří­bě­hu je nác­ti­le­tá Jessie, kte­rá není doko­na­lá, je vzdo­ro­vi­tá a občas jed­ná způ­so­bem, kte­rý ji může všech­no ješ­tě víc zkom­pli­ko­vat, ovšem v jádru duše je vel­mi zra­ni­tel­ná. Ostatně když nás něco bolí, málo­kdy rea­gu­je­me s chlad­nou hla­vou a doko­na­le pro­myš­le­ným plá­nem, někdy dělá­me chy­by, a někdy nao­pak ubli­žu­je­me sami sobě...

Jessie je pros­tě dospí­va­jí­cí dív­ka bez mat­ky, kte­rá se sna­ží pocho­pit nejen svět dospě­lých, ale pře­de­vším samu sebe a čelit své­mu vnitř­ní­mu démo­nu tj. „poru­chy pří­jmu potra­vy“. Velmi si cením toho, jak autor­ka ote­ví­rá téma dospí­vá­ní, naru­še­né­ho vzta­hu k vlast­ní­mu tělu a hle­dá­ní způ­so­bu, jak se vyrov­nat se svý­mi emo­ce­mi, kte­ré jsou mnoh­dy sil­něj­ší než samot­ný člo­věk.

Zároveň autor­ka pou­ka­zu­je na to, jak snad­no se nevy­řče­ná trau­ma­ta mohou před­ná­šet z jed­né gene­ra­ce na dru­hou, a jak obtíž­né je vyma­nit se z pro­stře­dí, kte­rá nás celý život for­mo­va­lo.

Kniha „Dcera z palír­ny“ je vel­mi emo­tiv­ní román o dospí­vá­ní, rodin­ných koře­nech a odva­ze posta­vit se vlast­ní minu­los­ti. 

Je to pří­běh o tom, že svo­jí vlast­ní minu­lost nemů­že­me jen tak vyma­zat, i o tom, že bychom ji nemě­li dovo­lit, aby za nás roz­ho­do­va­la o budouc­nos­ti. Rodinné koře­ny mohou člo­vě­ka udr­žet nad vodou, ale můžou ho stej­ně tak stáh­nout k samot­né­mu dnu. Je to vyprá­vě­ní o hle­dá­ní sebe sama, o boles­ti, kte­rá potře­bu­je být vysly­še­na, a hlav­ně o nadě­ji, že i z kom­pli­ko­va­né minu­los­ti lze vykro­čit smě­rem k lep­ší budouc­nos­ti.

„Dcera z palír­ny“ je vel­mi čti­vá a emo­tiv­ní kni­ha, kte­rá roz­hod­ně sto­jí za pozor­nost, ať už se jed­ná o sil­né žen­ské hrdin­ky, tak i o důmy­sl­ně pro­pra­co­va­ný rodin­ný pří­běh zalo­že­ný na rodin­né tra­di­ci a odka­zu.

„Chodíme svě­tem, ptá­me se. Odpověď však čeká v srd­ci kaž­dé­ho z nás - je to odpo­věď na otáz­ku, jaká je naše vlast­ní iden­ti­ta a způ­sob, jak může­me pora­zit samo­tu a pocí­tit.,. že koneč­ně někam pat­ří­me. (Carson McCullersová) “

Dcera z palír­ny

Autor: Donna Everhartová

Překlad: Jakub Volný

Vydalo: Nakladatelství JOTA, s.r.o.

 V Brně roku 2026

První vydá­ní 

Počet stran: 384

ISBN: 978-80-7689-859-2