Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Načítám počet zobrazení...
Americko-britské hudební drama Bohemian Rhapsody popisuje kariéru zpěváka Freddieho Mercuryho během patnáctiletého období od založení skupiny Queen v roce 1970 až po jejich účast na charitativním mega-koncertě Live Aid v roce 1985. Na začátku příběhu se tudíž Freddie Mercury ještě jmenuje Farrokh Bulsara (jeho rodiče byli Indové) a Queen si ještě říkají Smile (a hrají jenom po hospodách). Následně film převypráví to nejdůležitější z doby jejich raketového vzestupu a pak skončí v okamžiku Mercuryho největší slávy, dřív než se na něm začaly projevovat účinky zhoubné nemoci. A opravdu je to dost výrazně spíš film o Freddiem Mercurym než o Queen.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Vznik filmu doprovázely značné porodní bolesti, kdy se několikrát přepisoval scénář a dramaticky měnilo obsazení. Původně měl hlavní roli ztvárnit Sacha Baron Cohen, ale odstoupil, když studio nepodpořilo jeho mládeži nepřístupnou vizi (a výsledný film je bohužel mládeži přístupný). Režisér Bryan Singer (série X-Men, Valkýra) musel být v závěru natáčení vyměněn poté, co najednou přestal na natáčení docházet (nicméně v titulcích je i tak uveden coby jediný režisér). Naštěstí se ale tyto komplikace na filmu příliš nepodepsaly a naopak jde o velice suverénní a profesionální produkt, který je akorát velice opatrný a až sterilní ve své snaze být co nejvíce nezávadný a neurážející – takže žádná nahota, sex nebo vulgarismy, drogy jen sporadicky a také velmi málo peprných historek ze zákulisí a soukromí muzikantů. Zůstává jen poměrně standardní životopisný portrét, oslavně přiživující Mercuryho pověst legendy a hudebního génia a triumfálně zakončený hranou rekonstrukcí značné části z dvacetiminutového vystoupení Queen na Live Aid (a bohudík ne uslzeně vyděračským umíráním na AIDS).
Hlavní roli si nakonec zahrál Rami Malek, Američan s egyptskými kořeny známý především ze seriálu Mr. Robot, který Freddieho Mercuryho fyzicky připomíná (ve spolupráci s make-upem) a velice dobře imituje hereckým i pěveckým projevem (pravděpodobně s přispěním nějaké dodatečné hlasové úpravy) s takovou grácií, že by si za to zasloužil nějakou cenu – byť nejlepší je v těch momentech, kdy pouhou nápodobu vylepšuje určitou drobností, jako jsou záchvěvy rtů, pohyby očí, zalykání se při dojetí a podobné herecké nuance. Samozřejmě Rami Malek nikdy nevypadá ani nezní úplně přesně jako Mercury, ale jeho výkon je každopádně úctyhodný a jde o nesmírně podařený případ toho, že se nějaký herec ve filmu zdárně převtěluje do nějaké všeobecně známé osobnosti.
Režie Bryana Singera je přinejmenším odpovídající jeho zkušenostem, takže film má švih, je zábavný a v hudebních sekvencích takřka dokonalý, přičemž poslední čtvrthodina je vyloženě úchvatná. Kromě toho si Singer pohlídal kvalitní výkony všech herců (z vedlejších postav stojí za zmínku Lucy Boynton v roli Freddieho přítelkyně a posléze manželky, z okrajových pak libově obsazený Mike Myers jako hudební producent) a labužnicky si vyhrál na různých gay motivech, absurdních oblečcích a upravených knírech. I tak je to ale trošku režijní rutina, což jde ruku v ruce s taktéž rutinním a extrémně bezpečným scénářem, který neobsahuje nic ani náznakem kontroverzního nebo mírně ožehavého (o divokých homosexuálních večírcích se tu jen mluví). Dokonce i Mercuryho skandály v médiích jsou omezeny na jedinou (přitom výborně vystavěnou a sestříhanou) konfrontaci s novináři. Z technického hlediska je vyloženě divné akorát to, že nikdo ze členů Queen za těch patnáct let prakticky nezestárne.
Z hlediska empatie s hlavním hrdinou je pak mírně problematická druhá polovina, v níž Freddie Mercury najednou skokově zpychne (spolu s ostříháním vlasů), stane se z něj narcistní hovado a začne se chovat ke svým přátelům jako k onucím, což způsobí v jeho vztahu se zbytkem kapely nemalý rozkol, na nějž ovšem navazuje prozření a katarze, po nichž si zpěvák napraví reputaci – a v závěru filmu je pak opět právem za zbožňovanou hudební modlu. Vůbec je celkové provedení veškerých hudebních čísel na takové úrovni, že to může Bohemian Rhapsody vyšvihnout pro příznivce Queen na snímek roku. Jen některé písničky, hrající v podkresu určitých scén, jsou občas použity v tak lacině prvoplánovém kontextu, že to omylem vyznívá poněkud výsměšně (třeba když Freddie odchází z nemocnice, kde mu právě diagnostikovali HIV, a k tomu hraje Who Wants to Live Forever).
Bohemian Rhapsody jsou v každém případě nutností pro příznivce Queen a Freddieho Mercuryho, ale i pro diváky mimo skupinu skalních fanoušků představují skvěle odvedenou životopisnou podívanou a silný zážitek jak filmový, tak hudební. Jen je trochu škoda té celkové tvůrčí všednosti a snahy držet se v určitých ohledech zpátky, protože to je něco, co je přesným opakem Mercuryho charakteru, a co dělá z filmu o této zcela mimořádné a legendami opředené osobnosti poměrně nemimořádnou, byť silně nadprůměrnou záležitost. Ale ta poslední čtvrthodina, ta je skutečně výborná a výjimečná.
Podívejte se na hodnocení Bohemian Rhapsody na Kinoboxu.
(4,91 z 5)