Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Oni a Silvio (Loro) – Recenze – 60%

Oni a Silvio (Loro) – Recenze – 60%

10 oni a silvio
10 oni a silvio
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Pro ital­ský film Oni a Silvioreži­sé­ra Paola Sorrentina (Velká nád­he­ra, Mládí) je středo­bo­dem zájmu osob­nost kon­tro­verz­ní­ho poli­ti­ka, excen­t­ric­ké­ho mili­ar­dá­ře a nechval­ně pro­slu­lé­ho skan­da­lis­ty Silvia Berlusconiho. Snímek se ode­hrá­vá v letech 2006 až 2010, kdy Berlusconi již potře­tí vyko­ná­val funk­ci před­se­dy ital­ské vlá­dy, přes­to­že byl sou­stav­ně kri­ti­zo­ván coby medi­ál­ní mag­nát, kte­rý se po vstu­pu do poli­ti­ky nevzdal svých pod­ni­ka­tel­ských akti­vit a stal se tím pádem učeb­ni­co­vým pří­kla­dem stře­tu zájmů, při­ži­ve­ných vliv­ný­mi kon­tak­ty, neprů­hled­ný­mi machi­na­ce­mi a kli­en­te­lis­mem. Coby stej­nou měrou popu­lár­ní i zatra­co­va­ný čini­tel, kte­rý posta­vil svou kam­paň na čirém popu­lis­mu a kul­tu osob­nos­ti, pro­slul výstřed­ním život­ním sty­lem po vzo­ru fil­mo­vých hvězd a pořá­dá­ním zhý­ra­lých večír­ků hra­ni­čí­cích s orgi­e­mi a čelil řadě obvi­ně­ní ohled­ně daňo­vých úni­ků i spol­čo­vá­ní s mafií, při­čemž byl i něko­li­krát odsou­zen, ale do věze­ní nikdy nešel.

Oni a Silvio (Loro) – Recenze
Zdroj fotek: aerofilms.cz

Je nut­no upo­zor­nit, že v Itálii byl film Oni a Silvio uve­den ve dvou samo­stat­ných čás­tech, kte­ré mají dohro­ma­dy tři a půl hodi­ny, při­čemž k nám jde do kin sjed­no­ce­ná a o hodi­nu zkrá­ce­ná mezi­ná­rod­ní ver­ze. Je mož­né, že zhléd­nu­tí fil­mu v původ­ní dvou­díl­né podo­bě by ved­lo k odliš­né­mu hod­no­ce­ní, pro­to­že pře­ska­ko­vá­ní poten­ci­ál­ně důle­ži­tých scén je ve zkrá­ce­né vari­an­tě na pár mís­tech znát, avšak těž­ko říct, jest­li by to pomoh­lo i k ukot­ve­ní a ospra­ve­dl­ně­ní řady moti­vů a pasá­ží, kte­ré v ní půso­bí nedo­ta­že­ně a naho­di­le.
Každopádně ale není potře­ba se ori­en­to­vat v ital­ské poli­ti­ce nebo znát podrob­ně Silvia Berlusconiho, jehož živo­tem, činy nebo poli­tic­ký­mi kro­ky se sní­mek ani pří­liš neza­bý­vá (a popr­vé se obje­ví na plát­ně po více než půl­ho­di­ně). Spíš než o živo­to­pis­né poli­tic­ké dra­ma jde totiž o mno­ho­vrs­tev­na­tou a obra­zo­vě opu­lent­ní zábav­nou sati­ru, jejíž sdě­le­ní se sna­ží být plat­ná a apli­ko­va­tel­ná obec­ně, tak­že v ní ani není jme­no­ván nikdo kon­krét­ní a za celou dobu v ní neza­zní jmé­no „Berlusconi“. Film se neza­klí­ná důsled­ným pří­stu­pem ke sku­teč­ným udá­los­tem a nao­pak od začát­ku jas­ně nazna­ču­je, že se pone­se na vlně pole­mic­kých úvah ve smys­lu „jak to teh­dy mož­ná moh­lo být,“ samo­zřej­mě nepří­liš rea­lis­tic­kých a extrém­ně sty­li­zo­va­ných.
Hlavní hrdi­na je tudíž po moci tou­ží­cí sedm­de­sá­ti­le­tý obchod­ník, opor­tu­nis­ta a mani­pu­lá­tor s cha­rak­te­ro­vý­mi vlast­nost­mi odpo­ví­da­jí­cí­mi Berlusconiho natu­re­lu, mezi něž se řadí i sla­bost pro vel­ko­le­post, luxus a mla­dé ženy, tak­že si uži­je­te i dlou­hých sek­ven­cí deka­dent­ních večír­ků po vzo­ru Vlka z Wall Street plných alko­ho­lu, drog, bazé­nů a (polo)nahých pět­a­dva­ce­ti­le­tých mode­lek. Výborně ho hra­je Sorrentinův dvor­ní herec Toni Servillo, kte­rý Berlusconiho výra­zy, ges­ta a výřeč­ný slov­ní pro­jev skvě­le imi­tu­je.
Oni a Silvio (Loro) – Recenze

Paolo Sorrentino si dává zále­žet na tom, aby kaž­dá scé­na ve fil­mu urči­tým způ­so­bem odrá­že­la osob­nost hlav­ní­ho hrdi­ny a spe­ci­fi­ka pro­stře­dí, v němž se pohy­bu­je. Téměř při­tom rezig­nu­je na vyprá­vě­ní něja­ké­ho sou­vis­lé­ho pří­bě­hu, kte­rý se násled­kem toho roz­pa­dá do změ­ti více či méně pod­stat­ných scé­nek igno­ru­jí­cích to, nako­lik smys­lu­pl­ně zapa­da­jí do cel­ko­vě roz­vol­ně­né struk­tu­ry fil­mu (jedi­ná zásad­ní, od začát­ku budo­va­ná dějo­vá linie ved­lej­ší posta­vy vypo­čí­ta­vé­ho byz­ny­s­me­na, kte­rý se sna­ží vetřít do Berlusconiho příz­ně, je po tře­ti­ně fil­mu najed­nou na více než hodi­nu odsu­nu­ta do poza­dí a téměř zapo­me­nu­ta, aby nako­nec po návra­tu na výslu­ní vyzně­la do prázd­na).
Prostřednictvím vizu­ál­ně opoj­ných, pro­myš­le­ně kom­po­no­va­ných a efekt­ně nasní­ma­ných zábě­rů tak Sorrentino mis­trov­sky zrca­dlí hrdi­nův požit­kář­ský život­ní styl, schop­nost obmo­tat si lidi kolem prs­tu a zne­u­ží­vat je ve svůj pro­spěch, ale i strach ze stár­nu­tí a ztrá­ty důle­ži­tos­ti, a vyží­vá se v kon­tras­tech mezi stá­řím a mlá­dím, kla­si­kou a moder­nou, sku­teč­ným svě­tem oby­čej­né­ho lidu a umě­lým živo­tem sme­tán­ky, nachá­ze­jíc při­tom krá­su v povrch­nos­ti a umě­lec­ky sty­li­zo­va­ném sní­má­ní všed­ních bana­lit v nevšed­ních kon­tex­tech. Akorát to tak dělá stá­le doko­la po dvě a půl hodi­ny, navíc úpl­ně tím samým způ­so­bem, jako ve svých před­cho­zích fil­mech, a kro­mě toho už neří­ká nic moc dal­ší­ho, tak­že po urči­té době se to omr­zí, mno­ho­krát opa­ko­va­ná sdě­le­ní pozby­dou na závaž­nos­ti a zůsta­ne jen potě­cha z audi­o­vi­zu­ál­ní slož­ky, při­po­mí­na­jí­cí pásmo fan­tas­tic­ky rea­li­zo­va­ných dra­hých video­kli­pů.
Oni a Silvio (Loro) – Recenze

Závěr sním­ku je pak sice věno­ván kon­tak­tu Silvia s pros­tým lidem sti­že­ným kata­stro­fou, ale i tohle zaví­tá­ní do živo­tů děl­nic­ké tří­dy a řado­vých obča­nů je nato­če­no se stej­nou oká­za­los­tí, pato­sem a nere­a­lis­tic­kou sty­li­za­cí jako ty dvě a čtvrt hodi­ny před­tím. Tímto způ­so­bem vznik­lé výje­vy jsou nicmé­ně i tak znač­ně půso­bi­vé (opět hlav­ně audi­o­vi­zu­ál­ně) a zábav­né, stej­ně jako někte­ré bizar­něj­ší výje­vy z prů­bě­hu fil­mu (tře­ba když před zra­ky dvou tuc­tů nafin­tě­ných mode­lek hava­ru­je ve zpo­ma­le­ném zábě­ru pope­lář­ské auto, nebo když v Berlusconiho vile zemře vinou auto­ma­tic­ké kli­ma­ti­za­ce ovce).
Filmu Oni a Silvio lze vytý­kat urči­tou vyprázd­ně­nost a měl­kou prá­ci s nedo­sta­teč­ně pro­vá­za­ný­mi moti­vy, sklá­da­jí­cí­mi se do vypra­věč­sky nepří­liš uspo­ko­ji­vé­ho tva­ru, kte­rý se spíš než na zpro­střed­ko­vá­ní kohe­rent­ní­ho obsa­hu sou­stře­dí na vyuměl­ko­va­nost a pozlát­ko oba­lu, v němž ten obsah pře­dá­vá. Je zábav­ný, vtip­ný, Toni Servillo je v hlav­ní roli báječ­ný a Sorrentinova schop­nost okouz­lit pompéz­ní­mi obra­zy s nád­her­nou kame­rou, peč­li­vě vysta­vě­nou mizanscé­nou a doko­na­lý­mi kom­po­zi­ce­mi je schop­ná pře­bít mno­hé, ale na jed­no­ho z nej­vý­raz­něj­ších evrop­ských reži­sé­rů sou­čas­nos­ti a drži­te­le Oscara je to i tak poně­kud málo.


Podívejte se na hodnocení Oni a Silvio na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,02987 s | počet dotazů: 265 | paměť: 72105 KB. | 25.04.2024 - 12:37:11