Bohové musí být šílení – přehled a výroba kultovního filmu

Botove

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Film Bohové musí být šíle­ní z roku 1980 je kome­di­ál­ní dílo reži­sé­ra Jamieho Uyse, kte­ré se sta­lo význam­ným feno­mé­nem v jiho­af­ric­ké kine­ma­to­gra­fii i na mezi­ná­rod­ní scé­ně. Tento text shr­nu­je děj, pro­duk­ci a zají­ma­vos­ti spo­je­né s tím­to fil­mem.

Úvod k filmu

Bohové musí být šíle­ní je kome­di­ál­ní film z roku 1980, kte­rý napsal, pro­du­ko­val, sestří­hal a reží­ro­val Jamie Uys. Jedná se o mezi­ná­rod­ní kopro­duk­ci Jihoafrické repub­li­ky a Botswany a prv­ní díl série The Gods Must Be Crazy.

Děj fil­mu se ode­hrá­vá v již­ní Africe a hlav­ní roli ztvár­nil nami­bij­ský far­mář San Nǃxau ǂToma jako Xi, lovec a sbě­rač z pouš­tě Kalahari. Jeho kmen obje­ví skle­ně­nou láhev spad­lou z leta­dla a věří, že jde o dar od bohů. Xi se pro­to vydá­vá láhev vrá­tit, při­čemž jeho ces­ta se pro­tí­ná s bio­lo­gis­tou Andrewem Steynem (Marius Weyers), nově naja­tou ves­nic­kou uči­tel­kou (Sandra Prinsloo) a sku­pi­nou par­ty­zán­ských tero­ris­tů.

Úspěch a kritika

Film uved­la spo­leč­nost Ster-Kinekor v Jihoafrické repub­li­ce, kde pře­ko­nal kasov­ní rekor­dy a stal se finanč­ně nej­ú­spěš­něj­ším fil­mem v his­to­rii jiho­af­ric­ké­ho fil­mo­vé­ho prů­mys­lu. Komerční a kri­tic­ký úspěch zazna­me­nal i v dal­ších zemích, včet­ně Spojených stá­tů, kde jej dis­tri­bu­o­va­la 20th Century Fox. Původní afri­kán­ské dia­lo­gy byly dabo­vá­ny do ang­lič­ti­ny. Navzdory popu­la­ri­tě film čelil kri­ti­ce za zob­ra­ze­ní raso­vé pro­ble­ma­ti­ky a údaj­nou igno­ran­ci dis­kri­mi­na­ce a aparthei­du v Jihoafrické repub­li­ce.

Film se dočkal jed­no­ho ofi­ci­ál­ní­ho pokra­čo­vá­ní, Bohové musí být šíle­ní II, uve­de­né­ho v roce 1989 spo­leč­nos­tí Columbia Pictures.

Obsah filmu

Xi a jeho kmen San žijí šťast­ně v pouš­ti Kalahari, dale­ko od moder­ní civi­li­za­ce. Jednoho dne pilot z leta­dla vyho­dí skle­ně­nou láhev Coca-Coly, kte­rá spad­ne neroz­bi­tá na zem. Kmen ji pova­žu­je za dar od bohů, podob­ně jako rost­li­ny a zví­řa­ta. Láhev však je pou­ze jed­na a vyvo­lá­vá v kme­ni kon­flikt. Xi se pro­to roz­hod­ne vyko­nat pouť na kraj svě­ta a láhev zlik­vi­do­vat.

Během ces­ty se Xi setká­vá s bio­lo­gem Andrewem Steynem, jeho asi­s­ten­tem M’pudim, Kate Thompsonovou – býva­lou novi­nář­kou, nyní uči­tel­kou ve ves­nic­ké ško­le – a sku­pi­nou par­ty­zá­nů vede­ných Samem Bogou, kte­ré pro­ná­sle­du­jí vlád­ní jed­not­ky po neú­spěš­ném aten­tá­tu. Steyn má dopra­vit Kate do ves­ni­ce, při­čemž je v její pří­tom­nos­ti neši­kov­ný, což vede k řadě komic­kých situ­a­cí. Nakonec Kate dopro­vo­dí snobský safa­ri prů­vod­ce Jack Hind.

Xi jed­no­ho dne zastře­lí uspá­va­cím šípem kozu, kte­rou hod­lá sníst, a je zatčen. M’pudi, kte­rý zná jazyk Sanů a není spo­ko­jen s roz­sud­kem, spo­lu se Steynem najme Xiho jako sto­pa­ře a nau­čí ho řídit Land Rover. Mezitím par­ty­zá­ni pře­pad­nou Kateinu ško­lu a vez­mou ji i děti jako rukojmí, aby uprch­li do sou­sed­ní země.

Steyn, M’pudi a Xi je pro­ná­sle­du­jí a pomo­cí uspá­va­cích šípů, kte­ré Xi vypouš­tí z mini­lu­ku, zne­škod­ní vět­ši­nu par­ty­zá­nů. Kate a děti pak par­ty­zá­nům vez­mou zbra­ně. Zbývající dva jsou zadr­že­ni tak, že jeden je zastra­šen hadem a dru­hý je postře­len do stro­mu, jehož latex mu způ­so­bí podráž­dě­ní. Jack Hind při­jíž­dí a při­pi­su­je si záslu­hy za záchra­nu, kte­rou však ve sku­teč­nos­ti naplá­no­va­li a pro­ved­li Steyn, M’pudi a Xi.

Po ukon­če­ní služ­by Steyn vypla­tí Xiho a pošle ho na ces­tu zpět. Steyn a M’pudi navští­ví Kate, při­čemž Steyn se sna­ží vysvět­lit svou neši­kov­nost v její pří­tom­nos­ti, což Kate pova­žu­je za roz­to­mi­lé a polí­bí ho.

Xi nako­nec dora­zí k Božímu oknu, vrcho­lu úte­su zaha­le­né­mu mra­ky, kte­rý pova­žu­je za okraj svě­ta. Láhev sho­dí ze ská­ly a vra­cí se ke své rodi­ně.

Výroba filmu

Vývoj a casting

Jamie Uys při natá­če­ní doku­men­tu Zvířata jsou krás­ní lidé (1974) vzni­kl nápad na film Bohové musí být šíle­ní. Dokument se natá­čel na pouš­ti Kalahari, kde Uys popr­vé poznal kmen San a „zami­lo­val se do nich“. Jako sym­bol ve fil­mu zvo­lil láhev od Coca-Coly, kte­rá pod­le něj před­sta­vu­je „naši plas­to­vou spo­leč­nost“ a je záro­veň „krás­ná věc, pokud jste nikdy před­tím nevi­dě­li sklo“.

Postava Andrewa Steyna byla vytvo­ře­na pod­le Uyse samot­né­ho, kte­rý při­znal svou neši­kov­nost zejmé­na v kon­tak­tu se žena­mi. Scéna, kde noso­ro­žec roz­du­pá­vá oheň, vychá­zí z barm­ské legen­dy, kte­rá není v Africe zná­má a zřej­mě není zalo­že­ná na sku­teč­nos­ti.

Po napsá­ní scé­ná­ře strá­vil Uys tři měsí­ce puto­vá­ním po Kalahari, hle­dal vhod­né­ho před­sta­vi­te­le Xiho a poři­zo­val foto­gra­fie poten­ci­ál­ních her­ců s přes­ným ozna­če­ním mís­ta. Nakonec obsa­dil nami­bij­ské­ho far­má­ře Sanů Nǃxau ǂToma, kte­rý původ­ně prá­ci neznal, ale sou­hla­sil s účas­tí. Nǃxau ces­to­val leta­dlem do Windhoeku v Namibii, kde se natá­če­lo. Pro něj bylo leta­dlo magic­kým pro­střed­kem, kte­rý ho nijak zvlášť neu­chvá­til. V hote­lu radě­ji spal na pod­la­ze než na poste­li, ale sou­hla­sil s pou­ží­vá­ním toa­le­ty.

Podle auto­ra Josefa Guglera však Uys někte­ré detai­ly výro­by fil­mu zve­li­čo­val a pří­běhy se liši­ly od rea­li­ty. Nǃxau sice ve fil­mu ztvár­nil lov­ce a sbě­ra­če, ale ve sku­teč­nos­ti vyrůs­tal jako pas­te­vec v Botswaně a pra­co­val jako kuchař. Dokument Nǃai, the Story of a ǃKung Woman (1980) uka­zu­je Sanové žijí­cí v rezer­va­ci v Namibii, kte­ří nejsou lov­ci a sbě­ra­či, ale závis­lí na vlád­ní pomo­ci a mno­zí z nich trpí tuber­ku­ló­zou.

Natáčení

Film se natá­čel v Tsumkwe v Namibii a v Botswaně. Nǃxau pra­vi­del­ně kaž­dé tři až čty­ři týd­ny odjíž­děl leta­dlem zpět do své domo­vi­ny, aby se vyhnul kul­tur­ní­mu šoku. Během poby­tů ve měs­tech se nau­čil kou­řit a zís­kal záli­bu v alko­ho­lu a saké. Uys uve­dl, že Nǃxauovi zapla­til za prv­ních deset dní 300 dola­rů, kte­ré prý „odfou­kl větrem“. Následně dostal jako odmě­nu 12 kusů dobyt­ka. V roce 1985 Uys zasí­lal Nǃxauovi měsíč­ně 100 dola­rů, kte­ré pou­ží­val v obcho­dě vzdá­le­ném 60 mil od jeho oblas­ti. Také zalo­žil svě­ře­nec­ký účet na jeho jmé­no s část­kou 20 000 dola­rů.