Náročnější diváci zpozorněte, opouštíme mainstreamový proud. Do kin přichází francouzsko-německá dialogová artovka dle skutečné události. Rozmluva nacistického generála a švédského konzula rozhodne na sklonku druhé světové války o osudu Paříže.
Pokud bychom se snažili mezi tvůrci či protagonisty hledat povědomá jména, záhy bychom ostrouhali. Režisérského křesla se ujal, v naší kotlině neznámý, Volker Schlöndorff - člověk, který se shodou okolností narodil v roce, kdy největší válka všech dob vypukla. Popravdě většina osob stojících za vznikem filmu pochází z Německa. Přízvisko „německý“ bychom tak mohli snímku dát nebýt ústřední dvojice, francouzských hereckých veteránů Nielsa Arestrupa a Andrého Dussolliera.
Za znění Beethovenovy sedmé symfonie se přesouváme do hotelu Meurice v centru Paříže, kde se ve zdobné místnosti seznamujeme s charismatickým generálem Dietrichem von Choltitzem. Krůpěje jeho potu značí, že Spojenecká vojska jsou již blízko, a kvapně proto svým podřízeným uděluje rozkazy před vyklizením hlavního města. Choltitz si s kapitánem vyměňuje důvěrné informace netušíc, že za průhledným zrcadlem z dob Napoleona III. ho upřeně pozoruje pár nezvaných očí. Zrak švédského konzula Raola Nordllinga, který brzy výrazně ovlivní Hitlerovy plány o naprosté destrukci Paříže.
Záhy poté, co se ocitá s generálem v místnosti osamocen, děj za zdmi hotelu je upozaděn ve prospěch samotné diplomatické rozpravy. Nordlling je v nezáviděníhodné situaci. V hnízdě nacistů je osamocen a musí přesvědčit neuposlechnout rozkaz inteligentního generála z rodiny pruských velitelů, pro které je splnění příkazu vším. Musí ho přimět upustit od úkolu zničení města a vraždy statisíců Pařížanů – to vše, když všechny mosty i významné budovy od muzea Louvre po Eiffelovu věž jsou již podminovány a vojáci jsou připraveni na povel u roznětek.
Zvrat přichází v polovině stopáže, kdy je divákovi ústy generála sdělen důvod, proč je stále rozhodnut vyhodit město do povětří, i když v hloubi duše se mu to protiví: Sipenhaft. Hitlerovo nařízení, dle kterého byly rodiny vlivných nacistů na vysokých postech zajaty jako rukojmí. V případě, kdy by velitelé neuposlechli přímý Führerův rozkaz, všichni příbuzní by byli bez milosti povražděni. Tento pomyslný nůž na krku je tak zásadním, na první pohled nepřekonatelným momentem v dialogu obou velikánů. Vyvstává proto zásadní otázka, na kterou stranu překlopit váhy – upřednostnit statisíce nevinných lidí a nádhernou metropoli nebo přímý Hitlerův rozkaz a životy svých nejbližších?
Přestože je historicky vzdělanému člověku jasné, jak se generál nakonec rozhodne, po celou dobu se i tak daří tvůrcům udržovat silné napětí. Vyzdvihl bych především práci střihače, díky které je navozen dojem kontinuity a divák iluzorně vnímá dialog jako by se natočil na jeden záběr. Zdánlivě zdlouhavý námět hodinového rozhovoru paradoxně poměrně citelně divákovi cuchá nervy a navíc mu úspěšně nahlodává morálku, jak by se v podobné situaci zachoval on sám. Zní to celé, jako by byl po projekci divák zanechán emočně rozervaný na pokraji infarktu, ale opak je pravdou – po dlouhé době jsem z kina odcházel ryze spokojený. Nebyl ani nutný nějaký astronomický rozpočet - na tvrzení „méně je někdy více“ tedy asi opravdu něco bude.
Film přichází do kin 9. dubna.
