Bourák

(zatím nehodnoceno)

Loading...

ROMAN HOLÝ - AUTOR HUDBY

Vy a roc­ka­billy hud­ba je dost pře­kva­pe­ní. Diváci vás mají zapar­ko­va­né­ho díky vašim kape­lám Monkey Business a J.A.R. ve fun­ky gará­ži. Musel vás Ondřej Trojan dlou­ho pře­mlou­vat, abys­te z ní vyjel, obul si koně a zahnul do roc­ka­billy sty­lu?
Přemlouvat mě vůbec nemu­sel. Já v hud­bě nemám žád­ný pře­káž­ky a zábra­ny, baví mě jaká­ko­li dob­rá hud­ba. Dokonce i v dechov­ce, v dob­rý dechov­ce, jsem našel zalí­be­ní. Je mi jed­no, co dělám, poslou­chám, musí to mít styl, šmrnc, kule, musí to být chyt­rý, zábav­ný. Nemusel mě pře­mlou­vat, pro­to­že já mám jeho prá­ci a jeho samot­né­ho dlou­ho rád. Mám rád jeho fil­my, i jako her­ce ho mám rád, tak­že já jsem měl veli­kou radost.

Jak se vám s Ondřejem Trojanem spo­lu­pra­co­va­lo?
To bylo to zvlášt­ní v tom, že my jsme vlast­ně moc nespo­lu­pra­co­va­li. On mi na jed­nom seze­ní u mě nastí­nil, jak by si to před­sta­vo­va­la, a já jsem mu pak posí­lal pís­nič­ky a on na to vždyc­ky řekl jen, ta je bez­vad­ná, tak pošli dal­ší. Komunikovali jsme přes mail a tele­fon, já jsem ty sklad­by nahrá­val. Oprášil jsem kyta­ru a ty pís­nič­ky jsem i zpí­val a někte­ré pak zůsta­ly ve fil­mu v nezmě­ně­né podo­bě té prv­ní ver­ze, toho emoč­ní­ho výbuchu. Protože už se je pros­tě nepo­da­ři­lo nahrát líp. Takže to bylo neu­vě­ři­tel­ně a neče­ka­ně splav­né, uvol­ně­né, vidě­li jsme se pár­krát a bylo skvě­lé, že mi dával dost vol­nou ruku a při­tom mě i dob­ře vedl, což je vždyc­ky radost jak pro her­ce tak hudeb­ní­ho skla­da­te­le.

Bavilo vás to?
Bavilo mě to neví­da­ně, straš­ně moc, sed­lo nám to a šlo výbor­ně od ruky. Já jsem tuhle nabíd­ku bez­vad­nou dostal v tako­vým neleh­kým život­ním obdo­bí, kdy jsem nebyl moc v poho­dě, a prá­ce na Bourákovi mi pomoh­la dost výraz­ně tohle obdo­bí pře­ko­nat. Celý mě to odnes­lo na tako­vý ost­rov zvlášt­ní­ho kli­du a záro­veň ener­gie a humo­ru.

Jak bylo nároč­né posta­vit kape­lu? Dát dohro­ma­dy muzi­kan­ty a zpě­vá­ky, kte­ří sklad­by nejen nahra­jí, ale doká­žou to roz­jet i před kame­rou?
To bylo poměr­ně dost nároč­né, ale asi nemu­se­lo. Jenže mně vadí v čes­kých fil­mech, když je tam hudeb­ní scé­na, tak to bývá straš­ně špat­ně udě­la­né, her­ci drží kyta­ry jako pra­se kost, nejsou vychy­ta­né syn­chro­ny a celý je to tako­vý bul­har­ský. Proto jsem straš­ně dbal na to, aby ti, kte­ří budou hrát zpě­vá­ky, sku­teč­ně byli zpě­vá­ky a jest­li tam má být bube­ník nebo kyta­ris­ta, tak aby byli dob­ří. Povedlo se mi dát dohro­ma­dy výbor­nou kape­lu, ale bohu­žel výbor­ní muzi­kan­ti taky výbor­ně nema­jí vůbec čas, tak­že jsme napří­klad během roz­je­té­ho natá­če­ní pře­ob­sa­zo­va­li basky­ta­ris­tu i bube­ní­ka. Dneska bych už tak dob­ré muzi­kan­ty nevy­bral. U zpě­vá­ků to bylo jas­né, tam jsem chtěl Matěje, Terezu i Tonyu, to jsme se s Ondrou shod­li, a já jsem k nim ješ­tě dopl­nil Žofii Dařbujánovou, kte­rá je moje oblí­be­ná čes­ká divo­žen­ka.

Vás ale divá­ci ve fil­mo­vé kape­le neu­vi­dí. Natáčení vás neba­ví?
Natáčení mě neba­ví nej­víc na svě­tě. Já jsem nej­vět­ší milov­ník fil­mů ale nej­vět­ší odpůr­ce natá­če­ní. Natáčení je čeká­ní Godota. Na natá­če­ní se baví jen reži­sér a pak kame­ra­man, když vymýš­lí zábě­ry, ale ostat­ní tam jenom trpí a maří svůj dra­ho­cen­ný čas. Je to jed­na z nej­nud­něj­ších věcí v ději­nách celé­ho vesmí­ru.

Scenárista Bouráka Petr Jarchovský je vel­ký hudeb­ní fan­da a hud­bě dal ve scé­ná­ři obrov­ský pro­stor. Ale ve fil­mu měly původ­ně zaznít zná­mé ame­ric­ké pec­ky. Jak skous­nul, že mís­to nich budou v jeho pří­bě­hu zpí­vat Matěj Ruppert nebo Tereza Černochová sklad­by Romana Holého?
Petr hrál při tvor­bě pís­ni­ček dost výraz­nou roli, já jsem se dale­ko víc potká­val s ním než s reži­sé­rem Ondřejem. Petr má obrov­ský pře­hled, vkus, je zapá­le­nej a chyt­rej a veli­ce cit­li­vě mě smě­řo­val k tomu, co by tam on jako sce­náris­ta chtěl mít. A já jsem to respek­to­val, pro­to­že respek­tu­ju jeho prá­ci. Myslím si, že zkra­je tomu moc nevě­řil, ale po posle­chu prv­ních demá­čů se za mnou roz­jel do Sušice a báječ­ně jsme si sed­li, pro­po­ji­li se a nako­nec jsme došli k tomu, že ve výsled­ku je pro Bouráka lep­ší, když ta hud­ba je původ­ní, s původ­ním tex­tem, kte­rý má i něja­ký humor a kore­spon­du­je s dějem. Naše spo­lu­prá­ce byla veli­ce úžas­ná.

Texty vašich skla­deb pro Bouráka jsou v ang­lič­ti­ně. Jak vzni­ka­ly?
Texty jsem dal na klíč udě­lat své­mu závaž­né­mu kama­rá­du Pavlu Mrázkovi, basky­ta­ris­to­vi a texta­ři sku­pi­ny Monkey Business. Je to nesmír­ně vtip­nej a v dob­rém slo­va smys­lu uje­tej, bláz­ni­vej kluk a tre­fil abso­lut­ně přes­ně, co je tam potře­ba. Jeho humor a vní­má­ní svě­ta je pro mě napros­to nej­lep­ší.

Jedna ze skla­deb se jme­nu­je Ashes from Klaus. Režisér Ondřej Trojan si ji dost oblí­bil a její demo­ver­ze zně­la během obhlí­dek čas­to v autě. Kde se vzal její název?
Já si všech­ny svo­je demos­ním­ky pra­cov­ně pojme­no­vá­vám pod­le něja­kých situ­a­cí z toho dne, kdy vznik­ly, abych se v tom pak vyznal. Třeba když má moje dítě prů­jem, tak se to jme­nu­je Průjem 1 a podob­ně. A v té době jsem se kochal kni­hou vzpo­mí­nek mé oblí­be­né hereč­ky Květy Fialové a to je vlast­ně její nápad. V té kni­ze je pasáž, kde se jí pta­jí, co by si nej­víc přá­la ke svým osm­de­sá­tým naro­ze­ni­nám, a ona tam říká, že nej­víc by si přá­la popel z Klause. Tedy Václava Klause. Tak já, abych si to pama­to­val, jsem tu sklad­bu pojme­no­val Ashes from Klaus (i když správ­ně by bylo of Klaus) a už to tak zůsta­lo.

Která je vaše Bourákova nej­ob­lí­be­něj­ší sklad­ba?
Zásada čís­lo jed­na je, aby byla kaž­dá nej­ob­lí­be­něj­ší, pak je šan­ce, že se budou líbit i jiným lidem. Já mám rád všech­ny. Ale mám tam spe­ci­ál­ní vztah k jed­ný poma­lý, „vydě­rač­ský“ pís­nič­ce, kte­rou jsem prá­vě napsal v tom smut­ny, blbým život­ním obdo­bí. Tu jsem nene­chal ani niko­ho jiný­ho nazpí­vat, tu jsem si ukra­dl pro sebe. Jmenuje se This man a tu já mám abso­lut­ně nej­rad­ši, není to roc­ka­billy, nato­čil jsem ji jen se špa­něl­kou, nej­víc fun­gu­je na hol­ky a to mě teď zají­má.

Co vás a vaše kape­ly teď v létě po pre­mi­é­ře Bouráka čeká?
Bída, hlad a zmar. Je to depre­siv­ní zakon­če­ní roz­ho­vo­ru, ale je to sva­tá prav­da. Chápu, že roz­hod­nu­tí o roz­vol­ně­ní opat­ře­ní si nikdo nechce vzít na svě­do­mí, ale stát by se to mělo, nejen ze sobec­ké­ho důvo­du, ta opat­ře­ní se pode­pi­su­jí na psy­chi­ce, eko­no­mi­ce i zdra­ví. A straš­ně se to vle­če. Zkus si uvě­do­mit, cit­li­vý čte­ná­ři, že jsme zvyklí 20, 30 let se tři­krát za víkend těšit s lid­mi, jsme na tom i psy­chic­ky dost závis­lí, na tom si vypěs­tu­ješ závis­lost rych­le, a my teď nemá­me šan­ci z toho dělat vůbec nic a nemů­že­me vydě­lá­vat ale vůbec žád­né pení­ze.

Ale Monkey Business mají letos výro­čí 20 let, tak se bude­me pokou­šet udě­lat něja­kou pěk­nou novou des­ku. To by nás mělo zaměst­nat, bude­me se vídat a při­pra­ví­me něco pro naše fanouš­ky, kte­ří budou stej­ně vyprah­lí jako my. Budou to tak­zva­ný vyprah­lý pro­mo­ře­ni­ny. Tak je potě­ší­me něja­kou kva­lit­ní nahráv­kou.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře