Bourák

(zatím nehodnoceno)

Loading...

VERONIKA MARKOVÁ JAKO KAMILA

Veroniko, prv­ní role v celo­ve­čer­ním fil­mu a hned v pod­sta­tě hlav­ní. Film je sice o Bourákovi, ale ta, kte­rá dá všech­no do pohy­bu, aby se její rodi­na neroz­padla na sou­část­ky, je vaše posta­va – Bourákova dce­ra Kamila. Jaký záži­tek pro tebe bylo natá­če­ní?
No, natá­če­ní byla sak­ra vel­ká jíz­da. Ze začát­ku jsem se bála, při­pa­da­la jsem si zamrz­lá a tro­chu trap­ná, že niče­mu nero­zu­mím, nezna­la jsem fil­mař­skou ter­mi­no­lo­gii, netu­ši­la, jak se co jme­nu­je. Naštěstí tenhle pocit mi vydr­žel díky všem ve štá­bu zhru­ba tak prv­ních 20 minut na pla­ce. Pak už to byla poho­da.

Ale od začát­ku. Jak jste roli „drzé­ho tele­te“ Kamily zís­ka­la? Režisér Ondřej Trojan je zná­mý tím, že si her­ce vybí­rá dost přís­ně.
ANO! Tohle vyprá­vím snad kaž­dé­mu. Když jsem dora­zi­la na cas­ting s tím, že budu za chví­li hoto­vá, cíti­la jsem se skvě­le a sebe­vě­do­mě, i když vel­mi pokor­ně. Přišla jsem do cas­tingo­vé míst­nos­ti, kde na mě kou­kal stra­ši­del­ný pán - reži­sér Ondřej Trojan - podá­val mi ruku a s úsmě­vem na tvá­ři mi řekl: “Ahoj, asi bude lep­ší, když si bude­me tykat, ne?” V tu chví­li jsem si mys­le­la, že je všech­no v poho­dě. No, jenomže pak to zača­lo… Tak straš­ně jsem se dlou­ho necí­ti­la, Ondřej mi při­dá­val stá­le dal­ší scé­ny, na kte­ré jsem neby­la vůbec při­pra­ve­ná, a nespo­ko­je­ně bru­čel: „Já ti dám něja­kou při­po­mín­ku a ty ji vůbec nena­hrá­váš.“ Děs. Odcházela jsem z dvou­ho­di­no­vé­ho cas­tingu vypli­va­ná, totál­ně bez sebe­vě­do­mí a s poci­tem, že herec­tví roz­hod­ně není prá­ce pro mě a že nevím, kde seže­nu něja­kou jinou prá­ci. No, ale pak mi zavo­la­li, že je Kamila moje. A Ondřej, když pak jed­nou na natá­če­ní v hos­po­dě o tom straš­ném cas­tingu vyprá­věl, tak řekl, že už po něm věděl, že to budu já. Že jen zkou­šel, co vydr­žím.

Kamila je osm­nác­ti­le­tá hol­ka ze seve­ru Čech, není to žád­ná prin­cez­na, je zvyk­lá pra­co­vat a hlav­ně se roz­ho­do­vat sama za sebe… a nako­nec i za své „nemož­né“ rodi­če. Bavila vás?
Jasně, že mě Kamila bavi­la. Kolem pat­nác­té­ho roku jsem byla Kamile dost podob­ná a i teď, když jsem ji hrá­la a Ondřej mi řekl, ať něja­kou repli­ku zopa­ku­ji úpl­ně stej­ně, tak jsem se muse­la zamys­let nad tím, jak jsem to udě­la­la, pro­to­že postu­pem času jsem zjis­ti­la, že vlast­ně vět­ši­nou nic nehra­ju. Takže ANO, máme toho s Kamilou hod­ně spo­leč­né­ho, tedy až na nemož­né rodi­če.

Na co jste se těši­la a čeho se děsi­la před natá­če­ním?
Byla jsem ner­vóz­ní, jak už jsem říka­la, ale do prv­ní­ho natá­če­cí­ho dne jsem počí­ta­la hodi­ny. Hlavně jsem se těši­la na novou obo­ha­cu­jí­cí zku­še­nost a děsi­la se toho, že nena­pl­ním oče­ká­vá­ní pana reži­sé­ra a pana sce­náris­ty. Obohacující zku­še­nost to oprav­du byla a Kamilu jsem si uži­la. U toho dru­hé­ho si zatím nejsem jis­tá

Jak se vám spo­lu­pra­co­va­lo s tako­vý­mi herec­ký­mi osob­nost­mi, jako je Ivan Trojan nebo Jirka Macháček?
Ivan je můj herec­ký vzor celý život. Takže jsem se na něj těši­la a záro­veň se obá­va­la. Na natá­če­ní jsem se před ním scho­vá­va­la jako malá hol­ka a bála se coko­li říct, abych neu­dě­la­la špat­ný dojem. Ze scé­ny, ve kte­ré mu nesu polév­ku a musím mu vyna­dat za to, jak se cho­vá, jsem měla nahná­no celé natá­če­ní, ale postup­ně ze mě strach opa­dl. Ivan mi dokon­ce něko­li­krát pora­dil, pomohl a byla s ním na natá­če­ní hroz­ná sran­da a pří­jem­ná atmo­sfé­ra. No a Jirka? S ním jsem měla svůj úpl­ně prv­ní natá­če­cí den a on mi během toho dne všech­no vysvět­lo­val. Za to mu jsem hod­ně vděč­ná.

A jaká byla spo­lu­prá­ce s vaší fil­mo­vou mamin­kou Kristýnou Bokovou?
S Kristýnou jsme si rozu­mě­ly. Znala jsem se s ní vlast­ně úpl­ně nejdéle, pro­to­že jsme se vidě­ly už na kos­tým­ce. Byla s ní hroz­ná prča! Asi nikdy neza­po­me­nu na její skrom­ný, tichý smích a na to, jak se navlé­ka­la do kos­tý­mu. Taky mě hroz­ně bavi­lo, když jsme si zkou­še­ly dia­lo­gy a děla­ly si ze sebe navzá­jem sran­du. S Kristý jsem trá­vi­la nej­ví­ce natá­če­cích dnů. A to jsem, až na pár výji­mek, měla scé­nu s kaž­dým.

A co reži­sér Ondřej Trojan? Jak se hrá­la Kamila pod jeho vede­ním?
Na tuhle otáz­ku nemůžu odpo­vě­dět nic jiné­ho, než že je Ondřej abso­lut­ní bou­rák. I když byl na pla­ce neu­stá­lý frmol, Ondřej byl pro mě moti­va­cí. Byl napros­to upřím­ný, milý a hlav­ně lid­ský! A pře­de­vším, nám všem nechal vol­nou ruku a roz­ví­jel náš poten­ci­ál. Mám ho ráda! Dal mi šan­ci a pří­le­ži­tost. Jsem za ni nesku­teč­ně vděč­ná a čapnu ji pev­ně obě­ma ruka­ma.

První film vám rov­nou při­ne­sl i prv­ní poste­lo­vou scé­nu, tedy něco, co ani zku­še­ní her­ci a nema­jí moc v obli­bě. Byl to boj?
Byla jsem ner­vóz­ní, ale když jsem pozna­la Kryštofa (Hádka) a zjis­ti­la, že je na tom stej­ně, ner­vo­zi­ta opadla. Navíc nikdo mě ani jeho do niče­ho netla­čil. Samotná scé­na boj nebyl, ale ty vte­ři­ny před ní…

Co vás na natá­če­ní bavi­lo nej­víc?
Všechno, není jedi­ná věc, kte­rá by mě neba­vi­la. Snad jen to brz­ké vstá­vá­ní. Nejvíc mě bavi­lo, když pan reži­sér zakři­čel “JUPÍK”. To totiž všich­ni vědě­li, že se něco poved­lo. A vese­lých his­to­rek z natá­če­ní mám taky dost, ale ty si zatím nechám pro sebe 🙂

Pro roli jste muse­la obě­to­vat i kus vla­sů. Bylo to dob­ro­vol­ně nebo pod nátla­kem
Ano muse­la. Bylo to pod něž­ným a roz­to­mi­lým nátla­kem Ondry. Nemohla jsem jinak. A nako­nec jsem byla ráda. Bavily mě i moje kos­týmy, vět­ši­nou. Dokonce ve fil­mo­vých botách cho­dím dodnes.

Máte po nedáv­né matu­ri­tě na kon­zer­va­to­ři, co plá­nu­je­te dál? Láká vás víc film nebo diva­dlo?
Chtěla bych na vyso­kou ško­lu a samo­zřej­mě bych byla ráda, kdy­by byla prá­ce. A za mě jed­no­znač­ně film! Ale diva­dlo jsem pět let stu­do­va­la a dou­fám, že budu mít někdy pří­le­ži­tost si v něm zahrát.

Na co se můžou divá­ci v Bourákovi těšit?
Každý se pod­le mě v tom fil­mu najde. U Bouráka se člo­věk poba­ví, ale záro­veň se tam řeší pro­blémy, kte­ré má kdekdo. A hlav­ně, ve fil­mu hra­jí samí krás­ní lidé

Jak jste pro­ži­la a pro­ží­vá­te tuhle vyši­nu­tou „koro­na dobu“, kte­rá zamí­cha­la úpl­ně vším a odsu­nu­la i pre­mi­é­ru Bouráka?
Vlastně doce­la skvě­le. Chyběla mi sice lim­ča na zahrád­ce a slu­níč­ko, taky se bojím, že se v létě nikam nepo­dí­vám a nevi­dím se tolik s kama­rá­dy. Ale zača­la jsem šít rouš­ky, no a dneska už si šiju šaty. A taky jsem si poří­di­la koč­ku.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře