CHÂTELET, Noëlle: Žena v barvě vlčího máku

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Martin život ply­ne líně. Jeden den stří­dá dru­hý a téměř všech­no lze před­po­klá­dat. Stejná jíd­la, stej­né boles­ti, dokon­ce i vzpo­mín­ky vzor­ně nastu­pu­jí a vystu­pu­jí z pamě­ti jako­by v pře­dem sta­no­ve­ném pořa­dí. Dvacet let už sní­dá sama, sedí způ­sob­ně u sto­lu a pije čaj, pro­to­že je zdra­vý, dva­cet let žije bez muže. Neteskní, ale ani se nera­du­je, jen tak vzor­ně pře­ží­vá. Až jed­no­ho dne se začnou věci nená­pad­ně měnit. Marta má po letech chuť na ran­ní kávu. A káva jí při­po­me­ne muže v pes­t­ro­ba­rev­né šále, kte­ré­ho pra­vi­del­ně potká­vá v malé kavár­ně neda­le­ko své­ho bytu a také způ­sob, jakým se na ni při posled­ním setká­ní podí­val. Starý muž se ski­cá­kem na kavá­ren­ském stol­ku s věr­ným sta­rým psem u nohou v Martě pro­bou­zí před­sta­vy a chu­tě, o kte­rých si mys­le­la, že jsou navždy pryč.

Černobílý film Martina živo­ta se zrych­lu­je, jed­no políč­ko stří­dá dru­hé a najed­nou se za roky nastřá­da­ná šeď někam vytrá­cí a obráz­ky mají všech­ny bar­vy duhy. Její oko­lí, zvláš­tě děti, rea­gu­jí zdě­še­ně, pro­to­že ste­re­o­ty­py jsou tak bez­peč­né a konej­ši­vé. Změna v mat­či­ně cho­vá­ní způ­so­bí zpo­čát­ku ochlad­nu­tí, s při­bý­va­jí­cím časem se však pro­mě­ní i oni. Odloží strach a dají jí naje­vo to, co potře­bu­je nej­ví­ce, respekt a poro­zu­mě­ní.

Marta je změ­ně­ná, Marta je Rossina z Lazebníka sevill­ské­ho a tan­čí v těs­ném obje­tí své­ho Felixe milost­ný tanec se vším, co k němu pat­ří. A má dvoj­ni­ci. Mladou ženu, kte­rou vidí a vní­má jen ona. Ženu v hlu­bo­ce vystři­že­né halen­ce, kte­rou kdy­si v mlá­dí také nosi­la, v halen­ce bar­vy vlčí­ho máku. A díky její pří­tom­nos­ti se roz­tan­čí ješ­tě divo­če­ji, až se bar­vy kolem ní začnou vířit a slé­vat se v jedi­nou.

Martin zápis­ník z čer­ve­né kůže se plní poznám­ka­mi, daty schůzek a nadě­jí. Dny a noci ubí­ha­jí rych­le­ji. Soumrak se blí­ží, ale mož­ná prá­vě pro­to dělá věci, ke kte­rým dří­ve chy­bě­la odva­ha. S rytí­řem, na jehož pří­chod už dáv­no pře­sta­la čekat,  a kte­rý kle­pe na dve­ře. A ona ote­ví­rá, pro­to­že ví, že vymě­ře­ný čas si zaslou­ží být pro­ží­ván a ne pře­ží­ván…

Noëlle Châtelet je fran­couz­ská hereč­ka a spi­so­va­tel­ka, drži­tel­ka titu­lu rytíř Čestné legie, vice­pre­zi­dent­ka Společnosti lite­rá­tů a pro­fe­sor­ka komu­ni­ka­ce na Univerzitě Reného Descarta v Paříži. Zde také vede kur­zy tvůr­čí­ho psa­ní. Ve svém díle se věnu­je pro­ble­ma­ti­ce stár­nu­tí v sou­vis­los­ti s kul­tem mlá­dí a krá­sy, kte­rý je pro spo­leč­nost 21. sto­le­tí neu­stá­le urču­jí­cím axi­o­mem. Nebojí se vstu­po­vat na křeh­ký led a píše o tabu­i­zo­va­ných téma­tech, jako je milost­ný život stár­nou­cích lidí a euta­ná­zie.

CHÂTELET, Noëlle. Žena v bar­vě vlčí­ho máku. Vydání prv­ní. Překlad Anna Fuchsová. Praha: Motto, 2016. Román (Motto). ISBN 978-80-267-0559-8.

Knihu k recen­zi posky­tl part­ner: nakla­da­tel­ství Motto ve spo­leč­nos­ti Albatros Media a.s.
Kniha ke kou­pi na: Albatrosmedia.cz