Smysl života je ošemetná věc. Pro někoho to jsou holky, pro jiného vdolky a pro dalšího třeba jeho cvičený křeček. Staří Řekové se plavili do Tróje za krásnou Helenou a strýček Skrblík skákal šipku do trezoru plného peněz. Někdo se připoutává řetězy k šumavským smrkům napadeným kůrovcem a někdo mlátí ukazovátkem děti ve škole. Názory na smysl života se různí. A třeba podle Monty Pythonů něco takového neexistuje vůbec.


Režisér Marek Dobeš tedy není v oblasti kinematografie žádným nováčkem. Počátek cesty autora scénáře, Štěpána Kopřivy, je dlážděn stejně jako v případě Marka Dobeše převelice vtipnými, originálními a čtivými recenzemi v časopisu počítačových her Score. Zatímco Dobeš přispíval do kulturní rubriky recenzemi filmů, Kopřiva spolu s Jiřím Pavlovským páchal to nejhumornější, co mohlo svého času Score nabídnout - recenze komiksů. Určitá absurdita a příval svěžích a neotřelých hlášek se tedy od filmu dala čekat zcela jednoznačně. To první Choking Hazard splnil zcela beze zbytku; to druhé... no, tam už to trochu drhne.
Rovněž se zápletkou si každopádně Kopřiva mohl pohrát trošku víc. Jistě, s rozpočtem o výši pouhých tří milionů se nedá zrovna dobývat Hollywood, ale trochu gradace děje a napětí by se do snímku dalo protlačit i tak. V polovině filmu už je příběh celkem vyšumělý a Choking Hazard již diváka prakticky nemá čím překvapit. Zombie honí ne-zombie a naopak, což je přesně to klišé, jaké se snímek snaží parodovat. Jenže se mu to příliš nedaří.
Jednotlivé postavy (nebo alespoň některé z nich) jsou na tom o poznání lépe. Na prvním místě je třeba uvést figurku pornoherce, který je zároveň jehovistou a neustále se snaží všechny přítomné zlákat pro svou sektu. Stejně jako někteří ostatní herci i jeho představitel sice občas hraje trošku prkenně, ale jestli si z filmu budete něco pamatovat, tak právě jeho. A samozřejmě také Jaroslava Duška, jenž ze sebe chrlí jednu filozofickou „perlu“ za druhou. A to i po smrti.




















(4,91 z 5)