Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Cizinci jsou zpět – brutálnější a neúprosnější než kdy dřív. Když zjistí, že jedna z jejich obětí, Maya (Madelaine Petsch), přežila, vracejí se, aby dokončili, co začali. Maya, bez možnosti úniku a bez nikoho, komu by mohla věřit, musí přežít další děsivou kapitolu teroru. Cizinci – hnáni bezdůvodnou a neúnavnou touhou – ji pronásledují a jsou připraveni zabít kohokoli, kdo se jim postaví do cesty...
Nejnovější trilogie Cizinci od režiséra Rennyho Harlina (Noční můra v Elm Street 4, Smrtonosná past 2, Cliffhanger se Sylvesterem Stallonem) sice navazuje na filmy Oni (2008) a Oni 2: Noční kořist (2018), se staršími filmy ovšem má mít pramálo společného. Nová trilogie byla od počátku prezentovaná jako restart série, kompletní trilogie filmů poté byla natočena mezi zářím-listopadem 2022, natáčení poté probíhalo na Slovensku. Film Cizinci: Kapitola 1 se do kin dostal v květnu 2024, samotný režisér Harlin poté tvrdí, že se tvůrci pokoušeli vyslyšet nářky hardcore fanoušků série. Dle Harlina byla ovšem Kapitola 1 taková jaká je proto, aby položila základy pro zbytek trilogie.
Svým způsobem tahle poznámka dává smysl, protože první díl trilogie je automaticky pasován do polohy expozičního díla, na druhou stranu Kapitola 2 moc nedokáže ospravedlnit realizaci celé trilogie a jen umocňuje otázku, zda by přeci jen nebylo lepší natočit jeden a mnohem sevřenější film. Přesto lze zaznamenat mírný posun k lepšímu.
Hned na samotném počátku Kapitoly 2 je připomenuto, že jenom v roce 2023 zemřelo v USA přes 1600 lidí náhodnou vraždou, tedy vraždou bez žádného hlubšího motivu. Tohle vycházení ze statistik skutečného světa má tak zdůraznit, že zápletka o skupince psychopatů, kteří si vytipují náhodné oběti a jdou jim následně za každou cenu po krku, není přitažená za vlasy, v ideálním případě to má u diváků vyvolat jenom větší strach. Jedná se tedy tak trochu o formu paratextové strategie, dle příslibů se ovšem o skupince anonymních vrahů diváci dozví v Kapitole 2 trochu víc. Nejen ohledně jejich vizuální, ale také mentální identity. Tedy tak trochu. Pořád platí, že jsou Cizinci: Kapitola 2 pouze prostřední kapitolou celého příběhu a k dokončení kompletní mozaiky tak dojde někdy za rok.
Při ohlédnutí zpět se toho v Kapitole 1 vlastně moc nestalo, Kapitola 2 přesně tohle částečně napravuje. Navazuje se na konec prvního filmu, dochází poté k návratu Mayi v podání Madelaine Petsch, která se od svých šílených stalkerů musí postupně dávat na úprk přes nemocniční chodby, silnice i lesy, kdy jí sem tam překvapí ještě jiný typ hrozby (především v lese, kdy dojde na pravděpodobně nejintenzivnější konfrontaci z celého filmu). A do toho se objevují jisté flashbacky, snadné otázky ohledně toho, jak moc (ne)překvapivě do děje zapadne postava Gregoryho v podání Gabriela Bassa, zároveň i zřejmá falešná vodítka, které mají diváka zmást. A nebo možná mají diváka zmást jenom možná, protože Kapitola 3 může samozřejmě ukázat, že je vše celou dobu jinak. Byť zrovna vypravěčská rafinovanost mezi přednosti této trilogie rozhodně patřit nebude.
Trilogie doposud dává příležitost herecky zazářit Madelaine Petsch, která traumatizovanou oběť s očividnými PTSD následky ztvárňuje přesvědčivě a do mnoha scén dává čitelnou intenzitu. Maya je aktivnější postavou, na poměry žánru se chová poměrně inteligentně, byť jí samozřejmě do velké míry pořád ochraňuje především velká dávka štěstí a scenáristických kliček. V rámci možností se s postavou pracuje poměrně zajímavě, volba právě Mayi jako protagonistky a Petch jako její představitelky tak není mimo. Na zápis mezi nejpamátnější final girls (v rámci hororového žánru poslední přeživší ženské postavy, jež se dožijí závěrečných titulků a často se následně vracejí v pokračováních původního hororu) to pořád tak úplně není, přesto může být na Cizincích: Kapitole 3 zajímavé minimálně to, jak přesně by dle dosavadních náznaků mohl příběh Mayi dojít ke svému konci.
Opravdu rychle se ukáže, že rozdělení tak očividně jednoduchého příběhu do tří filmů bylo velmi unáhlené. V Kapitole 2 se alespoň sice pořád něco děje, přesto ne způsobem, který by se dal očekávat od prostředního dílu trilogie. Prozatím to tak působí, že vše bude muset smysluplně uzavřít závěr trilogie, který kvůli nedostatkům předchozích dvou částí bude mít v tomto ohledu poměrně příliš závazků. Příliš na to, aby se každý libovolný z nich dostal smysluplného dotáhnutí. Je pak na každém divákovi, zda se mu více líbí ponechat identitu titulních cizinců v anonymitě a nebo se o nich přeci jenom chce něco dozvědět, i ony flashbacky do původu zla ovšem doposud vyznívají poněkud povrchně. Dochází tak sice k osvětlení ohledně identity záhadné Tamary a náznakům toho, že šílenců možná bude ještě mnohem více, satisfakci ovšem vyloženě nedodávají. Především i proto, že titulní cizinci osvětlováním jejich minulosti přestávají tak trochu být cizinci. A koncept náhodných vražd bez motivů se také krapet vytrácí. Pokud navíc hororoví fanoušci od hororu očekávají brutálnější výjevy, Cizinci: Kapitola 2 je častým násilím mimo záběr či prostřihy nejspíše krapet zklamou.
Těžko říct, jak moc velké lekce si ve skutečnosti Herlin a spol. brali a zda oni hardcore fanoušci celé série budou po prostřední části mnohem více spokojeni. Ona intenzivní konfrontace v lese má například nejspíše potenciál rozdělit diváky na dva znesvářené tábory. Ať už ovšem právě konfrontace s onou hrozbou vyvolá jakýkoliv druh emocí, ocenit se na ní musí především to, že nějaké emoci dokáže vyvolat. Dost pravděpodobně mnohým koncepčně nezapadne do téhle série, dokáže být ovšem intenzivní a alespoň nějakým způsobem pracovat s vývojem hlavní hrdinky, kterou její traumatická zkušenost musí nějak obměnit. Byť se sázka na její PTSD a vidění hrozby všude poměrně rychle okouká a svou „nepředvídatelností“ je celé vyvrcholení tak trochu předvídatelné. Zkušený Harlin umí tak nějak pracovat s napětím a dá se snadno věřit tomu, že po uvedení závěru trilogie se zpětně může pohled na jednotlivé části trilogie změnit. Přesto se dá také poměrně snadno věřit tomu, že rozdělení celého příběhu do trilogie nebude ani příští rok vnímáno jako dvakrát šťastná volba. Přesto Kapitoly 2 dokáže tak nějak napravit dojmy z Kapitoly 1, tímto tempem to už možná příště vyloženě dobrý film. Ale jenom možná.
Cizinci: Kapitola 2 mají své nezpochybnitelné slabiny, oproti Kapitole 1 se ovšem jedná o drobný posun k lepšímu. Madelaine Petsch zde dostává příležitost ztvárnit traumatizovanou, ale aktivní protagonistku, která dokáže film táhnout. Dle očekávání dochází k rozšiřování mytologie, snadno se dá nicméně zpochybnit smyslnost. Narativně Kapitola 2 trpí především tím, že rozdělení příběhu do tří částí působí poněkud roztříštěně a některé motivace i flashbacky zůstávají povrchní. Před Kapitolu 3 stojí nelehký úkol vše tak nějak smysluplně uzavřít. I kdyby ovšem příští rok dorazil sebelepší závěr celé trilogie, zbytečnost rozmělnění triviálního příběhu do celé trilogie nejspíše dvakrát neospravedlní...
(4,91 z 5)