(zatím nehodnoceno)
Loading...
Příběh vypráví o muži, jehož okolnosti donutili provozovat řemeslo hřebíkáře. Vyráběl hřebíky, jakékoliv si člověk zamanul. Jenže se mu to začalo zajídat a tam s nástupem zimy přestal tuto práci dělat a chtěl se poohlédnout po jiném zaměstnání. Během tohoto období se věnoval svým koníčkům, veskrze umění – knihy, obrazy, ale také i rybaření. S koncem zimy ho zachvátila podivná trudnomyslnost. Přestaly ho bavit knihy, nemohl se podívat ani na jídlo ani na pití, a tak to šlo až do března. To se rozhodl, že potřebuje najít nějaké výkazy ohledně daní a začal prohrabávat veškeré šuplíky, které se doma nacházely, až našel pod prádlem své srdce.
Schovala ho tam jeho žena a myslela si, že ho nikdy její muž nenajde, ale jak vidno, spletla se. Okamžitě šel ženu konfrontovat, přičemž ona mu v dobré víře prozradila, že jeho srdce schovala, aby byl na tom lépe zdravotně. Ovšem jeho se to nesmírně dotklo a svoje srdce si vzal zpátky a potom začalo rodeo. Přestože měl svoje srdce zpátky, tak se to nijak nezlepšilo. Naopak – den ode dne byl muž kousavější a pichlavější. Dokonce huboval i dceru s jejími králíky a také kopl jejich psa, za což se však posléze hluboce styděl. Na manželčinu radu šel k lékaři.
Tam popisoval všechny svoje příznaky až se lékař, významná kapacita v oboru, začal ptát na to, jaké je pacientovo manželství. Ten ho popsal jako velmi spokojené a bezproblémové, i když to tak úplná pravda nebyla. Lékař mu nabídl hormonální léčbu v injekcích, avšak velmi drahou. Muž se sice potěšil, ale zároveň prohlásil, že ho navštěvují jistí Egypťané. Lékař trochu nadskočil a nabídl mu sanatorium. V podstatě mu nenásilně nutil blázinec. Muže to však rozčílilo, protože se odmítal zbavit svých představ. Tak mu lékař ještě napsal pár receptů a muž odešel. Navíc se mu po téhle návštěvě ještě přitížilo, začali se mu zdát i noční můry, až ho musela budit manželka.
Najednou začal mít muž pocit, že by chtěl chodit po divadlech a líbat herečky, tak se rozhodl chodit po výletech, avšak manželka se mu to pokusila rozmluvit, protože věděla, co by následovalo. Nepodařilo se jí to, tak mu sbalila pár věcí a on se tedy vydal na cesty. Když přespával na hotelech, tak mu nepřicházel spánek a marně vzpomínal doma na ženu, která by ho držela za ruku. Po čase se dostal domů a dcera mu musela nasbírat kousky ledu, kterými si obkládal svoje propitá játra.
Tato kniha je takový řekněme milostný příběh, jak se uvádí, ale mě to spíš přijde jako psychologické drama. Mám ráda severské autory, ale tohle se mě až tak nedotklo. Jako obyčejný čtenář bych řekla, že se mi dílo finského spisovatele Miku Waltariho nelíbí, což je docela škoda. Děj je dost hrozný, co se týká morálních zásad a myšlenek, ale to bude tím, že kniha byla uvedena pár měsíců potom, co se použila atomová bomba k praktickým účelům, čili se v té době nejspíš psali romány tímhle stylem a dneska to nemusí mnohým z lidí tzv. sednout, jako například mě.
V tomto románu je místy vidět autorova slušně řečeno neobliba rudé barvy, co se týká politiky. Pro mladší generaci – když se někdy a někde řekne rudá barva, myslí se tím dnešní Rusko, dříve Sovětský svaz, ale také dejme tomu komunistická vláda. Přestože mě tento román nesedí, tak mnoho lidí po celém světě si ho oblíbili. To je jasný důkaz – sto lidí, sto chutí. Každý si může udělat svůj subjektivní názor. Komu bych to doporučila – kdo má rád bezvýhradně severskou literaturu, neprohloupí a pak také pro ty, kdo četli román tohoto spisovatele Egypťan Sinuhet a líbil se jim. Čtyři západy slunce patří mezi drobné knížečky, takže její čtení nezabere zase tolik času. Má 176 stran.
Věnovalo nakladatelství Hejkal.
- Autor: Mika Waltari
- Žánr: beletrie
- Nakladatelství: Hejkal
- Datum vydání: 2014
Nejnovější komentáře