Nejdelší chobot ve Finsku - kniha - recenze- 100 %

Mladá žena Lucia a slo­ni­ce Emilka – to jsou dvě hrdin­ky toho­to romá­nu. Lucia Lucander, pra­vým jmé­nem Sanna Tarkiainenová je kro­ti­tel­kou v cir­ku­se a pra­cu­je se svým miláč­kem Emilkou. Zdá se, že je všech­no v pořád­ku, avšak až do té doby, než v srpnu 1996 zaká­že Evropská unie prá­ci cir­ku­so­vých zví­řat, respek­ti­ve, aby zví­řa­ta pra­co­va­la v cir­ku­sech, vše­li­jak se před­vá­dě­la a Lucia najed­nou neví, co s Emilkou. Tak se roz­hod­ne, že ji dosta­ne do její­ho při­ro­ze­né­ho pro­stře­dí – Afrika.

Lucia je Finka, tak­že se jako prv­ní chce dostat do své domo­vi­ny. Pomáhá ji jis­tý muž – Igor, což je Rus. Zpočátku kole­gi­ál­ní a přá­tel­ský zpěv pře­ros­te v lás­ku ze stra­ny Igora. Lucia kro­mě přá­tel­ství necí­tí nic. Igor ji pře­mlu­ví, aby si ho vza­la, aspoň na oko. Kdysi se mu v jeho ves­ni­ci totiž posmí­va­li, že nic nedo­ká­že a tak jim chce doká­zat, že nemá prav­du. Nakonec se vez­mou, ale Lucia s Igorem roz­hod­ně nehod­lá jít spo­leč­ným živo­tem.

Lucia ces­tu­je a zaží­vá růz­né pří­ho­dy, něko­li­krát jí Emilka utče násled­kem popla­še­ní, ale jinak ces­ta pro­bí­há dob­ře. Lucia dokon­ce najde život­ní­ho part­ne­ra, jedi­ná vada na krá­se je, že její vyvo­le­ný je žena­tý. Během ces­ty se však najde i něko­lik ne úsměv­ných situ­a­cí. Například, když Lucia objed­ná Emilku na jat­ka, ale pak si uvě­do­mí, co pro­ved­la a stáh­ne to zpát­ky. Ovšem maji­tel jatek se vzdát nechce – už má totiž při­pra­ve­ný recept na slo­ní klo­bá­sy.

Jedná se o typic­ký sever­ský román. Na něko­ho může půso­bit stu­de­ně, ale mně se líbil moc. Není se co divit, málo­kdy se mi sta­ne, že mě neza­ujme kni­ha, kde je hlav­ní hrdi­na zví­ře. Troufám si říci, že by se líbil i čte­ná­řům, kte­ří nevy­zná­va­jí pří­liš ten­to styl, jenž zase sedí mě. Má 192 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Hejkal.

• Autor: Arto Paasilinna
• Žánr: belet­rie
• Nakladatelství: Hejkal
• Datum vydá­ní: 2016