(zatím nehodnoceno)
Loading...“Obloha byla jasná — pozoruhodně jasná — a mihotavý třpyt všech hvězd připomínal záchvěvy jediného těla, řízené společným pulsem.”
-- Thomas Hardy, Daleko od hlučícího davu
Daleko od hlučícího davu představilo světu prostředí, které se od té doby zapsalo do povědomí jako “Hardyho svět,” drsná říše kopcovitých zemědělských usedlostí, kde jsou lidé a jejich problémy hluboce spjaty s rytmy přírody, s tepem ročních období, oráním půdy, divokostí a zranitelností zvířat. Román byl druhým z Hardyho mnoha příběhů odehrávajících se v semi-fiktivním anglickém hrabství Wessex. Hardy nazval Wessex “reálnou zemí snů,” ale ve skutečnosti se jasně podobal konturám a kultuře skutečného hrabství Dorset na jihozápadě Anglie, kde Hardy vyrůstal. Známý svým zelenajícím se, zvlněným terénem a ovčími farmami, i dnes zůstává Dorset příkladem toho, co si lidé vybaví, když se řekne “britský venkov.”
Pro Thomase Vinterberga to bylo jediné místo, kde mohl točit. “Točit na reálné lokaci bylo nutností,” říká. “Tato krajina je pro postavy a pro pochopení celého příběhu důležitá. Museli jsme tam odjet. Bydleli jsme na místech, která Hardyho inspirovala, poznali jsme okolí a kompletně jsme se tomuto prostředí odevzdali.”
To odevzdání ožilo ve scénách, jako když Bathsheba a Gabriel dohlíželi na koupání ovcí. Vinterberg zde vytvořil niterní koláž textur a emocí. “Koupání ovcí byla jedna jediná věta ve scénáři. Ale měl jsem pocit, že to je důležitá věc,” vysvětluje režisér. “Chtěl jsem tento okamžik prodloužit a ukázat, že Bathsheba a Gabriel spolu dokáží fungovat. Je to moment absolutního štěstí a je to druh očisty, která má stejnou symbolickou hodnotu. Je to život rozvíjející akt a já mám tyto druhy scén rád.“
Aby plně navodil život v Dorsetu, Vinterberg přizval tým vizuálních umělců, včetně kameramanky Charlotte Bruus Christensenové, která s ním již spolupracovala na filmech Hon a Submarino; filmové architektky Kave Quinnové a na Oscara čtyřikrát nominované kostýmní výtvarnice Janet Pattersonové.
Christensenová a Vinterberg sdíleli vizuální řeč. “S Thomasem se dobře znali,” poznamenává Allon Reich,” a oba mají smysl pro Hardyho Wessex. Charlotte je geniální. Její záběry vypadají fantasticky, přesto se vždycky soustředila na postavy a jejich příběh.”
Vinterberg popisuje způsob, jakým spolupracovali: “Na natáčení se s Charlotte hodně připravujeme. Mluvíme a mluvíme a mluvíme a pak uděláme náčrt a pak mluvíme a mluvíme. Děláme co nejvíce příprav, jak jen to je možné. Takže, když se pak zapne kamera, necháme všechno letět.“
Jedním z prvních klíčových rozhodnutí bylo, že se filmaři rozhodli točit na film. “Všechny velké dobové filmy posledních deseti let byly natočeny na film,” vysvětluje Macdonald, “jeho textura pomáhá navodit pocit jiné doby.”
Film prochází všechna čtyři roční období a do značné míry se odehrává venku, takže počasí tu hrálo velkou roli. “Jednou z největších výzev filmu bylo navodit dojem měnících se ročních období,” vysvětluje Reich. “Můžete vytvořit déšť a sníh, ale nemůžete vytvořit slunce. Takže jsme si nechali udělat mnoho prognóz a plánovali podle slunečných dnů!”
Filmová architektka Kave Quinnová říká, že vždy myslela na krajinu. “Thomas chtěl využít epické kvality krajiny a postav, něco ve stylu Doktora Živaga nebo 1900 s majestátními kulisami,” vysvětluje. “Chtěl zářivé barvy, které moderním způsobem, dodávají filmu pocit Technicoloru. Je to svěží vzhled.”
Quinnová se zároveň rozhodla vzkřísit dobový život a to tak autenticky, jak jen to bylo možné v 21. století, což v Dorsetu, jak sama říká, bylo jednodušší než na většině jiných míst. “Velká část venkova je tu stále obhospodařována farmáři, navíc neleží na přímé spojnici s Londýnem, takže tu neexistují žádné dálnice. Dorset se od dob Hardyho příliš nezměnil. Druhou předností Dorsetu je jeho ohromující pobřeží. Kvalita jeho světla se mírně liší vzhledem k reflexní povaze vody. To přináší jiný druh vizuální magie.”
Hodně času zabralo hledání Bathshebiny farmy. Nakonec se Quinnová zamilovala do architektonickeho skvostu Mapperton House poblíž Beaminsteru ve vlastnictví lorda a lady Sandwichových. Nachází se v nedotčené krajině. Panský dům má svůj vlastní kostel, stáje, holubník a nádvoří spolu s okolní zemědělskou půdou a lesy, které se daly využít. “Dům byl dokonalý,” vzpomíná Quinnová. “Kolem měl úžasnou krajinu. Jeho krásné stáje a dvůr v přední části domu se nám podařilo přizpůsobit.”
“Lidé z Dorsetu byli nesmírně vstřícní,” říká Reich. “Rekrutovali jsme mnoho místních zemědělců, pokrývačů a různých kvalifikovaných lidí, kteří byli rádi, že si mohou nechat narůst vousy, obléci do dobových šatů a opravdu se vžídt do doby Thomase Hardyho.”
Natáčení se také přemístilo do Buckinghamshire, konkrétně do Claydon House, který posloužil jako prostorný, ale prázdný dům pana Boldwooda. “Claydon opravdu dobře zafungoval jako Boldwoodův dům,” říká Quinnová. “Žije ve velmi kontrolovaném prostředí, kde všechno musí být perfektní. Všechny pokoje jsou velké, takže cítíte jeho izolovanost v tomto tichém světě.”
Během úprav lokací pro natáčení se herci přemístili do Dorsetu, aby se sami ponořili do vlastních pohlcujících příprav - včetně výuky jízdy na koni, honáckých lekcí a učení se zemědělským metodám 19. století. Tom Sturridge studoval šerm, zatímco Matthias Schoenaerts a Carey Mulliganová se snažili ovládnout stádo 150ti ovcí, které se objeví ve scénách spolu s nimi.
“Zamilovala jsem si zemědělské práce,” přiznává Mulliganová, “a líbilo se mi, jak jsme se dostali opravdu ke všemu. Bylo skvělé naučit se jezdit na koni. Koně byli úžasní, ačkoli tam bylo několik momentů, které byly mírně děsivé, vždycky jsme věděli, že jsme v bezpečí. Je to skvělý pocit přicválat do záběru a seskočit z koně.”
Zachytit dobový život na statku bylo zásadní pro atmosféru, o kterou Vinterberg usiloval.
“Zjistil jsem, že Hardyho popisy zvířat a krajiny nám říkají mnoho o životě,” poznamenává. Přesto to byla pro Vinterberga lekce sama o sobě. “Nikdy jsem nedělal film, kde jsem se musel vypořádat s nafouklými ovcemi… a možná to je ta nejpodivnější věc, jakou jsem kdy točil. Ale bylo to důležité pro navození atmosféry venkovského života, který je tak zásadní pro postavu Bathsheby.”
Stejně zásadní byly pro Bathshebu a muže, kteří se snaží získat její ruku, kostýmy, které vytvořila Janet Pattersonová. Vinterberg se chtěl vyhnout viktoriánským krinolínám, takže přesunul děj příběhu do roku 1880, kdy se móda náhle stala uhlazenější a prosazovala moderní siluetu - hodí se více pro ženu, která jezdí na koni a leze po žebříku.
Pattersonová si také pohrála s odstíny filmu. “Thomas měl vizi staromódního eposu, ve stylu Technicoloru se spoustou jasných, živých barev. Nechtěl dělat další hnědý, bahnitý, viktoriánský film!“ vysvětluje asistentka kostýmní návrhářky Francoise Fourcadeová. “Takže jsme udělali podrobný výzkum a zjistili jsme, že mnoho originálních předmětů z té doby ve skutečnosti oplývá překvapivě živými barvami, jako jsou jasně modrá a světle fialová. V našem podvědomí si představujeme, že v 19. století převládaly nudné, šedé barvy, ale bylo vlastně plné velmi výrazných barev.”
Pokud jde o kostýmy, každá z postav má svůj vlastní styl: Gabriel se někdy obléká jako statkář a jindy jako otrhaný námezdní dělník; Tom se objevuje v červené uniformě dragouna nebo jako fešný muž v civilu; zatímco Boldwoodovy těžké obleky a vousy odhalují jeho nezájem o vzhled. Ale, samozřejmě, centrem kostýmní práce bylo obléci Bathshebu.
Její oblečení bylo rozděleno do tří odlišných fází: do prosté fáze, kdy byla obyčejnou děvečkou na statku; do života podnikatelky poté, co zdědila statek; a do její zralejší fáze, kdy se provdala a kdy málem ztratila svou vlastní identitu a radost ze života.
V průběhu celého filmu Bathsheba nosí jezdecký kožený kabátek. Fourcadeová dodává: “Janet ji chtěla obléci do jezdeckých kalhot a koženého saka hned v úvodu filmu, abyste okamžitě nabyli dojmu, že se nejedná o průměrnou viktoriánskou ženu. Ona je opravdu radikální, volnomyšlenkářská. Toto kožené sako ji provází celým filmem. Je to jako její brnění. Pokud bych si měla z celého filmu Daleko od hlučícího davu pamatovat jeden jediný obrázek, byla by to Carrey v jejím koženém jezdeckém kabátku.”
Maskérka Sian Griggová (Ex machina, Neopouštěj mě) říká, že i ona přistupovala k Bathshebě jako k někomu, kdo prochází transformací. “Chtěla jsem, aby se zprvu představila jako jemná a nevinná a pak se v manželství s Troyem změnila v tvrdou a kultivovanou ženu, která nakonec znovu objevují samu sebe a vrací se zpět do jemnější polohy svého mládí. Bathshebu poprvé potkáme jako opravdu mladou a chudou, takže si nemohla dovolit nic nóbl. Její vzhled je zprvu velmi praktický a nikdy ne nazdobený. Přesto jsme se snažili, aby vypadala nádherně, protože všichni tito muži se do ní bláznivě zamilovali!”
Vinterberg říká, že ho během vzniku tohoto filmu poháněla jedna myšlenka: zůstat věrný Hardyho knižní předloze a milostnému příběhu Bathsheby a Gabriela. “Pro mě byl tento film prostě převyprávěním jednoho z nejlepších příběhů, které kdy byly napsány… chtěl jsem představit Hardyho pojetí lásky a osudu. Pokud se lidé ponoří do tohoto světa a do pravdivosti jeho postav, budu to považovat za skutečný úspěch.”
Části seriálu: Daleko od hlučícího davu
- Daleko od hlučícího davu
- Daleko od hlučícího davu - BATHSHEBA
- Daleko od hlučícího davu - SÍDLA & LOUKY
- Daleko od hlučícího davu - TROJICE NÁPADNÍKŮ
- Daleko od hlučícího davu - ZPRACOVÁNÍ HARDYHO ROMÁNU
Nejnovější komentáře