De dødes tjern (1958)

U nor­ské­ho jeze­ra brzy obživ­ne pochmur­ná his­tor­ka, kte­rá děsí tam­ní oby­va­te­le již řadu let a sku­pin­ka přá­tel hod­lá zjis­tit, co je na ní prav­dy…

Šestice přá­tel se roz­hod­ne navští­vit bra­t­ra jed­né z žen, kte­rý si nedáv­no kou­pil odleh­lý srub u jeze­ra. Přestože jej Liljan něko­li­krát infor­mo­va­la o jejich pří­jez­du, její bra­tr Bjorn jí na dopis neod­po­vě­děl. Má pro­to strach, zda se mu něco nesta­lo. O tom mís­tě totiž kolu­jí děsi­vé his­tor­ky, kte­ré jak se záhy uká­že, nemu­sí být vůbec vymyš­le­né. Když totiž dora­zí do sru­bu, bra­tr je nezvěst­ný a na bře­hu jeze­ra nalez­nou jeho mrt­vé­ho psa. V legen­dě se pra­ví: že jis­tý Tore Gråvik zde kdy­si zabil svou sest­ru a její­ho milen­ce a pak se sám uto­pil v jeze­ře. Od té doby prý údaj­ně kaž­dé­ho kdo zůsta­ne přes noc ve sru­bu, posed­ne neo­do­la­tel­ná tou­ha po smr­ti uto­pe­ním. Přátelé se roz­hod­nou celé věci při­jít na kloub a sna­ží se najít reál­né vysvět­le­ní. Jenomže co když zde sku­teč­ně vlád­nou nad­při­ro­ze­né zlé síly, kte­ré mohou ohro­zit i jejich vlast­ní živo­ty…

Režie: Kåre Bergstrøm

Rok výro­by: 1958

Délka: 76 min

Země: Norsko

Alternativní název: Lake of the Dead

Hrají:

Henki Kolstad...(Bernhard Borge)

Bjørg Engh...(Sonja Borge)

Erling Lindahl...(Kai Bugge)

Henny Moan...(Liljan Werner)

Georg Richter...(Harald Gran)

André Bjerke...(Gabriel Mørk)

Per Lillo-Stenberg...(Bjørn Werner)

...a dal­ší

Údajně se jed­ná o jeden z vůbec prv­ních (ne-li úpl­ně prv­ní) nor­ských horo­rů a tak jsem si ho samo­zřej­mě nesměl nechat ujít. Jde sku­teč­ně spí­še o mys­te­ri­óz­ní detek­tiv­ku, než­li kla­sic­ký horor, ale to vůbec neva­di­lo. Jak se říká: „nějak se začít musí“. I z toho důvo­du jsem byl roz­hod­nu­tý nad ledasčím máv­nout rukou a někte­ré nedo­stat­ky hodit za hla­vu. Jenomže to jsem ješ­tě netu­šil, co mě tu hodi­nu a něco čeká. Ne neboj­te se, o žád­nou kata­stro­fu se nejed­ná, ale něko­lik vel­mi citel­ných sla­bin ten­to film sku­teč­ně měl.

Tou nej­vět­ší jsou samot­né dia­lo­gy a deduk­ce postav, z nichž doce­la vel­ký počet je poně­kud nezá­živ­ných a hlav­ně víc jak polo­vi­na postav je nesku­teč­ně plo­chých a neza­jí­ma­vých. Až jsem se těšil, že tu bude řádit ať už séri­o­vý vrah, nebo pomstych­ti­vý duch a jejich počet rych­le kles­ne na mini­mum. Což se bohu­žel taky nesta­lo. Pořádné akce je tu málo, ale tvůr­ci se roz­hod­li vydat jinou ces­tou a pro divá­ka si při­pra­vi­li postup­ně gra­du­jí­cí atmo­sfé­ru, něko­lik mys­te­ri­óz­ních názna­ků nad­při­ro­ze­na a až kou­zel­né pro­stře­dí.

O ano, pro­stře­dí les­ní­ho sru­bu a blíz­ké­ho jeze­ra, bylo jak z něja­ké pohád­ky. Byl jsem doslo­va okouz­len a úpl­ně jsem si doká­zal před­sta­vit, že bych na tak­to odlehlém mís­tě strá­vil něja­ký ten čas. Pro Skandinávii mám vel­kou sla­bost a Norsko je má srd­cov­ka (hlav­ně tedy tam­ní fjor­dy). Příběh samot­ný nám nabíd­ne něko­lik indi­cií, kte­ré pozor­né­mu divá­ku asi neu­nik­nou a závě­reč­ná poin­ta tak pro někte­ré asi moc vel­ké pře­kva­pe­ní nebu­de. Příběh o vra­ho­vi a sebe­vra­ho­vi v jed­nom byl však beze­spo­ru zají­ma­vý, stej­ně tak i zábě­ry na uva­da­jí­cí lek­ní­ny či jed­no­no­hou vrá­nu. Jen si to chtě­lo více pohrát s tím zbyt­kem oko­lo. Nedávný rema­ke jsem zatím nevi­děl, pro­to­že jedi­ná ver­ze co se dá sehnat, není kom­plet­ní a chy­bí v ní někte­ré scé­ny, a pro­to si budu muset počkat.

Hodnocení:

60%