Načítám počet zobrazení...
 |
Francouzský klenot, ze kterého by musel mít E. A. Poe opravdu radost…
Alan dostává dopis od svého starého přítele Rodericka Ushera, ve kterém jej žádá, aby se neprodleně dostavil na jeho panství. Samozřejmě jeho žádosti hodlá vyhovět, ale když dorazí do vesničky, která má ležet nedaleko jeho domu, je jeho prosba o pomoc mnohými obyvateli odmítnuta. Všichni mají z toho místa v mokřadlech strach. Mluví o děsivém prokletí a nikdo jej nechce do domu Usherů zavést. Nakonec se však najde jeden odvážlivec a Alan se brzy ocitá u ponurého sídla obklopeného hustou mlhou. Je Roderickem vřele přijat a záhy se seznamuje s tím, co jeho starého přítele trápí nejvíce. Jde o zdravotní stav jeho ženy Madeleine, která každým dnem chřadne víc a víc a žádný doktor si s tím neví rady. Její zdravotní stav se zhoršil od doby, kdy Roderick započal malovat portrét své milé a Alan brzy začne mít děsivé podezření, které může vyvrcholit obrovskou tragédií…
Český název: Pád domu Usherů
Režie: Jean Epstein
Rok výroby: 1928
Délka: 63 min
Země: Francie
Alternativní název: The Fall of the House of Usher
Hrají:
Jean Debucourt...(Sir Roderick Usher)
Marguerite Gance...(Madeleine Usher)
Charles Lamy...(Allan)
Fournez-Goffard...(doktor)
...a další
Předlohu E.A. Poea jsem četl (už je tomu sice dávno), ale dodnes si pamatuji, jak mě okouzlila ponurá atmosféra samotného příběhu, děsivě vyobrazené sídlo i duševní rozpoložení samotného Ushera. Takže jsem strašně toužil vidět i nějaké to filmové zpracování. Mou chybou však bylo, že mi do rukou jako první padla Cormanova verze z roku 1960, která se mi mimochodem moc nelíbila (dal jsem jí jen 45%). Na můj vkus si jí až moc poupravil k obrazu svému, docela jsem se u ní nudil a ani herecké výkony nebyli nějak zvlášť oslnivé. Poté jsem to riskl s krátkometrážním kouskem Jana Švankmajera a tady jsem byl naopak velmi mile překvapený. Následně jsem udělal fatální chybu s přihřátou verzí Davida DeCoteau, od kterého jsem do té doby viděl snad jen Mistra loutkaře. No a mé nadšení pro téma Usher opadlo.
Nyní jsem se však konečně dostal k tomuto „polo-němému“ francouzskému klenotu, který zcela předčil veškerá má očekávání. Jean Epstein tomu vtiskl nezapomenutelný nádech – ponurou a skvěle gradující atmosféru, která mě naprosto pohltila a já konečně pocítil ten samý pocit, jaký jsem měl kdysi při čtení. Obrovský podíl na tom měl bez diskuze nezaměnitelný způsob natáčení, mistrně stupňující se napětí a především samotné prostředí. Nejen ona ponurá krajina okolo panství ponořená do husté mlhy, ale i vnitřek domu Usherů. Neustálé poryvy větrů, plápolající svícny, poletující stránky knih, děsivé grimasy většiny herců a zneklidňující zvukový (hudební) doprovod – to vše mi asi navždy utkví v paměti.
Vzhledem ke stáří filmu jej zřejmě většina diváků dnes už mine bez povšimnutí, ale to udělají opravdu velkou chybu. Jak už jsem totiž řekl, jde o opravdový klenot francouzské tvorby a snad i o nejlepší zpracování daného tématu. Navíc si jej můžou vychutnat i ti, jenž obvykle mývají jazykovou bariéru, protože zde se až na pár výjimek nemluví a navíc už se k těm několika titulkům dá sehnat i jejich český překlad. Je však potřeba si sehnat alespoň trochu kvalitní verzi, protože na internetu se jich dá najít dost, ale některé jsou v hodně mizerné kvalitě.
Hodnocení:
80%
