Německý režisér Roland Emmerich, který natočil velkolepé sci-fi Den nezávislosti, roku 2003 sedá na svoji režisérskou židličku a začíná točit katastrofický film Den poté. Sice nevím co dělal den poté, ale určitě vím, že film, který měl pod kontrolou dopadl (jako všechny jeho filmy) průměrně. A průměrnost se u katastrofických filmů, plné digitálních efektů a triků, cenní jako oko v hlavě.
V první polovině filmu vidíme převážně amerického klimatologa Jacka Halla, kterého si zahrál Dennis Quaid, jak se snaží dokázat prudkou změnu klimatu na Zemi, která může nastat za 100 nebo za 1000 let. Bohužel ho nikdo neposlouchá a setkává se jen opovržením. Nikdo není dokonalý a tato „předpověď“ se stane realitou během pár dní.. Na města se ženou bouřky, tornáda a kdoví jaké digitální katastrofy.
Po několika silných bouřkách a následných tornádech v L.A. si američtí vysoce postavení lidé uvědomí, že se něco děje. Proto se po několika debatách rozhodne, že americký prezident začne evakuovat všechny města na jih, protože vše co je na severu zmrzne a zapadne sněhem. Přesto se Jack Hall začne připravovat na cestu na sever do New Yorku, kde má syna. Zatímco se Jack chystá s dvěma kolegy na cestu, tak jeho syn prchá před obrovskou ničivou vlnou, která se žene na New York jako obrovká modrá zeď. Naštěstí se svými přáteli nachází útočiště u krbu ve veřejné knihovně a čeká než se jeho táta přiřítí na velkém bílem skútru.
Roland Emmerich se po ničivé Godzille, dlouhém dni plném mimozemšťanů s názvem Den nezávislosti, pustil do dalšího katastrofického filmu. Podle mého názoru, a názorů vás diváku si myslím, že se mu povedlo skloubit napětí, akci a hrdinství dohromady s happyendem na spadnutí. Zaslzené oči diváků se třpytily ve tmě kinosálů, sem nějaké to posmrknutí a utírání nosů do rukávů.
Osobně takovéhle katastrofické filmy nemám rád, protože vždy je na konci happyend, který by babička příroda určitě nedovolila, ale když ti američané musí pořád něco ničit, tak se přece podíváme, jak žluté taxíky sviští vzduchem, hned za nimi nějaký ten linkový autobus, člověk a zase nějaké to auto a na konci vyjde plno šrotu u nějaké té nově natřené zdi.
Závěrem mohu říct, že film si určitě najde příznivce, nejen v řadách fanoušků katastrofických filmů, ale i u některých lidí, kteří rádi vypnou hlavu a jen sledují co se kde dějě. Tohle je průměrný katastrofický film, který je ideální pro takovéhle chvíle, kdy jen koukáte, co se kde ničí a nemusíte přemýšlet.
Výpravný příběh o přežití a hrdinství s neustálou akcí a výbornými vizuálními efekty.. Průměrný americký film od německého režiséra, který se pyšní horou sněhu a mrazu.
Naše hodnocení:
6
Podobné články
Den poté
21. January 2009 - 1:36 — Michal Brázda
Nejnovější komentáře