Free Guy – Recenze – 50%

DF 14069 R

Free Guy je ame­ric­kou akč­ní kome­dií, jejímž hlav­ním hrdi­nou je Guy (Ryan Reynolds), ban­kov­ní úřed­ník ve měs­tě Free City. Guy ovšem netu­ší, že toto měs­to je pou­hou loka­cí ve stej­no­jmen­né úspěš­né počí­ta­čo­vé hře (hod­ně inspi­ro­va­né sérií GTA) a že on sám je jen gene­ric­kou NPC posta­vou (tedy jed­nou z nehra­tel­ných pasiv­ních postav v poza­dí). Každý jeho den vypa­dá jako ten před­cho­zí – vsta­ne, pozdra­ví svou ryb­ku, nasní­dá se, jde si kou­pit kafe a pak vyra­zí do prá­ce do ban­ky, kte­rá je kaž­dou chví­li pře­pa­de­na někte­rým z hrá­čů. Jednoho dne se ale zami­lu­je do hráč­ské posta­vy jmé­nem Molotov Girl, což díky umě­lé inte­li­gen­ci v jeho kódu způ­so­bí odchyl­ku od běž­ných skrip­tů, načež se Guy začne cho­vat pod­le vlast­ních pra­vi­del. 

V reál­ném svě­tě mezi­tím sto­jí za posta­vou Molotov Girl her­ní návr­hář­ka Millie (Jodie Comer), kte­rá se svým býva­lým kole­gou a pro­gra­má­to­rem Keysem (Joe Keery) stvo­ři­la uni­kát­ní počí­ta­čo­vou hru, jejíž kód jim ukra­dl pod­lý her­ní vyda­va­tel Antwan (Taika Waititi) a zalo­žil na něm prá­vě hru Free City. Millie se tudíž pohy­bu­je coby Molotov Girl uvnitř hry kvů­li tomu, aby našla důka­zy o zpro­ne­vě­ře­ní jejich kódu a moh­la se s Antwanem sou­dit o autor­ská prá­va. A netu­ší, že onen usmě­va­vý, dob­ro­sr­deč­ný a naiv­ní Guy, kte­rý se s ní sna­ží ve hře sezná­mit, je ve sku­teč­nos­ti NPC posta­va, jeli­kož se jako NPC posta­va necho­vá. 

Zdroj fotek: Falcon

Nemá cenu zastí­rat, že cílo­vou divác­kou sku­pi­nou fil­mu Free Guy jsou hrá­či počí­ta­čo­vých her ve věku od cca dese­ti let, kte­ří hra­jí ide­ál­ně GTA a Fortnite, a kte­ří budou nad svě­tem říze­ným her­ní­mi pra­vi­dly, množ­stvím her­ních a obec­ně pop­kul­tur­ních refe­ren­cí a pří­tom­nos­tí sku­teč­ných zná­mých her­ních stre­a­me­rů ve fil­mu chroch­tat bla­hem. Pokud si však na počí­ta­čo­vých hrách vylo­že­ně neu­jíž­dí­te a bude­te ke sním­ku při­stu­po­vat jen jako k dal­ší akč­ní kome­dii s Ryanem Reynoldsem, tak vás něja­ké ty odka­zy na slav­né video­her­ní či fil­mo­vé znač­ky samy o sobě uspo­ko­jí jen těž­ko a zby­tek fil­mu to násled­ně usto­jí jen tak tak. Free Guy je totiž sním­kem ve všech ohle­dech polo­vi­ča­tým, a to od akce, kte­rá sice není špat­ná, ale těž­ko ve vás zane­chá hlub­ší sto­pu, až po kome­di­ál­ní rovi­nu, jenž pováž­li­vě drh­ne prak­tic­ky s kaž­dým dru­hým vti­pem. 

Celý film půso­bí jako posle­po­va­ný z moti­vů, kte­ré byly k vidě­ní už moc­krát dří­ve a lépe. Jeho sche­ma­tic­ký a v někte­rých ohle­dech znač­ně před­ví­da­tel­ný děj je inspi­ro­va­ný kde­čím od Truman Show (hlav­ní hrdi­na neví, že jím obý­va­né měs­to je sou­čás­tí simu­la­ce) přes Ready Player One: Hra začí­ná(hráč­ská roman­ce pře­pí­na­jí­cí mezi rea­li­tou a fikč­ním svě­tem uvnitř hry) po Lego pří­běh (gene­ric­ký pra­cov­ník opus­tí svůj zacykle­ný život­ní ste­re­o­typ a uvě­do­mí si svou výji­meč­nost). Přitom ale na roz­díl od Truman Show Free Guy nepra­cu­je s žád­nou sati­ric­kou rovi­nou nebo hlub­ší myš­len­kou, ved­le Ready Player One vypa­dá jako jeho dějo­vě chud­ší pří­buz­ný (na obou se ostat­ně podí­lel stej­ný sce­náris­ta) a ve srov­ná­ní s Lego pří­bě­hem zas výraz­ně ztrá­cí na nápa­di­tos­ti, čímž pádem se svou úrov­ní i cel­ko­vým zpra­co­vá­ním blí­ží spí­še dvo­ji­ci fil­mů Jumanji: Vitejte v džun­g­li! a Jumanji: Další level. S těmi ostat­ně Free Guy sdí­lí i nekon­zis­ten­ci a nejas­nos­ti v pra­vi­dlech vlast­ní­ho fikč­ní­ho svě­ta a stej­ně jako oni má ambi­ce pou­ze nezá­vaz­ně bavit a nesna­žit se o jaký­ko­li dal­ší pře­sah. 

Režisérem fil­mu je Shawn Levy, jenž dří­ve nato­čil mimo jiné kome­di­ál­ní tri­lo­gii Noc v muzeu a také něko­lik ješ­tě hor­ších kome­dií a jeho dopo­sud nej­lep­ší­mi režij­ní­mi pro­jek­ty byly seri­ál Stranger Things a film Ocelová pěst (čás­teč­ně snad i pro­to, že ani v jed­nom z nich nebyl nijak zvlášť pří­to­men humor). Ve fil­mu Free Guy humor pří­to­men je a řadí se k tomu méně pove­de­né­mu (nemluvě o zby­teč­ných pau­zič­kách na smích, po nichž obvykle násle­du­je jen trap­né ticho). Celkem vtip­ný je ješ­tě úvod fil­mu, v němž Guy zve­se­la pro­chá­zí měs­tem plným tan­ků, výbuchů a střel­by, neteč­ný ke vše­mu tomu nási­lí pácha­né­mu kolem něj i na něm samot­ném. Dostatečně legrač­ní jsou i pasá­že, v nichž je Guyovi umož­ně­no vidět svůj svět z hráč­ské per­spek­ti­vy, načež si nemotor­ně osvo­ju­je nové doved­nos­ti. Kdykoli ale dojde na sna­hu o třesku­té hláš­ky, tak ty se zásad­ně míjí účin­kem, a to dokon­ce i v pří­pa­dě Ryana Reynoldse. Jiné kome­di­ál­ní posta­vy jsou na tom se svým usi­lov­ně (ne)vtipným vystu­po­vá­ním ješ­tě hůř, ať už jde o cameo jis­té­ho slav­né­ho her­ce (jenž není zmí­něn v titul­cích) nebo o záměr­ně pře­hrá­va­jí­cí­ho Taiku Waititiho, jehož bizar­ně ucho­pe­ná padouš­ská kre­a­ce budí roz­pa­ky od prv­ní do posled­ní věty. 

Co si však Shawn Levy naštěs­tí pohlí­dat doká­zal, jsou akč­ní sek­ven­ce, kte­ré se nao­pak řadí k tomu nej­lep­ší­mu (přes­to­že ani tak nepřed­sta­vu­jí nic moc extrov­ní­ho) a na nichž sní­mek do znač­né míry sto­jí, a pak též obsa­ze­ní hlav­ních rolí, kdy sebe­jis­té­ho Reynoldse (obdob­nou posta­vu ostat­ně neztvár­nil popr­vé) dopl­ňu­je pře­de­vším sym­pa­tic­ká Jodie Comer, kte­rá ve své dvoj­ro­li stří­dá kro­mě vizá­že i pří­zvu­ky. Vyprávění se naštěs­tí Levymu poda­ři­lo udr­žet ve sviž­ném neu­tu­cha­jí­cím tem­pu, v němž není pro­stor pro hlu­chá mís­ta či pro­sto­je, díky čemuž sní­mek zvlá­dá po celou dobu bavit – jen si zkrát­ka sem tam povzdych­ne­te, že by ten svět uvnitř video­hry mohl dávat o dost vět­ší smy­sl a že se z něj moh­ly dát vykře­sat ješ­tě pod­stat­ně nápa­di­těj­ší gagy, než jaké v něm byly ve finá­le oprav­du pou­ži­ty. 

Jako nezá­vazná let­ní akč­ní zába­vič­ka Free Guy obsto­jí, neb nekla­de na své divá­ky žád­né náro­ky, jeho tech­nic­ké pro­ve­de­ní je na úrov­ni a vyve­de­né v hez­kých bar­vách a vůbec celý jeho kon­cept, počí­na­je roz­to­mi­lým námě­tem o živo­tě her­ních NPC posta­vi­ček a kon­če obsa­ze­ním přá­tel­sky vyhlí­že­jí­cí­ho Reynoldse, půso­bí ohrom­ně sym­pa­tic­ky. Realizován je nicmé­ně způ­so­bem, jenž ani zda­le­ka nevy­tě­žil v dosta­teč­né míře jeho boha­tý poten­ci­ál, násled­kem čehož všu­de tam, kde by Free Guychtěl být osu­do­vý, kom­plex­ní a napros­to str­hu­jí­cí, zůstá­vá pou­ze nedo­myš­le­ný, povrch­ní a veskr­ze tuc­to­vý.