(zatím nehodnoceno)
Loading...„Příběh se odehrává mezi dvěma světovými válkami, kdy se šílenství utrhlo ze řetězu, svoboda svěsila hlavu a lidskost byla tak trochu odkopnuta,“ praví úvodní titulky Diktátora, prvního filmu v němž Charlie Chaplin promluvil, a jasně tak naznačují, koho si slavný komik vzal na mušku.
Film začíná v zákopech první světové války, kde nemotorný vojáček, židovský holič, zachrání život důstojníkovi, ale sám ztratí paměť. Přijde tak o několik let a netuší, že jeho zemi Tománii mezitím ovládl diktátor Adenoid Hynkel. Ten vedle toho, že rozpoutává nenávist vůči Židům (a následně ji zase tiší, protože si potřebuje půjčit peníze od židovského obchodníka), chystá invazi do Osterlichu. O tuto zemi má však zájem i Benzino Napaloni, diktátor Baktérie, takže Hynkelovi nezbývá nic jiného než s protivníkem vyjednávat a ohromit ho svou obrovskou silou a majestátností. Kromě této linie, v níž sledujeme diktátora, je ve filmu ale důležitá i linie druhá, odehrávající se v židovském ghettu, do kterého se zprvu nic netušící holič vrací. Zde se začne schylovat ke vzpouře, ve které nakonec nemalou roli hraje podobnost holiče a diktátora.
Na koho tento film útočí je zcela jasné. Charlie Chaplin se již v roce 1938 na základě vlastní negativní zkušenosti rozhodl zesměšnit Adolfa Hitlera. Neváhal kvůli tomu ve filmu poprvé promluvit, ačkoli do té doby se slov obával, protože měl pocit, že přestane být všeobecně srozumitelný. Fascinující je především doba vzniku filmu, kdy Chaplin s děsivou přesností odhadl, jakým směrem se bude Hitlerův zvrácený kurz ubírat. Nutné je ale zároveň podotknout, že film vznikal v Americe, kam v té době ani zdaleka nedošly všechny informace o tom, co se vlastně v Evropě odehrává, a Chaplin později přiznal, že kdyby tušil, co všechno se v nacistickém Německu děje, nikdy by si z toho nedokázal dělat legraci. Diktátor byl film na svou dobu pochopitelně velmi odvážný a jak se situace za mořem přiostřovala, odvracela se filmová studia od Chaplina, který nakonec musel celé natáčení financovat z vlastní kapsy. Je ale moc dobře, že film nakonec vznikl, protože udeřil hřebík na hlavičku a má nám hodně co říci i dnes.
Chaplin si v Diktátorovi střihnul dvojroli, přičemž rozehrál veškerý svůj herecký talent. Pečlivě nastudoval Hitlerovy řečnické výstupy, které pak perfektně paradoval (včetně používání vymyšleného jazyka, který se sice velmi podobá němčině, ale kromě slov Wienerschnitzel a Sauerkraut s ní nemá prakticky nic společného), stejně jako věnoval pozornost i postavě židovského holiče, u které zase více uplatnil prvky svých grotesek. Sice je Diktátor prvním filmem, ve kterém chaplinovská groteska a jeho postava Tuláka ustupuje do pozadí, ale stále tu najdeme tyto typické prvky, které celou komedii dobře dotvářejí. Vedle samotného Hitlera se zesměšnění dočkali i další nacističtí pohlaváři a také Benito Mussolini, který posloužil jako předloha k postavě diktátora Napaloniho. Ostatně všechny scény, v nichž se oba diktátoři setkávají a v nichž se Hynkel všemožně snaží dokázat svou psychologickou převahu, jsou skvělé.
Diktátor byl pro svou dobu nesmírně důležitý film a co je podstatné, dokáže oslovit i dnes, po více než šedesáti letech. Některé scény z něj zkultovněly (Hynkelův výstup s globem nebo holič holící zákazníka v dokonalé souhře s Brahmovým Maďarským tancem), ale kromě nich tu jsou i další výborné okamžiky. Diktátor má na komedii trochu delší stopáž (možná to pocítíte při scénách z ghetta), avšak stejně uteče jako nic. Jediné, co je z dnešního pohledu asi trochu mimo, je samotný závěr, v němž zaznívá Chaplinova lehce patetická řeč, v níž vystupuje z role a hovoří o nutnosti tolerance a dobru, které musí zvítězit, ale z dobového hlediska je takovýto konec zcela na místě. Vznikl totiž jako reakce na tehdejší situaci, kdy již zuřila válka v celé Evropě a Francie právě padla, a proto to tak má být (a co si budeme povídat, i dnes je taková řeč o toleranci v lecčems stále aktuální).
Na závěr si dovolím doporučit několik ukázek z filmu, ale pro ucelený obrázek nechť si zájemci určitě seženou celý film.
Diktátor je film, u kterého se smějete, ale zároveň vás z něj občas zamrazí, a v tom je jeho síla. Dokonalé zesměšnění Hitlera a jemu podobných, zvláště když vezmeme v potaz dobu vzniku filmu.
Photo © United Artists/Warner Bros./MK2 Diffusion
Nejnovější komentáře