Forrest Gump: Melodram, který dojímá i po 30 letech

Přesně před tře­mi deká­da­mi moh­li ame­rič­tí divá­ci popr­vé v kinech shléd­nout sní­mek, kte­rý je vše­o­bec­ně pova­žo­ván za nej­lep­ší film všech dob. Režisér Robert Zemeckis spo­leč­ně se scé­náris­tou Ericem Rothem si vza­li za úkol pře­vést kni­hu spi­so­va­te­le Winstona Grooma o pros­ťáčko­vi jmé­nem Forrest Gump s IQ 75 na stří­br­né plát­no, při­čemž výsle­dek nej­spíš před­čil i jejich vlast­ní oče­ká­vá­ní. Titulní roli zís­kal Tom Hanks, toho času jeden z nej­ob­sa­zo­va­něj­ších Hollywoodských her­ců (o rok dří­ve Forrestovi před­chá­zel Samotář ze Seattlu a o půl roku dří­ve šla do kin Philadelphia), kte­rý zde vytvo­řil svou život­ní roli, kte­rou nepře­ko­nal ani poz­děj­ší­mi epic­ký­mi dra­ma­ty (Zachraňte vojí­na Ryana, Zelená míle, Trosečník). V čem vlast­ně tkví nesmr­tel­né kouz­lo toho­to fil­mo­vé­ho melod­ra­ma­tu, to se poku­sím shr­nout v násle­du­jí­cích odstav­cích.

Děj fil­mu shr­nu v kost­ce. První tři čtvr­ti­ny vidí­me Forresta sedět na lavič­ce čeka­jí­cí­ho na auto­bus, při­čemž své život­ní zážit­ky vyprá­ví spo­luse­dí­cím. Už jed­na z prv­ních replik, kte­rá ve fil­mu zazní, kon­krét­ně „Život je jako bon­bo­ni­é­ra. Nikdy nevíš, co ochut­náš.“ se sta­la okříd­le­nou. Forrestův pří­běh začí­ná vyprá­vě­ním o jeho mat­ce (Sally Field), kte­rá mu dala do živo­ta celou řadu uži­teč­ných rad. Následně vyprá­ví o sezná­me­ní s jeho život­ní lás­kou Jenny (Robin Wright) a jejich neroz­luč­ném přá­tel­ství, kte­ré i přes čet­ná odlou­če­ní pře­rost­lo v lás­ku. Přes střed­ní ško­lu a uni­ver­zi­tu se pak dostá­vá ke své­mu vstu­pu do armá­dy, ve kte­ré pozná­vá své­ho „nej­víc nej­lep­ší­ho“ kama­rá­da Bubbu (Mykelti Williamson), odbor­ní­ka na lov kre­vet. Následně jsou spo­leč­ně poslá­ni do vál­ky ve Vietnamu, ve kte­ré pozná­me dal­ší důle­ži­tou posta­vu Forrestova vyprá­vě­ní, poru­čí­ka Dana Taylora (Gary Sinise). Ve vál­ce Bubba zahy­ne a poru­čík Dan při­jde o nohy. Po návra­tu z viet­nam­ské vál­ky Forresta sle­du­je­me vyhrá­vat ping­pon­go­vé tur­na­je, poz­dě­ji se (jak slí­bil Bubbovi) věnu­je lovu kre­vet, při­čemž mu asis­tu­je poru­čík Dan a díky fir­mě Bubba Gump se sta­ne mili­o­ná­řem. Poté se k němu vrá­tí Jenny (toho času člen­ka hnu­tí Hippies), aby mu násled­ně opět utek­la. Forrest se roz­hod­ne smu­tek z její­ho odcho­du zahnat během, při­čemž oběh­ne celý svět a řada lidí se k němu při­dá, než ohlá­sí, že je již una­ve­ný. Tady jeho vyprá­vě­ní kon­čí. Následně Forrest navští­ví Jenny, kte­rá mu posla­la dopis, při­čemž zjis­tí, že spo­lu mají syna Forresta. Jejich štěs­tí i přes­to, že se koneč­ně vez­mou, však netr­vá dlou­ho, pro­to­že Jenny umí­rá na AIDS. Zraněný Forrest se tak stá­vá tátou na plný úva­zek, při­čemž malé­mu Forrestovi věnu­je veš­ke­rou péči a otcov­skou lás­ku.

Poručík Dan pro­jde ze všech postav nej­vět­ším cha­rak­te­ro­vým vývo­jem.

Ve fil­mu tedy máme pět důle­ži­tých postav v čele s Forrestem. Paní Gumpovou a Bubbu v tuto chví­li vyne­chá­me, jak­ko­liv i oni jsou pro děj důle­ži­tí, jejich sek­ven­ce nejsou až tak dlou­hé a vel­ký vývoj u nich neza­zna­me­ná­me. Zaměříme se tedy na zby­lou tro­ji­ci. Postavou, kte­rá nao­pak pro­jde vel­kým vývo­jem, je poru­čík Dan. Ten je ze začát­ku vel­mi hrdý, téměř až ješit­ný, když pova­žu­je za čest pad­nout ve vál­ce po vzo­ru svých před­ků, vesměs vojá­ků. Těžce pro­to nese, když při­jde o nohy a sta­ne se nepo­třeb­ným inva­li­dou. K Forrestovi se pro­to nej­pr­ve cho­vá s despek­tem a vyčí­tá mu dokon­ce i to, že jej nechal zemřít ve Vietnamu. Postupně se však jejich vztah upev­ňu­je, což se uká­že napří­klad na Silvestra, kdy si oba objed­na­jí pro­sti­tut­ky a jed­na z nich Forresta ura­zí, pro­čež se ho Dan zasta­ne. Když pak dělá Forrestovi prv­ní­ho důstoj­ní­ka na lodi, popr­vé mu podě­ku­je za záchra­nu živo­ta. Naposledy se s poru­čí­kem setká­vá­me na svat­bě Forresta a Jenny, když s nový­mi noha­mi (z tita­nu) začal nový život.

Hlavní žen­skou posta­vou Jenny, kte­rá má sice anděl­skou tvář, ale od dět­ství si pro­chá­ze­la peklem. Těžce ji pozna­me­nal alko­ho­lis­mus její­ho otce, násled­ně je vyho­ze­na z vyso­ké ško­ly kvů­li lech­ti­vým fotkám, kte­ré nafo­ti­la. Nejprve se jí čás­teč­ně plní sen a stá­vá se fol­ko­vou zpě­vač­kou, avšak je nuce­na vystu­po­vat nahá, pro­čež se setká­vá s nemíst­ný­mi reak­ce­mi oplz­lých mužů. Stává se tak pro­sti­tut­kou a poslé­ze se dá k Hippies. Zatímco Forrest Jenny bez­mezně milu­je, její vztah k němu je mno­hem kom­pli­ko­va­něj­ší. Určitě je nej­dů­le­ži­těj­ším mužem její­ho živo­ta, avšak vidí­me ji i nava­zo­vat jiné vzta­hy, při­čemž ostat­ní muži se k ní cho­va­jí vylo­že­ně hnus­ně, zatím­co Forrest ji vždy hla­va nehla­va brá­ní, i když jí to není vždy úpl­ně po chu­ti. V závě­reč­né fázi pak vidí­me zklid­ně­ní divo­ké řeky Jenny, avšak je již poz­dě jak na nový život, tak i na restart její­ho vzta­hu s Forrestem (jak­ko­liv se vez­mou), kte­ré­mu sama dří­ve říka­la, aby ji nechtěl.

Láska Forresta k Jenny se táh­ne celým fil­mem jako čer­ve­ná nit a trvá až za hrob. 

Dostáváme se tak k ústřed­ní posta­vě, tedy k samot­né­mu Forrestovi, kte­ré­ho je nut­no podro­bit hlub­ší­mu pro­zkou­má­ní. Když pou­ži­je­me pří­měr z čes­kých luhů a hájů, tak Forrest se pohy­bu­je někde mezi Švejkem a Otíkem z Vesničky stře­dis­ko­vé. S prv­ně jme­no­va­ným sdí­lí pře­de­vším to, jakým způ­so­bem jeho niž­ší IQ zrca­dlí sku­teč­nou hloupost ostat­ních (viz. dal­ší okříd­le­ná repli­ka „pro hlu­pá­ka kaž­dý hloupý“). Liší se však v tom, že zatím­co Švejk byl ve sku­teč­nos­ti maza­ný pro­vo­ka­tér, kte­rý „ouřed­ní­ho blba“ pou­ze před­stí­ral, Forrest je opro­ti tomu pros­tý a pří­mý, v jeho cho­vá­ní není žád­ný kal­kul, ale nao­pak je to čirá beze­lstnost. V této vnitř­ní čis­to­tě se podo­bá Otíkovi, avšak ten byl vylo­že­ně pasiv­ní, což se o Forrestovi roz­hod­ně říct nedá. Naopak je vel­mi obdi­vu­hod­né, jak se doká­že rvát se živo­tem a pře­ko­ná­vat pře­káž­ky, kte­ré mu osud nastra­žil. Motiv útě­ku, kte­rý Forrest popr­vé pou­ži­je před svý­mi šika­ná­to­ry, při­čemž na něj Jenny volá „Utíkej, Forreste, utí­kej!“ a jemu popraská stro­jek, kte­rý od dět­ství nosil na nohou kvů­li kři­vé páte­ři, prá­vě sym­bo­li­zu­je onen boj s život­ní­mi nástra­ha­mi. V tom­to bych si dovo­lil sil­ně pole­mi­zo­vat s fil­mo­vým kri­ti­kem Kamilem Filou, kte­rý tvr­dí, že Forrest je meta­fo­rou „prů­měr­né­ho stád­ní­ho člo­vě­ka“ a že „blb­ci to mají v živo­tě jed­no­du­ché“. Právě nao­pak pro mě vždy Forrest sym­bo­li­zo­val člo­vě­ka, se kte­rým se život nemaz­lil, on se však nevzdá­vá, pro­čež se z ala­bam­ské­ho pros´táčka sta­ne nako­nec mili­o­ná­řem.

Jediným pří­pa­dem, kdy to ti „blb­ci“ mají jed­no­du­ché, je u fil­mo­vých divá­ků, pro kte­ré jsou vděč­ný­mi objek­ty k iden­ti­fi­ka­ci. Obvykle se jed­ná pou­ze o leh­ké posti­že­ní (výše zmí­ně­ný Otík), pří­pad­ně autis­mus (Rain Man), při­čemž Forrest vlast­ně není ani posti­že­ný, má jen níž­ší IQ. Tyto posta­vy však mají spo­leč­nou vlast­nost, že se jed­ná o život­ní out­si­de­ry, tak­že podob­ným život­ním out­si­de­rům (ale i lidem se sil­nou schop­nos­tí empa­tie) mohou být sym­pa­tič­tí jako „jed­ni z nás“. Škoda jen, že podob­ně se fil­ma­řům neda­ří pub­li­ku při­blí­žit homose­xu­á­ly, jejichž fil­mo­vé posta­vy jsou obvykle pre­zen­to­vá­ny jako odlid­ště­né vzo­ry všech ctnos­tí, což pří­pad­nou homo­fo­bii může jen pro­hlou­bit. Ale to už jin­de jsme, je to jiná ves­ni­ce.

Forrest na své pou­ti živo­tem potká celou řadu význam­ných osob­nos­tí, jaký­mi jsou Elvis Presley, pre­zi­dent John Fitzgerald Kennedy nebo John Lennon.

Ještě jed­nou věcí je Forrest Gump jako film spe­ci­fic­ký a sice tím, že se v něm pro­lí­ná fik­ce s reál­ný­mi udá­lost­mi ame­ric­ké his­to­rie. Forrest tak vždy vstu­pu­je do auten­tic­kých zábě­rů a setká­vá se hned s něko­li­ka pre­zi­den­ty USA v čele Johnem Fitzgeraldem Kennedym, ale i s pop-kulturními iko­na­mi , jaký­mi ´jsou Elvis Presley nebo John Lennon. S Forrestem pro­jde­me více než 100 let ame­ric­ké his­to­rie, při­čemž zmín­ky se zde dočká Ku-klux-klan stej­ně jako auta se slo­ga­nem Shit Happens.

Hudební pod­kres má na svě­do­mí význam­ný ame­ric­ký skla­da­tel fil­mo­vé hud­by Alan Silvestri, jehož někte­ré moti­vy se sta­ly iko­nic­ký­mi (zejmé­na ten s letí­cím peříč­kem, kte­ré za začát­ku při­le­tí k Forrestovi, aby jej na kon­ci opus­ti­lo). Silvestriho instru­men­tál­ky se ve fil­mu stří­da­jí s tako­vý­mi ever­gre­e­ny jako Sweet Home Alabama (vel­mi pří­znač­ná píseň, jeli­kož Forrest pochá­zí z Alabamy) od Lynyrd Skynyrd, Turn! Turn! Turn! od Beatles nebo Everybody’s Talking od Harryho Nilssona, kte­rou zná­me mimo jiné z wes­ter­no­vé­ho dra­ma­tu Půlnoční kov­boj (1969) nebo z čes­ké ver­ze Modrá zem od Petra Rezka.

Zmínit musím i čes­ký dabing, jemuž domi­nu­je zejmé­na feno­me­nál­ní Vladimír Dlouhý jako Forrest, kte­rý tak s Tomem Hanksem vytvo­řil kom­pa­ti­bil­ní dvo­ji­ci á la Louis de Funés a František Filipovský, Jean Paul Belmondo a Jan Tříska / Jiří Krampol, Jack Nicholson a Alois Švehlík nebo Harrison Ford a Jiří Štěpnička. Jenny pro­půj­či­la hlas Nela Boudová, kte­rá byla své­ho času vel­mi vyu­ží­va­nou dabér­kou (pro­půj­či­la hlas napří­klad zápo­rač­ce Meredith Blakeové pře­zdí­va­né Cruella v dnes již kla­sic­ké ame­ric­ké rodin­né kome­dii Past na rodi­če, kte­ré jsem vlo­ni ke čtvrt­sto­le­tí věno­val podob­nou při­po­mín­ku). Poručík Dan pro­mlou­vá cha­rak­te­ris­tic­kým hla­sem Jana Šťastného, Bubba sdí­lí s Herculem Poirotem hlas Jaromíra Meduny a před­sta­vi­tel­ka paní Gumpové Sally Field má za svou dvor­ní dabér­ku Ljubu Krbovou (napří­klad o rok se tyto dvě dámy setka­ly v rodin­né kome­dii Táta v suk­ni v roli mamin­ky Mirandy Hillardové).

Forresta si dnes již nedo­ká­že­me před­sta­vit bez hla­su Vladimíra Dlouhého.

Tím, co dělá ten­to melod­ram ve svě­to­vé fil­mo­gra­fii tak výji­meč­ným, je až mís­ty neu­vě­ři­tel­né pro­po­je­ní humo­ru s dojem­nos­tí. Což o to, fil­mů stří­da­jí­cích vese­lá a smut­ná mís­ta je plno, avšak není až tak zvy­kem, aby nás film bavil i dojí­mal de fac­to para­lel­ně. Například scé­na, kdy Forrest odná­ší nahou Jenny z pódia vyvo­lá hoř­ko­slad­ký úsměv. Stejně tak Bubbova smrt je odleh­če­na Forrestovou posled­ní větou „Ahoj Bubbo!“ aniž by to na tragič­nos­ti oka­mži­ku jak­ko­liv ubí­ra­lo. I moment, když poru­čík Dan děku­je Forrestovi za záchra­nu živo­ta, při­čemž pla­ve v moři pou­ze s pomo­cí rukou, je scé­nou vtip­nou i dojem­nou záro­veň. Přejme pro­to Forrestoví k jeho jubi­leu, aby nás stej­ně bavil a záro­veň dojí­mal i dal­ších 30 let.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Youtube; Foto: Paramount Pictures, LucernaFilm, Profimedia.cz

---

---