V životě lidském a v životě cinefila obzvlášť se vyskytnou chvíle, kdy zatouží po nějakém nevšedním audiovizuálním zážitku. Ano, IMAX je sice super, ale když tam zrovna nedávají nic zajímavého, je potřeba sáhnout jinam. Tu najednou nám pomocnou ruku podává kino Aero, když nám nabízí maraton prodloužených verzí Pána prstenů. Tomu se dá jen těžko odolat.
A tak jsme se jednoho krásného sobotního dubnového rána vydali na místo určení. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a člověku až bylo skoro líto, že hodlá celý den strávit zavřený ve tmě, koukáním se na hobita na výletě. Nicméně rozhodnutí padlo a tak jsme se vydali vstříc našemu milovaném žižkovskému biografu. Na jeho dvorku již panoval čilý ruch, semtam prošel elf, semtam hobit a i čaroděje jste zahlédli. Člověk si prostě připadal, že prošel kouzelným tunelem a ocitl se přímo ve Středozemí.
Tady by se ještě slušelo zmínit, na co jsme se to vlastně vydali. Filmová trilogie Pán prstenů, vznikla mezi léty 2001 - 2003 pod taktovkou režiséra Petera Jacksona. Série samozřejmě vychází ze stejnojmenných knih spisovatele J. R. R. Tolkiena a rozvijí příběh knížek o hobitovi Bilbo Pytlíkovi, resp. pracuje již s jeho dědicem Frodem. Ten se podobně jako Bilbo vydává na dalekou a nebezpečnou cestu Středozemím, aby zničil prsten moci a zachránil tak svůj kraj před zkázou (věřím, že tato informace není pro nikoho spoilerem :-)). Nicméně zpátky k našemu maratonu.
Jako první nás čekal samozřejmě úvodní díl Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Ačkoliv jsem nečetl původní knížky (budu muset brzy napravit) asi se neubráním kratičké recenzi. První film pěkně otevírá děj, je přiměřeně nabitý akcí a až na drobné nedokonalosti v CGI mu není co vytknout. První díl má v režisérské verzi krásných 228 minut, což pro nás znamenalo, že od začátku projekce v 10:30 jsme se teleportovali v čase až na jednu hodinu po poledni. Samozřejmě, po takovém výkonu jednomu vyhládne, ovšem to není nic, co by vyhlášené žižkovské kebaby nespravili. Pak ještě vyčůrat a hurá zpátky do tmy na druhý díl Pán prstenů: Dvě věže. Zde nemohu jinak a v souladu s všeobecně uznávaným názorem musím napsat, že se jedná o slabší kousek z celé trojice. Film samozřejmě musel vzniknout, aby překlenul dějovou mezeru mezi jedničkou a trojkou, aby spoustu věcí dovysvětlil a připravil děj pro další pokračování. Nicméně se dle mého názoru málo soustředí na hlavní dějovou linku s Frodem, pročež u mě klesl na 4 hvězdy. A tak jsme se posunuli až do pozdního odpoledne (Dvě věže mají v režisérské verzi 223 minut), takže opět čas na rychlou sváču a hurá do finále na poslední část Pán prstenů: Návrat krále. To je samozřejmě krásné zakončení celého příběhu a jediné, co mě na filmu vadí jsou některé lehce kýčovité scény na konci, ty bych si klidně být režisérem odpustil, nicméně chápu, že diváctvo si to žádá...
Vyšli jsme do prochladlé jarní noci. Lampy svítily, sem tam se objevila hvězda, z vedlejší ulice zaduněla tramvaj, v dáli zavyl opilec... prostě žižkovská noční klasika. Na závěr bych řekl asi toto: všechny tři filmy, ačkoliv jsou učebnicovým příkladem klasické hollywoodské narace, jsou z mého pohledu nádherným dílem a skvělou adaptací původní předlohy. A ano, občas jsou lehce kýčovité, něco by se z nich dalo povyházet, ale od toho jsou přece režisérské verze... a občas neškodí si je pustit všechny najednou. V kultuře a ve filmu obzválšť, jen těžko najdete propracovanější a krásnější příběh něž je Pán prstenů a myslím, že Peter Jackson to při tvorbě filmu dobře věděl. Zároveň je potřeba si připomenout, že kino Aero je netradičním prostorem pro kinematografické zážitky, protože kde jinde diváci fandí postavám na plátně? Pravda, když už pak ke konci tleskají po každém střihu, je to lehce otravné, nicméně atmosféra v nadupaném kině po společně strávených třinácti hodinách je prostě něco, co se skrz písmenka těžko předává.
Na závěr se ještě sluší poděkovat mým dvě společníkům, kteří to přežili se mnou, i kinu Aero za to, že nám zprostředkovává takovéto divácké zážitky. A pokud někdy budete mít možnost zažít 13 hodin v kině u dobrého filmu/ů, neváhajete a jdětě do toho.
P.S.: Pokud patříte mezi opravdu skalní fanoušky Tolkienova světa a nechce se vám za filmovými kulisami hobití vesničky cestovat až na Nový Zéland, doporučuji sice menší, ale stejně hezké kulisy v Orlických horách tzv. Český hobitín. Tyto vznikly pro natáčení filmu Stíny kraje, ke kterému, ač mám mnoho výhrad, tak musím říci že, po technické stránce vypadá naprosto famózně. Kam se nějaký Jackson hrabe... 🙂
