(zatím nehodnoceno)
Loading...Stejně jako si nikdo nemůže vybrat své rodiče, tak si ani Jaruna (Lenka Krobotová) s Marunou (Tatiana Vilhelmová) nevybraly svou věčně nabručenou mámu a chalupu na vesnici, kam se dnes už nikdo nestěhuje dobrovolně. Mládí je v tahu a holky před sebou nemají žádnou světlou budoucnost. Z každého kouta kouká nějaká práce a máma si bez cizí pomoci ani nezafačuje bolavý nohy. A pořádný chlap, který umí bez zbytečných řečí pracovat, ten do vesnice asi nikdy nezbloudí. Není se co divit, vždyť se jí říká Díra u Hanušovic. Starosta Jura (Ivan Trojan) sice občas něco pro vesnici udělá, ale jeho myslivecká vášeň zůstane asi jediným potěšením, které v životě ocení. V kostele a na hřbitově je zase doma Olda (Jaroslav Plesl), který by možná nějakou mladou ženu chtěl, ale touha je jedna věc a něco pro to udělat je věc druhá. A pak je tu ještě pár chlapů, kteří sice někde pracují nebo vesnicí projedou, ale ani ti nejsou žádné terno. Jejich život plyne od ničeho nikam, z práce do hospody a pak se dostat domů. Tahle vesnice měla minulost, ale budoucnost je nejasná. A tak si mohou Jaruna s Marunou vybrat jen ze dvou možností: buď odejdou nebo vydrží a pokusí se nějak přežít.
Filmový scénář napsali společně Miroslav Krobot a Lubomír Smékal, spolužáci ze školy a obdivovatelé Jeseníků. Oba tvůrci se snažili ve scénáři zachytit jedinečnost krajiny a současný život lidí ve vesnici, kde zdejší stojaté vody vztahů jen tak něco nerozruší. Miroslav Krobot využil své zkušenosti divadelního režiséra a každá filmová scéna má svou náladu a pointu. Pro oba tvůrce bylo podstatné, aby hrdinové filmu promlouvali naprosto věrohodným jazykem, který patří k prostředí Jesenicka. Proto postavy mluví v místním nářečí. Střídmost ve vyjadřování všech postav a určitá tvrdost dodává větám na důrazu. Co není řečeno, to vyplyne následně z děje. Miroslav Krobot má za sebou mnoho filmových rolí (Dům, Okresní přebor, atd.), kde nebylo možné přehlédnout civilní herecký projev a jeho postavy nebyli nikdy upovídané. Při tvorbě scénáře si pohlídal text a jako režisér se snažil vést herce k civilnímu projevu.
Nejlépe vyšly všechny ženské role. Jak Johana Tesařová v roli matky, takLenka Krobotová a Tatiana Vilhelmová nechaly své postavy žít a volně dýchat, jako by se na vesnici už narodily. Simona Babčáková si střihla ujetou a stále v alkoholovém oparu zahalenou Láďovu starou. Ač se někomu může zdát tato postava jako karikatura, myslím, že by mezi bezdomovkyněmi našla mnoho podobně reálných nešťastných duší. Nevím čím to je, ale u mužských postav nedošlo k obdobnému hereckému nasazení a tak se ve filmu najdou komické figury lesních dělníků Ládi a Balina v podání Hynka Černého a Davida Novotného. Jejich soužití s Laďovou starou je podáno jako sled několika komických situací. A nic nepomůže, že končí jako tragičtí hrdinové. Stylizované figurky, které moc rozumu nepobrali, však hrají i Ivan Trojan a Jaroslv Plesl. Je to škoda, protože osamocenost a vnitřní smutek filmových postav se nemohou ukázat přes hrubou šlupku povrchní stylizace. Naopak oceňuji živočišnost a uvolněný projev slovenských 
herců Lukáše Latináka a Jána Kožucha v rolích syna a otce Kódlových.
Díra u Hanušovic je prezentována jako načernalá komedie, ale já jsem jí vnímala jako drama současné vesnice s komickými vsuvkami. Každopádně se tu prezentuje rukopis výrazné režisérské osobnosti, která ještě dostatečně nevyužila filmové možnosti a potenciál svých divadelních kolegů pro filmový příběh. Film působí celistvě díky pomalejšímu tempu a jednotící atmosféry.
Přes veškerou snahu se nepodařilo tvůrcům zbavit se povrchnosti. Problém je asi ukrytý v samotném scénáři. Příběh hlavní hrdinky a dalších obyvatel vesnice se nijak výrazně neposouvá, ačkoliv hlavní hrdinka je v trochu jiné situaci na konci filmu, než je tomu na začátku. V lese se sice stane závažný zločin, ale na chod vesnice to nemá a nebude mít vliv. Krajina zůstane stejně krásná a lidé zůstanou ve svém stereotypu. Přestože poslední věta filmu patří opět do načernalého humoru, říká ji hlavní hrdinka s úsměvem na rtech. Ale pro film je to málo. Schází propracování postav, schází jim minulost a tím nevyzní ani ubíjející současnost.
Filmový příběh tedy nepřináší nic závažného ani nového. Přesto si neodpustím připomenout trochu z historie vesnice Vikantice, kde se film natáčel. Vesnice náležela do Sudet a byla osídlena německým obyvatelstvem až do roku 1945. Po první světové válce zde byla továrna na lepenku a udržela se do roku 1948, v obci byl mlýn, pila a čtyři hostince. V roce 1949 převzal zdejší pozemky 
staroměstský státní statek. Zastavena byla průmyslová výroba a po uzavření školy zůstal obci v roce 1990 jen jediný obchod se smíšeným zbožím (dnes je už zavřený). Vysídlené Němce nahradili rumunští Slováci, Slováci a obyvatelé různých částí republiky. Filiální kostel sv. Wolfganga z roku 1641 měl svého předchůdce již nejméně o jedno století dříve. Jednotřídní škola byla ve vsi zřízena až v roce 1785, ale děti byly v místě vyučovány již dříve. Vikantice tedy v minulosti nevypadaly jako Díra u Hanušovic a třeba jim současný film přinese alespoň oživení turistického ruchu.
Jako celek jsem si film užila, protože mám ráda černý humor a vážím si práce Miroslava Krobota. Myslím, že až se oprostí od omezujících pravidel divadelního prostoru a využije možnosti filmové kamery, může se stát filmovým režisérem s osobitým rukopisem.
Nejnovější komentáře