Hlodá ve mně takový pocit, že Hřebejkovi jde o diváky stále méně. Pokud vidí, že je jeho model úspěšný, nesnaží se časem přijít s něčím novým, posunout se do jiných rovin, ale naopak dělá jeden film přesně jako druhý a to možná co nejrychleji za sebou, aby se tržby nepřestaly hrnout do kasičky. Možná už s ničím novým ani nepřijde a tak se ze svého jména snaží vyždímat, co se dá.
Jak už jsem naznačil, Nestyda nepřináší nic nového pod sluncem a snese tak srovnání např. s rok starým Mevídkem. Jen těch negativních emocí ubylo a postavy si tak úspěšně hledají nové známosti, nejlépe hned u lidí, které potkají jako první a jsou prostě happy. Všechno to zapříčiní velký nos, kterého si najednou až po několika letech všimne Oskar (Jiří Macháček) u své manželky Zuzany (Simona Babčáková). Beru na vědomí, že někdy spolu žijí dva lidé do doby, kdy jeden na tom druhém nesnese ani ty věci, které dříve tolik obdivoval. Ale v případě Oskara je více pravděpodobné, že si velkého nosu všimnul až teď. Tedy v době, kdy má s touto ženou společnou domácnost a malého syna. Každopádně s Oskarem zamává krize středního věku, ač se on sám stále chová jako puberťák. Kromě manželky vzápětí přichází také o práci moderátora předpovědi počasí. To ale vůbec nejsou důvody pro to, aby byl Oskar nešťastný. Nastěhuje se do nového bytu a nachází si další vztahy v podobě zralé zpěvačky Nory (Emília Vašáryová) a o dvě generace mladší Simony (Martina Krátká), kterou kdysi učil na základní škole. Oskarova žena nezůstává příliš pozadu a okamžitě si nachází spřízněnou duši v Matějovi s tváří Pavla Lišky.
Celý děj prakticky nikam nesměřuje a nic konkrétního ani nesděluje. Ale ta nicota je podávána natolik podlézavě, že si jí všimnete až v době, kdy jste z kina venku. Film tedy nenudí, nebo to alespoň úspěšně maskuje a i po něm si mají diváci o čem vykládat. Jemnější pohlaví může rozebírat postavu Pavla Lišky v plavkách, nebo Jiřího Macháčka ve spodním prádle. Jejich mužské protějšky zase mohou obdivovat ladné křivky Evy Kerekéšové, coby maďarské au-pair, která hlídá manželskému páru dítě a jež má s Oskarem milostný poměr. První pořádné filmové role se dočkala Simona Babčáková, která svoji stoupající slávu komentuje se sebeironickým nadhledem, „Jsem ráda, že si můj nos konečně na sebe začne vydělávat.“ Ve filmu se také objeví nemalý počet slavných lidí kteří hrají sami sebe, a nehrají se špatně. Přesto nejvíce (nikoliv překvapivě) v paměti utkví výkon Emílie Vašáryové, která se dostala do fáze, kdy je schopná zahrát jak strhanou matku lehce retardovaného Václava, tak sexy a charismatickou zpěvačku, která umí probudit vášeň i v o několik dekád mladších ročnících.
Smyslem filmu má být pravděpodobně rekapitulace krize středního věku, kterou Oskar provede se svou ženou po telefonu, zatímco jejich rozhovor jde prostřednictvím rádia do éteru. Nejde však o nějaké poučné moralizování, scéna proběhne jen tak mimoděk, stejně jako celý film.
Nechci být špatným prorokem, ale hřebejkovi filmy se začínají postupně okoukávat a jejich návštěvnost konstantně klesá. Pokud nedojde k nějaké výraznější změně ve způsobu hřebejkovi práce či alespoň volbě témat pro zfilmování, bude tento trend dále pokračovat. Možná už je na čase, aby se český mainstreamový film posunul někam dále.
Nejnovější komentáře