Máte doma děti s náročným chováním na péči? Pracujete ve školce či škole a s chováním náročným na péči se setkáváte dnes a denně? Chcete vědět, jak s těmito dětmi pracovat a co to vlastně obnáší? Robyn Gobbel, autorka knihy Dítě s chováním náročným na péči-tělesné, mentální a smyslové strategie, se velmi podrobně věnuje této problematice a rozhodně se v této publikaci dozvíte mnoho zajímavých informací o fungování našeho mozku.
Publikace je rozdělena na tři části a několika dalších podkapitol. V úvodu se dozvíte informace o vývoji jednotlivých částí mozku, jak ovlivňují naše chování. Kniha se dotýká závažného tématu, což je chování náročné na péči, ale s určitou nadsázkou a nadhledem tuto problematiku autorka zvládá velice dobře popsat. Dozvíte se, co je to trauma, toxický šok, ale i neurocepce, regulace, či seberegulace. Dále také, jak funguje soví mozek, mozek psa i vačice. Autorka prokládá rozhovory s maminkou Nat o náročném chování její dcery s různými případy z praxe, na nichž vysvětluje dané chování. Kniha vede rodiče i pedagogy k většímu nadhledu na jejich děti, aby je viděli jako celek, ne pouze množství nepříjemných symptomů. Autorka se snaží rodičům dovést k porozumění tomu, co se jim dítě snaží sdělit. Tato metodická příručka staví na konceptu rodičovství s ohledem na mozkové procesy, vychází z poznatků neurobiologie, teorie citové vazby a polyvagální teorie.
Je určena rodičům dětí, kteří se potýkají s nepředvídatelným chováním. Autorka v této knize nabízí rodičům bezpečný prostor, jelikož péče o tyto děti je velmi emocionálně náročná. Poznáte zde příběh maminky Nat a její dcery Sammie.
Publikace je primárně určena rodičům dětí s náročným chováním s diagnózou autismu, ADHD, poruchou opozičního vzdoru, pěstounům, adoptivním rodičům, pedagogům, psychologům a terapeutům.
Velmi si na této knize cením toho, že teoretické poznatky jsou prokládány rozhovory s matkou, na kterých je poukázáno a vysvětleno, proč se Sammie chová, tak jak se chová. Autorka vysvětluje biologickou reakci na pocit nebezpečí. Publikace dává rodičům klid, který zklidní mozek jejich dítěte, inspiraci, vhled na jejich situaci z jiného úhlu pohledu, který jim možná doposud chyběl. Její čtení mě velmi zaujalo a tato kniha se stala mou společností na pláži na dovolené. Líbilo se mně její obsahové zaměření, jelikož se touto problematikou zabývám v rámci kurzu sociální práce a pomohla mně pochopit mnoho souvislostí. Líbilo se mně, jak autorka popisuje mozek soví, psa, či vačice. Rozhodně by neměla chybět v žádné knihovničce, jelikož s náročným chováním u dětí s různým postižením se setkáváme poslední dobou dnes a denně a myslím si, že je třeba před tím nezavírat oči, ale s takovým chováním se naučit pracovat.
Velmi zajímavá rada z této knih zní: „Dobře se chovají usměrněné a zapojené děti, které se cítí v bezpečí. Platí to i o rodičích. Na konci příručky je uveden doslov, slovníček neznámých pojmů, které se v publikaci vyskytují, taktéž poděkování autorky i seznam použité literatury.
Ukázka z knihy:
Neurocepce
Na počátku 90.let minulého století zavedl dr. Stephen Porges pojem neurocepce. Psycholog a neurovědec dr. Porges zkoumá lidské emoce, stres a chování tvrdí, že nervová soustava se neustále bleskově rozhoduje, jestli jsme v bezpečí. Je důležité, abychom skutečně vnímali, jak rychle se naše nervová soustava rozhoduje, jestli jsme či nejsme v bezpečí, a proto se na chvíli zastavme.
Dr.Porges tvrdí, že nervová soustava se neustále ptá: „Bezpečné, nebo ne?“ Potřebovali bychom to kvantifikovat, proto předpokládejme, že nervová soustava tuto otázku klade čtyřikrát za sekundu. Teď to řekněte nahlas. „Bezpečné, nebo ne?“ Hádejte, jak dlouho vám to trvalo. Jednu sekundu? Dvě? V době, kterou jste potřebovali na to, abyste ta slova řekli nahlas, se o tom vaše nervová soustava rozhodovala nejméně čtyřikrát, ne-li osmkrát! Samozřejmě, protože tu otázku klade tak často, může své rozhodnutí okamžitě změnit podle implicitních údajů, které neustále zpracovává.
Implicitní údaje se vztahují ke všem věcem, které náš mozek zaznamenává a zpracovává, a odhaduje se, že je to asi 11 milionů bitů za sekundu. Jedenáct milionů! Je o tak obrovské číslo, že si je ani nedokážu představit. Je zřejmé, že všem věcem nemůžeme věnovat pozornost. Skutečnost je taková, že oněch jedenácti milionů údajů za sekundu si uvědomujeme něco mezi šesti a padesáti. Všechny vstupní údaje pomáhají našemu mozku detekovat bezpečí (nebo jeho nedostatek) v každém okamžiku našeho života. Tento bezpečnostní detekční systém označuje dr. Porges výrazem neurocepce.
Jestliže naše nervová soustava rozhodne, že většina přicházejících informací je bezpečná, udržuje nás v režimu propojení. Režim propojení je vlastně výchozí, dáváme mu přednost.
Jestliže ale naše nervová soustava rozhodne, že většina přicházejících informací není bezpečná, spustí se systém „nebezpečí-nebezpečí“ a přepne nás do režimu ochrany. Mohu celkem s jistotou tvrdit, že chování, které chcete u svého dítěte změnit, nastává tehdy, když je jeho nervová soustava v režimu ochrany.
Několik slov o autorce:
Robyn Gobbel působila jako terapeutka a nyní se věnuje rodinám dětí s nepředvídatelným chováním. Je to odbornice v oblasti rodičovství a neurověd.
Autorka: Robyn Gobbel
Ilustrace: Libor Drobný
Přeložila: Hana Antonínová
Žánr: populárně-naučná kniha, terminologický slovník
Vydáno: Vydal Portál, Praha, 2026
Počet stran: 296
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-262-2411-2
Knihu můžete koupit zde:
