Pohodové rodičovství-síla klidného rodiče

A101B0N0015723 Pohodove 2d

Pracujete s dět­mi? Jste rodič? Tak prá­vě vám bych roz­hod­ně dopo­ru­či­la pří­ruč­ku s názvem Pohodové rodičovství-síla klid­né­ho rodi­če, jehož auto­rem je Milan Studnička, psy­cho­log, jež před­ná­ší o komu­ni­ka­ci, výcho­vě a vlast­ním sebe­roz­vo­ji, spo­lu­pra­cu­je s Českou unií spor­tu v rám­ci ško­le­ní tre­né­rů jed­not­li­vých spor­tov­ních sva­zů na před­náš­kách, jak při­stu­po­vat k dětem a zamě­řu­je se i na indi­vi­du­ál­ní kon­zul­ta­ce s dět­mi a jejich rodi­nou. 

Autor vás pro­ve­de nej­dů­le­ži­těj­ší­mi otáz­ka­mi od škol­ky až po dospě­lost, jak zvlá­dat emoč­ně vypja­té situ­a­ce, co dělat, když chy­bí muž­ský vzor ve výcho­vě, jaká je role otce ve výcho­vě chlap­ců a dívek, jak budo­vat sebe­vě­do­mí dětí, když dítě plá­če, když se něče­ho bojí, má potí­že ve ško­le. Dále také, jak pozná­me růz­né závis­los­ti u dětí, když dítě pro­ží­vá šika­nu, či jak se vyrov­nat s puber­tou našich dětí. Na kon­ci pub­li­ka­ce nalez­ne­te seznam knih, na kte­rých se autor podí­lel, také jaké kni­hy si lze dále pře­číst, kte­ré kni­hy o výcho­vě vás mohou urči­tě inspi­ro­vat a také medai­lo­nek auto­ra této pub­li­ka­ce.

Respektující pří­stup fun­gu­je, když má rodič nad­hled, když doká­že být las­ka­vý, ale důsled­ný, když doká­že nasta­vit hra­ni­ce, jed­no­du­še a jas­ně. Je to postoj, člo­věk, kte­rý má rád život, lidi, je o odva­ze dovo­lit si dělat chy­by, odlo­žit sna­hu o per­fek­ci­o­nis­mu. Tato kni­ha se nejen čte, ale je tře­ba ji vní­mat, čer­pat z ní zku­še­nos­ti, ale pře­de­vším pro­žít.

Rodič musí být dítě­ti vzo­rem všem situ­a­cím, dítě vidí, jak rea­gu­je­me, umět unést vlast­ní emo­ce, být oprav­do­vý. V pub­li­ka­ci autor zvý­raz­nil mod­rou bar­vou zají­ma­vé myš­len­ky. Ty pak usnad­ní lep­ší ori­en­ta­ci v tex­tu, pokud bude­te něco zpět­ně vyhle­dá­vat.

„Čím zdra­věj­ší muž­ský vzor dává táta doma, tím snáz se dce­ra jed­nou vyzná v mužích ven­ku.“

„Klid je vaše nej­vět­ší síla. Vychovávejte děti s jis­to­tou, kte­rá drží rodi­nu pohro­ma­dě.“

Kniha se mně moc líbi­la a její čte­ní jsem si uži­la. Zapisovala jsem si růz­né zají­ma­vos­ti a myš­len­ky. Hlavní myš­len­kou kni­hy je, že spo­ko­je­né dítě může vyrůs­tat jen po boku psy­chic­ky vyrov­na­ných a klid­ných dospě­lých. Ukazuje, že rodi­čov­ství není o doko­na­lých meto­dách, ale o zvlá­dá­ní vlast­ních emo­cí. Což si mys­lím, že je vel­mi důle­ži­tá infor­ma­ce pro nás všech­ny rodi­če. Jelikož mám doma sko­ro dospě­lé syny, musím říci, že je to mnoh­dy vel­mi těž­ká dis­ci­plí­na, udr­žet své emo­ce na uzdě. Kniha je psa­ná vel­mi sviž­ně, pří­jem­ným a sro­zu­mi­tel­ným jazy­kem, bez zby­teč­ných pou­ček, kte­rým bude rozu­mět kaž­dý rodič. Publikace Pohodové rodi­čov­ství před­sta­vu­je vel­mi uži­teč­nou a inspi­ra­tiv­ní pří­ruč­ku pro moder­ní rodi­če. Pomáhá nasta­vit zdra­vé komu­ni­kač­ní zákla­dy v rodi­ně, odbou­rá­vat zby­teč­ný stres a budo­vat s dět­mi hlu­bo­ký vztah posta­ve­ný na důvě­ře. Pokud hle­dá­te kni­hu, kte­rá vám dá prak­tic­ký nad­hled nad výcho­vou bez zby­teč­né­ho psy­cho­lo­gic­ké­ho balas­tu, roz­hod­ně sto­jí za pře­čte­ní. Doporučím ji všem rodi­čům, pra­ro­di­čům, ale i uči­te­lům.

 Ukázka z kni­hy:

Z jed­no­ho pohle­du je sebe­vě­do­mí pře­de­vším hlu­bo­ký pocit toto, že „jsem v pořád­ku“ a „doká­žu svůj život ovliv­nit“. To prv­ní ros­te z bez­peč­né vaz­by na rodi­če. Dítě, kte­ré od své­ho naro­ze­ní zaží­vá při­je­tí a opo­ru, si do těla zapi­su­je, že je hod­no lás­ky a pat­ří sem. To dru­hé ros­te z pro­žit­ků vlast­ní­ho růstu. Něco zku­sím, něco se pove­de a něco ne. Ale vidím sou­vis­lost mezi sna­hou a výsled­kem. Čím více malých zku­še­nos­tí dítě postup­ně zís­ká za pod­po­ry rodi­čů, tím pev­něj­ší je základ jeho sebe­vě­do­mí. Když chyb vaz­ba s rodi­čem, když chy­bí důvě­ra, vzni­ká v dítě­ti prázd­no, kte­ré se může sna­žit vypl­nit závis­lost­ním cho­vá­ním, k němuž se ješ­tě v kni­ze dosta­ne­me. Když dítě nevi­dí sou­vis­lost mezi sna­hou a výsled­ky, vzni­ká obrov­ská bez­moc. Obě meze­ry pak dítě zapl­ňu­je ten­kou sko­řáp­kou „před­vá­dě­ní“ se nebo nao­pak skrý­vá se, čímž se sna­ží zakrý­vat bolest, kte­rou v sobě aktu­ál­ně pro­ží­vá.

Z jiné­ho pohle­du je sebe­vě­do­mí vnitř­ní klid. Dítě dýchá při­ro­ze­ně do bříš­ka, dech není naho­ře v hru­di. Dítě je uvol­ně­né a sva­ly neztuh­nou při prv­ním nekom­for­tu. Dítě cítí, že „není v ohro­že­ní“, tak­že může klid­ně mys­let, rado­vat se a tvo­řit. Pokud má dítě dlou­ho­do­bě pře­tí­že­ný stre­so­vý sys­tém, tře­ba kvů­li hád­kám rodi­čů, začne i jed­no­du­ché situ­a­ce vní­mat jako hroz­bu.

Z hle­dis­ka uče­ní je sebe­vě­do­mí ocho­ta vra­cet se k tomu, co mi ješ­tě nejde. Dítě neplýtvá ener­gií na prv­ní pokus, ale vše zkou­ší opa­ko­va­ně, dokud se to nena­u­čí. Dítě vní­má, že chy­ba je pou­há zku­še­nost, ne defi­ni­tiv­ní ver­dikt, kte­rý zna­me­ná, že je dítě špat­né. Když se dítě učí lyžo­vat a má ved­le sebe klid­né­ho dospě­lé­ho, kte­rý oce­ní sna­hu, dá jed­nu malou radu a zno­vu pod­po­ří, mozek dítě­te je ocho­ten se učit. Když má dítě ved­le sebe ner­vóz­ní­ho kri­ti­ka, spo­ju­je svou náma­hu se stu­dem a začne se vše­mu nové­ho vyhý­bat. Jeden pří­stup vede k odva­ze, dru­hý k vyhý­bá­ní se novým věcem.

Z dal­ší­ho pohle­du je sebe­vě­do­mí schop­nost být s dru­hý­mi, ale neztra­tit při­tom sám sebe. Dítě umí říct „ano“ i „ne“, aniž by mělo pocit, že zra­di­lo se nebo ane­bo něko­ho jiné­ho. Váží si dru­hých, a při­tom doká­že stát za svým. Pokud je dítě vycho­vá­vá­no pomo­cí „cuk­ru“ a „biče“, tedy chvá­lou a kri­ti­kou ve for­mě nále­pek: „Ty jsi šikul­ka! Ty jsi ale nemeh­lo!“ nau­čí se určo­vat svou hod­no­tu pod­le toto, co řek­nou dru­zí, což se zdra­vým sebe­vě­do­mím nemá nic spo­leč­né­ho.

Několik slov o auto­ro­vi:

Milan Studnička pra­cu­je jako psy­cho­log. Zaměřuje se na indi­vi­du­ál­ní kon­zul­ta­ce i na prá­ci s dět­mi a rodi­nou v jejich domá­cím pro­stře­dí. Má tři dospě­lé děti a dva vnu­ky. Přednáší o komu­ni­ka­ci, výcho­vě a vlast­ním sebe­roz­vo­ji, spo­lu­pra­cu­je s Českou unií spor­tu v rám­ci ško­le­ní tre­né­rů jed­not­li­vých spor­tov­ních sva­zů na před­náš­kách, jak při­stu­po­vat k dětem. Vystudoval Fakultu těles­né výcho­vy a spor­tu na Karlově uni­ver­zi­tě v Praze, dále psy­cho­lo­gii na Filozofické fakul­tě Univerzity Palackého v Olomouci, také absol­vo­val pět let sebez­ku­še­nost­ní­ho dase­insa­na­ly­tic­ké­ho výcvi­ku. V roce 2006 se stal šťast­ným otcem a ome­zil vět­ši­nu svých akti­vit, aby se mohl plně věno­vat syno­vi. Je spo­luza­kla­da­te­lem vzdě­lá­va­cí­ho por­tá­lu www.dovychovat.cz a www.restartmuze.cz a onli­ne kur­zů.

Autor: Milan Studnička

Žánr: populárně-naučná kni­ha, osob­ní roz­voj, rodi­čov­ství

Vydáno: Vydalo nakla­da­tel­ství nasto­le v Brně, ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, a.s, Praha, 2026

Počet stran: 247

Vazba kni­hy: pev­ná, s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-7448-633-3

Knihu může­te kou­pit zde:

Pohodové rodi­čov­ství: síla klid­né­ho rodi­če | Albatrosmedia.cz