Dívka v pavoučí síti (The Girl in the Spider´s Web) – Recenze – 70%

Americký thriller Dívka v pavou­čí síti je nato­čen pod­le stej­no­jmen­né kniž­ní před­lo­hy spi­so­va­te­le Davida Lagercrantze, jenž pře­bral pomy­sl­nou šta­fe­tu po spi­so­va­te­li Stiegu Larssonovi, auto­ro­vi romá­no­vé tri­lo­gie Milénium (Muži, kte­ří nená­vi­dí ženy, Dívka, kte­rá si hrá­la s ohněm a Dívka, kte­rá šláp­la do vosí­ho hníz­da). Lagercrantz se sever­skou tri­lo­gií inspi­ro­val a roz­ho­dl se napsat vlast­ní sérii, v níž nava­zu­je na Larssonovo dílo dal­ší­mi pří­běhy počí­ta­čo­vé hac­ker­ky Lisbeth Salander, při­čemž Dívka v pavou­čí síti je její prv­ní díl.

Stojí za zmín­ku, že celá tri­lo­gie Miléniumexis­tu­je i ve fil­mo­vé podo­bě – všech­ny tři díly byly nato­če­ny ve Švédsku v roce 2009. O dva roky poz­dě­ji se Američané pus­ti­li do vlast­ních fil­mo­vých ver­zí, vznik­la však ako­rát adap­ta­ce prv­ní­ho dílu, Muži, kte­ří nená­vi­dí ženy, v režii Davida Finchera. Dívka v pavou­čí síti se tudíž ke stej­ným hlav­ním posta­vám vra­cí po sed­mi­le­té pau­ze, se zbru­su novým herec­kým obsa­ze­ním a s reži­sé­rem Fedem Alvarezem (Lesní duch, Smrt ve tmě). Obsah zmí­ně­ných pře­de­šlých sním­ků naštěs­tí není potře­ba znát, což je roz­hod­ně vel­ké plus. Takže pokud si už nepa­ma­tu­je­te, co se v nich dělo, nemu­sí­te pří­liš zou­fat.

Děj je ten­to­krát o tom, že Lisbeth je pře­mlu­ve­na jakým­si býva­lým vlád­ním pro­gra­mo­vým vývo­já­řem k tomu, aby ukradla Američanům jeho posled­ní výtvor – počí­ta­čo­vý pro­gram na ovlád­nu­tí rake­to­vých střel po celém svě­tě. Po úspěš­ně ukra­de­ném soft­wa­ru však prah­ne i jis­tá nebez­peč­ně vyhlí­že­jí­cí zlo­či­nec­ká orga­ni­za­ce, kte­rá se neza­sta­ví před ničím. Lisbeth kon­tak­tu­je své­ho staré­ho zná­mé­ho, novi­ná­ře Mikaela Blomkvista, aby jí pomohl v pát­rá­ní po oné orga­ni­za­ci, zatím­co ona sama musí ochrá­nit pro­gram i ono­ho vývo­já­ře (a jeho malé­ho syn­ka) před útoč­ní­ky.

Hlavní hrdin­ku ten­to­krát ztvár­ni­la Claire Foy, zná­má ze seri­á­lu The Crown, z roman­tic­ké­ho dra­ma­tu Nádech pro lás­ku či z posled­ní doby z fil­mu První člo­věk, v němž si zahrá­la man­žel­ku Neila Armstronga. V jejím podá­ní se zachmu­ře­ná a trau­ma­ti­zo­va­ná lesbic­ká punkerka/hackerka a bojov­ni­ce za spra­ve­dl­nost, mstí­cí se mužům za špat­né zachá­ze­ní se žena­mi, změ­ni­la v neo­hro­že­nou akč­ní agent­ku, co se nabou­rá­vá do cizích počí­ta­čů v řádu desí­tek sekund, umí na dál­ku ovlá­dat i elek­tro­ni­ku v autech a řez­né rány si ošet­řu­je vte­ři­no­vým lepi­dlem. Z Mikaela Blomkvista (Sverrir Gudnason) je pod­stat­ně mlad­ší a hez­čí novi­nář­ský pla­y­boy, jehož úlo­ha ve fil­mu je spí­še ved­lej­ší­ho raže­ní.

Podobnou změ­nou vizá­že ale kro­mě obou hrdi­nů pro­šla i atmo­sfé­ra fil­mu, kte­rá spíš než sever­skou kriminálku/detektivku při­po­mí­ná o dost stan­dard­něj­ší ame­ric­ký akč­ní thriller, v němž ani auten­tic­ké loka­ce zasně­že­né­ho Švédska nema­jí šan­ci pře­bít pře­mí­ru holly­wo­od­ských klišé a opa­ku­jí­cích se sce­náris­tic­kých sché­mat. Celkově film při­tom nepů­so­bí hlou­pě, řada jeho scén je veli­ce dob­ře vymyš­le­ná a napsa­ná a díky napí­na­vé­mu pří­bě­hu a dra­vé a mís­ty i rela­tiv­ně nápa­di­té Alvarezově režii nikdy nevzni­ká pro­stor pro nudu. Některé nedo­stat­ky nicmé­ně pře­hlí­žet nelze.

Především je pode­zře­lé, jak čas­to posta­vy dost idi­ot­sky chy­bu­jí (klad­ní hrdi­no­vé i zápo­rá­ci), ne nut­ně pro­to, aby se uká­za­lo, že chy­bo­vat je lid­ské, ale aby ani jed­na stra­na neby­la pří­liš dlou­ho ve výho­dě a děj se mohl pohnout o krok dál. Vynikající nápad je napří­klad scho­vat malé­ho klu­ka na taj­né loka­ci, kde ho nikdo nesmí najít, a nechat mu při­tom v drže­ní mobil se zapnu­tým GPS. Úroveň smůly/náhody, s níž se posta­vy v urči­tých momen­tech (tře­ba zápo­rá­ci v závě­ru) potý­ka­jí, je na hra­ni­ci trap­nos­ti. Protivníci se mís­to rych­lé­ho usmr­ce­ní nechá­va­jí naži­vu čis­tě pro­to, aby se moh­li vzá­jem­ně ohro­žo­vat ješ­tě o něco déle.

Příběh sice uhá­ní kupře­du rych­lým tem­pem, ale nezbý­vá mu mno­ho pro­sto­ru na psy­cho­lo­gii a vykres­le­ní cha­rak­te­rů postav. Lisbeth Salander je tu sice před­sta­ve­na už od dět­ských let a dět­ství záro­veň před­sta­vu­je stra­šá­ka, kte­rý jí nahá­ní hrů­zu i v dospě­los­ti, ale to je tak všech­no. Její úlo­ha msti­tel­ky, tres­ta­jí­cí bez­prá­ví pra­me­ní­cí z miso­gy­nie, je odsu­nu­ta na okra­jo­vou kolej ve pro­spěch de fac­to špi­o­náž­ní akč­ní záplet­ky, v níž se pře­ta­hu­je s kri­mi­nál­ním pod­svě­tím o kódy k nuk­le­ár­ním zbra­ním – což je změ­na od oso­bi­té uni­kát­nos­ti takřka ke gene­ric­ké ška­tul­ce. Zajímavou ji dělá prak­tic­ky jen přes­ný a vel­mi zda­ři­lý herec­ký výkon Claire Foy a divá­ko­va zna­lost téže posta­vy z jejích před­cho­zích fil­mů (pokud jste je vidě­li).

Akce je nicmé­ně pří­tom­na téměř kon­stant­ně, díky čemuž doká­že Dívka v pavou­čí síti kon­zis­tent­ně bavit a napí­nat od začát­ku do kon­ce, ako­rát je to svým sty­lem i atmo­sfé­rou něco pod­stat­ně jiné­ho než Muži, kte­ří nená­vi­dí ženy od Finchera, i než jejich skan­di­náv­ský ekvi­va­lent a jeho dvě pokra­čo­vá­ní. Příliš zásad­ní­ho odklo­nu se nedo­čka­la ako­rát vizu­ál­ní strán­ka, čer­pa­jí­cí ze sever­ské pří­ro­dy, pun­ko­vé este­ti­ky a BDSM ele­men­tů, jinak ale nezů­stal kámen na kame­ni. I tak je výsled­kem nad­prů­měr­ně dob­rý, atrak­tiv­ní a pou­ta­vý thriller, ako­rát je zvlášt­ní sle­do­vat, jak se posta­va v zása­dě anti-hrdinské, nekon­form­ní, proti-systémové a nepři­způ­so­bi­vé rebel­ky sta­la ve spá­rech Hollywoodu hlav­ní hrdin­kou fil­mu, jenž všech­ny tyto její vlast­nos­ti popí­rá a utlu­mu­je.

P.S. Trailer obsa­hu­je spo­i­le­ry, tak­že si ho pusť­te jen na vlast­ní nebez­pe­čí.