Dokumentární film JIŘÍ TRNKA: NALEZENÝ PŘÍTEL připomene život a tvorbu Jiřího Trnky

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Na sklon­ku letoš­ní­ho roku uply­ne pade­sát let od smr­ti jed­no­ho z čes­kých nej­vše­stran­něj­ších uměl­ců, Jiřího Trnky. Toto výro­čí a pře­de­vším uměl­co­vu osob­nost a tvor­bu si divá­ci budou moci při­po­me­nout díky doku­men­tár­ní­mu fil­mu Joëla Fargese a Terezy Brdečkové Jiří Trnka: Nalezený pří­tel, kte­rý vzni­kl v česko-francouzské kopro­duk­ci a do kin jej uve­de dis­tri­buč­ní spo­leč­nost Cinemart 28. lis­to­pa­du 2019.

Dokument Jiří Trnka: Nalezený pří­tel je vyprá­věn pohle­dem reži­sé­ra, kte­rý pát­rá po osu­du Jiřího Trnky, auto­ra fil­mů jeho dět­ství, kte­ré viděl ve Francii jako malý v děl­nic­kém kině, kte­ré pro­mí­ta­lo výcho­do­ev­rop­skou ani­ma­ci. Při svých cestách do Československa se v poz­děj­ších letech sezná­mil s Terezou Brdečkovou a spo­leč­ně se sna­ží nalézt odpo­věď na otáz­ku, kdo byl Jiří Trnka. Věnují se jeho nesnad­ným začát­kům, ovliv­ně­ním čes­kou lout­kář­kou tra­di­cí, téměř osu­do­vě náhod­né­mu při­zvá­ní k vede­ní stu­dia ani­mo­va­né­ho fil­mu. Sledují jeho ces­tu za svě­to­vým úspě­chem v tem­ných 50. letech až k jeho kon­flik­tu s komu­nis­tic­kým reži­mem na sklon­ku živo­ta.

Jiří Trnka, výtvar­ník, ilu­strá­tor, spi­so­va­tel, sce­náris­ta, lout­kář, sochař a jeden ze zakla­da­te­lů čes­ké­ho ani­mo­va­né­ho fil­mu, je jed­ním z nej­vět­ších a nej­vše­stran­něj­ších čes­kých uměl­ců 20. sto­le­tí, jemuž se poda­ři­lo význam­ně ovliv­nit umě­lec­ké dění ve svě­to­vém měřít­ku. Začínal v Plzni v Divadle Spejbla a Hurvínka Josefa Skupy, v roce 1945 spo­luza­klá­dal stu­dio kres­le­né­ho fil­mu Bratři v tri­ku, v roce 1947 zalo­žil Studio lout­ko­vé­ho fil­mu Jiřího Trnky a stá­vá se prů­kop­ní­kem nové tech­no­lo­gie. Díky Trnkově géniu a jeho skvě­lé­mu malé­mu kolek­ti­vu vzni­ká slav­ná čes­ká ško­la lout­ko­vé ani­ma­ce. Na Západě zís­ká­vá fes­ti­va­lo­vé ceny a stá­vá se výhod­ným vývoz­ním arti­k­lem. Krása jeho fil­mů spo­leč­ně s jeho nád­her­ným impo­zant­ním zje­vem z něj udě­la­jí svě­to­vou osob­nost. Komunistický režim na něm demon­stru­je, jak je huma­nis­tic­ký a umě­ní­mi­lov­ný. Trnka se nikdy nesta­ne zaměst­nan­cem, není v KSČ, dělá si, co uzná za vhod­né. Je krá­lem čes­ké kniž­ní ilu­stra­ce i lout­ko­vé­ho fil­mu. Jenže žije ve stí­nu tota­lit­ní moci, a to má své důsled­ky. V polo­vi­ně šede­sá­tých let se Trnka při­pra­vu­je na svo­je posled­ní dílo: krát­ký film Ruka, tvr­dou ale­go­rii tota­lit­ní moci. Film zís­ká cenu na fes­ti­va­lu v Annecy, ale nara­zí na Československou cen­zu­ru.

Film Jiří Trnka: Nalezený pří­tel Joëla Fargese a Terezy Brdečkové v červ­nu zís­kal na fes­ti­va­lu Il Cinema Ritrovato v Boloni cenu stu­dent­ské poro­ty za nej­lep­ší doku­men­tár­ní film. Porota své roz­hod­nu­tí poro­ta oko­men­to­va­la násle­dov­ně: „Rozhodli jsme se oce­nit doku­ment, kte­rý nás nej­ví­ce zasá­hl svou schop­nos­tí vyprá­vět zvlášt­ním způ­so­bem pří­běh, kte­rý jsme dosud nezna­li, a to emo­ci­o­nál­ním pohle­dem reži­sé­ra.“ Pro leh­kost vyprá­vě­ní, kva­li­tu a množ­ství archiv­ních mate­ri­á­lů jsou vítě­zi Joël Farges a Tereza Brdečková s fil­mem „Jiří Trnka – Nalezený pří­tel“. Festival Il Cinema Ritrovato uka­zu­je vel­ká mis­trov­ská díla svě­to­vé­ho fil­mu, záro­veň je vyzdvi­hu­je v sek­ci věno­va­né doku­men­tár­ním fil­mům o his­to­rii kine­ma­to­gra­fie.

Producentem fil­mu je spo­leč­nost Hausboot Production a sní­mek vzni­kl v kopro­duk­ci se spo­leč­nos­tí Kolam Production a s Českou tele­vi­zí za pod­po­ry Státního fon­du kine­ma­to­gra­fie a pro­gra­mu Creative Europe Media.

Do čes­kých kin sní­mek uve­de CinemArt 28. lis­to­pa­du 2019.

Synopse fil­mu:

Příběh neo­by­čej­né­ho uměl­ce, kte­rý nevě­dom­ky upsal duši ďáblu. Jiří Trnka byl jed­ním z nej­vět­ších čes­kých uměl­ců 20. Století a jed­ním ze zakla­da­te­lů lout­ko­vé ani­ma­ce. Jeho poe­tic­ká a ima­gi­na­tiv­ní prá­ce ostře kon­tras­tu­je s tem­nou érou 50. let v komu­nis­tic­kém Československu. Jeho prá­ce byla reži­mem pou­ží­vá­na jako důkaz, že komu­nis­tic­ká spo­leč­nost doká­že uměl­cům poskyt­nout skvě­lé pod­mín­ky pro tvor­bu. Ideologický zápas Západu a Východu se nevy­hnul ani dětem a jejich pří­bě­hům.