Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Ed Brubaker
Kresba: Sean Phillips
V minulé recenzi jsme se podívali na zoubek komiksu „Pulp“, což je uzavřený grafický román scénáristy Eda Brubakera a kreslíře Seana Phillipse. Usilovně jsem přemýšlel nad tím, co bych mohl zhodnotit jako další, když je teď během léta na Comics Blogu menší „eisnerovská mánie“, a volba nakonec padla na další samostatný projekt od stejného tvůrčího týmu, konkrétně na „Bad Weekend“. Nevybral jsem ho jen tak, jelikož letos usiloval o cenu v kategorii „Nejlepší grafické album - Reprint“. Sice neuspěl, ale to mi vůbec nebrání v sepsání mého vlastního názoru. Jde o trefu do černého, anebo je to v mých očích ryzí zklamání? Na to se podíváme v dnešní recenzi.
Určitě se ptáte: A proč byl „Bad Weekend“ nominovaný do kategorie reprintů? To snad není zcela nový materiál? Ne, není, protože příběh byl původně v druhém a třetím čísla nově nastartované řady „Criminal“ z roku 2019. Ano, je sice pravda, že když jsme se potom dočkali sebraného vydání v pevné vazbě, bylo do původního komiksu dodáno pár nových scén navíc, nicméně základ zůstává naprosto stejný. Tohle všechno ovšem nemění nic na tom, že sestava kreativního týmu se vůbec nezměnila. Na postu scénáristy opět máme Eda Brubakera, přičemž kresby se opět chopil Sean Phillips. A abych samozřejmě nezapomněl, o coloring se zde - podobně jako u „Pulp“ - postaral Jacob Phillips, což, jak si ukážeme, se na výsledku projevuje ve velké míře.
Příběh je zasazený do roku 1997 a točí se kolem starého kreslíře Hala Cranea, což je titulní postava, kterou máte přímo na obálce knihy. Ten se musí spolu se svým společníkem zúčastnit Comic Conu, velké komiksové akce, kde se každoročně schází nerdi a fanoušci popkultury, aby se setkali se svými oblíbenci, například s oblíbenými scénáristy, kreslíři, herci a dalšími. Pro normálního autora by nebylo problém sedět u stánku, podepisovat komiksy a povídat si s fanoušky, jenomže pro něj to je doslova utrpení. Pokud si do toho ještě připočtete, že po skončení něčeho tak velkolepého se musíte postarat ještě o tunu dalších věcí, nebudete mít tak úplně šťastný den. V Craneově případě to ovšem platí dvojnásobně.
Nejprve musím vypíchnout námět, protože ten vůbec není špatný. Zároveň musím pochválit krásně využité prostředí Comic Conu, kde si Brubaker vyhrál i se sebemenšími detaily. Nejlepší podle mě byly scény, kdy hlavní „hrdina“ sedí u svého stánku a interaguje s fanoušky, kteří k němu přijdou, a to ať už kvůli obyčejnému podpisu, nebo kvůli rozhovoru pro komiksovou stránku. Všechny tyto scény byly naprosto geniální, protože nejenom, že poukázaly na egoistickou a znechucenou povahu Cranea, ale mimo to také parádně ukázaly zklamání lidí, kteří k němu přišli s velkým očekáváním, jenže pak znechuceně odešli a už ho nikdy v životě nechtěli vidět. To jsou skvěle napsané scény! Nevím, jestli je na tom něco pravda, ale domnívám se, že Brubaker tím nepřímo chtěl poukázat na aroganci některých scenáristů na různých akcích.
Samozřejmě musím mimo jiné pochválit kresbu Seana Phillipse. Jako obvykle si nemám na co stěžovat. A co se týče coloringu Jacoba Phillipse, k němu také nemám moc velké výhrady. Oba dva se drží kriminálnějšího stylu, takže tady nenajdete odvážné experimenty jako v „Pulp“, kde si Phillipsové vyhráli s westernovými pasážemi, nicméně drsnější styl jim jako obvykle sedne. Panelování je skvělé, přičemž Jacobův coloring se na výsledku zásadněji projevuje. Barvy jsou výraznější, takže již od první stránky vám je jasné, že tohle nebude ten stejný „Criminal“, který jste měli možnost číst česky, a upřímně to výsledku nijak neubližuje, právě naopak. Brilantní scény z Comic Conu jsou pak překrásným pohlazením na duši pravého fanouška, kde si užíváte každičkého panelu s postavami v oblecích světoznámých superhrdinských postav.
Za normálních okolností bych v tomto bodě skončil s hodnocením jednotlivých aspektů a rovnou bych přešel k poslednímu odstavci, kde bych sumarizoval své pozitivní dojmy. Jenomže u „Bad Weekend“ musím výjimečně udělat pravý opak. Když jsem totiž komiks četl, měl jsem celou dobu pocit, jako kdyby mi všechny věci byly naprosto ukradené. Vůbec mě nezajímalo, kam bude směřovat děj dál, neměl jsem důvod fandit postavám, protože až na vcelku sympatického Cranea nebyly nijak propracované, a závěr mě vůbec neoslovil. Dokonce ani kriminální pasáže, které Brubaker zvládá mistrovsky, mi zde přišly jen jako prachobyčejné scény bez špetky originality. Nedokážu si to vůbec vysvětlit! Dělá to osvědčený tým, tak proč to na mě působilo jako druhořadý komiks, jenž vyznívá totálně prázdně?
Já bych pro to možná měl své osobní vysvětlení. Je to, alegoricky řečeno, úplně stejné, jako když hodíte rybičku do špinavého moře. Rybka sice je ve svém živlu, kde jí je nejlépe, a za normálních okolností by si v klidu plavala, jak se jí zlíbí, jenomže k čemu to je, když jsou všude plovoucí odpadky? Přesně tohle se dá aplikovat i na „Bad Weekend“. Námět - neboli moře - není na první pohled hrozný, vypadá zkrátka zajímavě. Tvůrčí tým - v našem případě ryba - také není k zahození. Na papíře vypadá všechno strašně dokonale, avšak výsledné zpracování zadaného materiálu už je podstatně horší, což je zapříčiněno hlavně všemožnými nedokonalostmi, tedy odpadky. Možná právě proto mě tento grafický román neoslovil tak, jak bych opravdu chtěl, a je to vážně velká škoda! Jak jsem totiž již napsal, myšlenka tvůrců není špatná, jen její provedení není moc zdařilé, přičemž některé aspekty, jež by za normálních okolností fungovaly naprosto bezchybně, mi tady neskutečně vadily.
A tímto se dostáváme k zakončení celé recenze. Kdyby „Bad Weekend“ místy kvalitativně nepokulhával a všechny prvky by fungovaly na jedničku s hvězdičkou, čtenář by mohl jásat blahem, protože se mu do rukou dostal další blyštivý klenot. Namísto toho však dostane „jen“ ucházející komiks, jenž se na jednu stranu dobře čte a má rozhodně co nabídnout, na tu druhou se k němu po dočtení čtenář nemá důvod vracet a nepřijde mu, že by četl něco světoborného. Pro něj to byla jen příjemná jednohubka, nic víc. Nicméně i tak jde o svižnou, vcelku čtivou záležitost od Brubakera se všemi svými klady, v tomto případě však také s řadou velkých negativ, jež můj výsledný dojem ze čtení sráží. Jestli jste velkými fanoušky „Criminalu“, následující grafický román byste neměli minout, každopádně nečekejte kvalitu minule recenzovaného „Pulp“ nebo plnohodnotných dílů z původní série.
