Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Darcy Van Poelgeest
Kresba: Ian Bertram
Díky letošním Eisnerům jsem se dostal k několika komiksům, které by mě za normálních okolností vůbec nenapadlo číst. Dříve recenzovaný „Doctor Doom“, který mě příjemně překvapil, toho budiž příkladem, ovšem tohle nebyl jediný případ. V kategorii Nejlepší uzavřená série byly nominovány hned dva komiksy výrazně vybočující mezi ostatními. Společné mají to, že svým pojetím a stylem vyprávění nepůsobí jako druhořadý komiks na trhu. Každý se zaobírá úplně rozdílnou tématikou, zkoumá naprosto odlišné myšlenky, jež postupně s každou další stránkou prohlubuje, a pracuje jak s fiktivním světem, tak s postavami v něm žijícími vskutku zajímavě. Jako první jsem se rozhodl zrecenzovat uzavřenou minisérii „Little Bird“, která původně vycházela u mého oblíbeného vydavatelství Image, a která nakonec Eisnera v již zmiňované kategorii dostala. Teď se ovšem nabízí otázka. Je to opravdu zasloužené vítězství?
Hned na úvod bych podotknul jednu zásadní věc. K minisérii „Little Bird“ jsem zpočátku přistupoval s velkým sebezapřením. Co jsem si pročítal názory lidí z blízkého okolí, říkal jsem si: „Hm, toto bude přesně ten typ komiksu, který budu nucen číst v rámci eisnerovské mánie a nebude mě vůbec bavit.“ Už když jsem se díval na obálku, na níž je vyobrazena titulní postava, byl jsem ke komiksu jako takovému velmi skeptický a nedával jsem mu moc velké naděje. O to větší překvapení mě čekalo po dočtení. Ve chvíli, kdy jsem se dostal na poslední příběhovou stránku, jsem doslova a do písmene nemohl uvěřit tomu, že jsem četl něco, co kvalitativně přesahuje kdejaké moderní komiksy z mainstreamu. Ovšem to už předbíhám, začneme pěkně postupně.
Dějově jde o velmi netradiční záležitost. Původně vyšel „Little Bird“ pod taktovkou již zmiňovaného vydavatelství Image, kde mají kreativní týmy naprostou tvůrčí svobodu, takže si mohou se svými projekty naložit tak, jak oni sami chtějí, a mytologii mohou spolu s budováním světa dělat podle svého. Zde se to projevuje v celé své kráse. Ocitáme se v daleké dystopické budoucnosti, kde je svět ovládaný mocnými vládci. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby jejich vláda nebyla extrémní verze klasické teokracie. Všichni musí uznávat jednoho všemocného boha a musí poslušně sloužit systému. Jestliže půjdou proti, budou nejprve pronásledováni a následně zabiti. Hlavní hrdinka se nachází v situaci, kdy v krutém světě plného bezpráví a nespravedlnosti se musí coby bojovnice za lepší zítřky postavit proti zlým krutovládcům, úspěšně přežít a pomoci jejím přátelům, jež postupně potká na své dlouhé výpravě.
Ano, uznávám, někdo by mohl správně namítat, že jde jenom o klasickou dystopii s prvky post-apokalyptických příběhů, která nepřináší nic objevného. Já bych s tímto tvrzením tak úplně nesouhlasil. Podle mého skromného názoru totiž jde o unikát ve svém žánru. Na jednu stranu sledujeme jednoduše koncipovaný akční příběh, který je ve výsledku dobře pochopitelný, na druhou stranu je vyprávěný docela chaoticky a složitěji, než se může na první pohled zdát. K tomu všemu je doplněný o několik filosofických a sofistikovaných myšlenek, čili ve skutečnosti není tak jednoduché se komiksem prokousat. Pokud navíc nedáváte dostatečně pozor, mohou vám uniknout některé drobné detaily. A přesně tohle se mi líbí asi ze všeho nejvíce! Nejde jenom o hloupou bezduchou akci bez nápadu, což vždycky ocením, protože tím tvůrci nejen dokazují svůj vypravěčský talent, ale také nám tím ukazují, jak se na první pohled zcela obyčejný nápad dá pojmout neokoukaným způsobem.
Co se týče kresby, o té bych se mohl obsáhle rozepsat, ale pro účely recenze to raději trochu zkrátím. Ian Bertham má vskutku osobitý styl, který se jen tak nevidí a který na vás dýchá už od několika prvních stránek. To se projevuje hlavně na postavách, jež vypadají specificky, doslova unikátně. Všimnout si toho můžeme hlavně na očích. Ty jsou totiž výrazné, dovolil bych si říct i trochu karikaturní, ale kromě toho to jde poznat i na designech jednotlivých postav. S tím se pojí skvělý coloring, jenž je postavený hlavně na bledých a méně výrazných odstínech všech možných barev, a také panelování, jež i přes občasnou chaotičnost a přehnanou zmatečnost povyšuje čtenářský zážitek o stupeň výš. Zejména v akčních pasážích fungují oba dva prvky na výbornou, ovšem i v pomalejších částech pomáhají naprosto dokonale vykreslit atmosféru pustého světa.
Abych jenom nechválil, musím komiksu jako takovému vytknout pár věcí. O chaotičnosti jsem tady již napsal své, nicméně trochu bych se vyjádřil k začátku celé minisérie. Přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem se naplno začetl a autory vymyšlený svět mě dokázal naplno vtáhnout. Občas jsem si musel zvykat na hlavní hrdinku, která mi na můj vkus přišla zpočátku dost nezajímavá. Naštěstí se postupně všechno mění a vy si k ní dokážete vybudovat jisté sympatie. A z objektivního hlediska musím uznat ještě jednu výtku. Některé skoky v ději komiksu tak akorát škodí a neprospívají mu, přičemž některé konkrétní pasáže, o nichž tady moc psát nemohu, jsou docela nudné. Je to škoda, protože jinak bych neměl moc co vytknout.
Sečteno a podtrženo, kreativní duo ve složení scénárista Darcy Van Poelgeest a kreslíř Ian Bertham vytvořilo specifický projekt. Podle mého názoru stojí za vyzkoušení, protože takhle podivné a netradičně napsané kousky se jen tak nevidí. Jak už mnozí lidé v diskuzích na internetu správně poznamenali, pojetím a svým osobitým prezentováním působí „Little Bird“ jako počin od tvůrčího dua Alejandro Jodorowsky a Moebius, pod což bych se mohl hrdě podepsat. Pokud tedy máte styl mistra Jodorowského v oblibě, neměli byste tuto minisérii minout. Pro Image je to opět trefa do černého. A dle mého názoru to je opět ukázka toho, jak autorské projekty u jiných menších vydavatelství mohou kvalitativně překonat i ty největší řady ze superhrdinského mainstreamu. Ačkoliv nejde o nejlepší komiks, jaký kdy budete číst, stále jej mohu zařadit mezi to lepší z letošních nominací.
