Kdybychom mohli za sto let nahlédnout do seznamu povinné četby, jsem si jistá, že bychom v něm, jakožto významného zástupce literatury 21. století, našli román „Eleanor se má vážně skvěle“. Myslím si, že někteří studenti by ho nesnášeli, přišel by jim nudný a takřka o ničem, zato pro druhé by to byl jeden z nejoblíbenějších příběhů, který by je chytl za srdce, a rádi by se k němu dobrovolně vraceli. Jenže jak je tomu doopravdy?
Na tuhle knihu jsem všude slyšela samou chválu, v zahraničí na mě (a to v každém knihkupectví, skutečně!) neustále koukala z oddělení TOP bestsellerů a vůbec, stále jsem na ni někde narážela. Nedalo mi to, Eleanor jsem si musela přečíst a udělat si na ni svůj vlastní názor. Než vám ho však sdělím, něco málo k ději je nutností pro lepší pochopení:
Eleanor je velmi samotářský člověk. Ale ačkoliv nemá žádné přátele ani rodinu, s nikým netráví volný čas a již několik let žije dennodenně jednou a tou samou rutinou, nestěžuje si a vypořádává se s životem, jak nejlépe umí. Ve skotském Glasgow pracuje jako účetní, nestará se o to, co si myslí druzí, pravidelně v místním obchodě nakupuje ty samé věci a o víkendech se věnuje pití vodky, díky kterému se zapomíná na otřesné dětství. Náhle se však spřátelí s kolegou Raymondem, a od té chvíle si je Eleanor vědoma toho, že musí vystoupit ze své ulity ven.
Nyní by vám hlavní hrdinka měla být bližší a měli byste se v její spletité osobnosti vyznat alespoň o trochu více, než tomu bylo před chvílí. Ale pokud máte pocit, že tomuto introvertnímu člověku plně nerozumíte a Eleanořin problém stále nechápete, věřte mi, ono to ani po přečtení celé knihy nebude o moc lepší. Pro každého z nás je samota různě příjemná, vyhledáváme ji či naopak – a to je jen jeden z mnoha vlivů, které rozhodnou, zda vás kniha dostane do kolen, nebo vás zanechá chladnými.
V každém případě se nemusíte bát, že byste se nudili. Spisovatelka Gail Honeymanová píše velmi čtivě a svižně, takže příběh utíká jako voda – i přesto, že je v knize poměrně málo dialogů, které přirozeně nabízejí více akce. Ale tady nejde právě ani tak o akci a nečekané zvraty, ale naopak o pocity, prožitky a zamyšlení nad vývojem Eleanořiny osobnosti, nad jejím zvláštním chováním a uvažováním. Jde o vžití se do její kůže a poznání, že takovíto lidé mezi námi opravdu existují.
A teprve pak vám to dojde. To, že skrze román „Eleanor se má vážně skvěle“ pochopíte, že někteří kolem nás se mohou potýkat s podobnými problémy. A vy tedy místo toho, že byste onoho podivína ignorovali, mu třeba nabídnete pomoc. Protože v tom okamžiku už budete vědět, že vy nemáte ponětí o tom, čím vším si daný člověk prošel, co ho trápí, jaké má postižení či omezení a podobně. Možností je spousta. A proto ho nemůžete ihned odsoudit a zaškatulkovat. Jedno je proto zřejmé – měli bychom si pomáhat, a to za každých okolností a bez rozdílu.
Tyto myšlenky (a spoustu dalších) ve mně vyvolala Eleanor – podivná literární postava, které stále moc nerozumím a snažím se k ní najít svou cestu. A právě proto jsem nesmírně vděčná, že jsem se mohla ponořit do tohoto nezvyklého, hlubokého příběhu, který mi rozšířil obzory a posunul zase o kus dál. I když tento román neřadím ke svým nejoblíbenějším, rozhodně stojí minimálně za jedno přečtení (nebo alespoň pokus). Literatura by měla sloužit nejen jako zábavná výplň našeho volného času, ale měla by také, podle mého názoru, vzdělávat. To „Eleanor se má vážně skvěle“ dělá všemi deseti.
Originální název: |
Eleanor Oliphant Is Completely Fine (2017) |
Žánr: |
Literatura světová, Romány, Pro ženy |
Vydáno: | 2017, Plus |
Počet stran: | 352 |
Překlad: | Olga Bártová |
Autor obálky: | Magdaléna Lindaurová |
Vazba knihy: | pevná / vázaná s přebalem |
ISBN: | 978-80-259-0747-4 |
Nejnovější komentáře