Eliška Balzerová si ve filmu Poslední aristokratka konečně zahrála vysněnou roli kuchařky

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

V novém fil­mu Jiřího Vejdělka s názvem Poslední aris­to­krat­ka se hereč­ka Eliška Balzerová dočka­la role, kde si koneč­ně nemu­se­la hrát na dámu. A dokon­ce moh­la vařit, což je hereč­či­na domé­na. Jejím krá­lov­stvím se na čas sta­la zámec­ká kuchy­ně v rodi­ně aris­to­kra­tů, kte­ří se zrov­na při­stě­ho­va­li na své dáv­né rodo­vé síd­lo.

„Kuchařka paní Tichá je pro mě role snů, straš­ně ráda vařím a ráda vařím ve vel­kém. U sto­lu tře­ba deset lidí, to je můj svět. Hrozně jsem se těši­la. Dělala jsem si těs­ta, pek­la jsem husu, při­pra­vo­va­la kob­li­hy a udr­žo­va­la oheň, tak­že se do kuchy­ně všich­ni sta­ho­va­li a kuchyň byla středo­bo­dem natá­če­ní,“ vzpo­mí­ná Eliška Balzerová na natá­če­ní kome­die Poslední aris­to­krat­ka, kte­rou divá­ci v kinech uvi­dí od 24. říj­na.

„Po rolích tro­chu mon­dén­ních dam jsem mohl pro změ­nu Elišce Balzerové nabíd­nout v Poslední aris­to­krat­ce bod­rou posta­vu takří­ka­jíc „z lidu“. Eliška to při­ví­ta­la s nad­še­ním. Dokonce kvů­li roli obě­ta­vě po dese­ti­le­tích popr­vé sho­di­la svůj legen­dár­ní ele­gant­ní účes a mís­to něj si necha­la naší umě­lec­kou mas­kér­kou Janou Bílkovou vyro­bit na hla­vě dobo­vě správ­ný šedi­vý květák,“ říká reži­sér Jiří Vejdělek. Ten ji obsa­dil do své­ho nové­ho fil­mu napří­klad ved­le Martina Pechláta, kte­rý ztvár­ňu­je v Poslední aris­to­krat­ce kas­te­lá­na, nebo ved­le Pavla Lišky v roli zámec­ké­ho zahrad­ní­ka. Jejich zaměst­na­va­te­li jsou novo­do­bí aris­to­kra­té v podá­ní Hynka Čermáka a Tatiany Dykové.

Eliška Balzerová nejen­že velí v Poslední aris­to­krat­ce kuchy­ni, ale sta­rá se i o husy nebo dva lipi­cá­ny. Navíc má její úlo­ha v Poslední aris­to­krat­ce jed­nu spe­ci­a­li­tu: „Permanentně jsem měla být tako­vá jako troš­ku v nála­dě. To mně šlo. Moje kuchař­ka dává do vše­ho oře­chov­ku. Pečenou husu s ní polí­vá, do zelí ji dává, do kob­lih, do vše­ho…“. „To je prav­da,“ potvr­zu­je sce­náris­ta a reži­sér Jiří Vejdělek: „Eliška měla být ve své roli v jed­nom kuse lehce pod parou. Zatímco ostat­ní her­ce jsem hlí­dal a v zábě­rech moh­li pít pou­ze obar­ve­nou vodu, Eliška u mě měla pro­tek­ci. Mohla si vždyc­ky cvak­nout sku­teč­né oře­chov­ky. Eliška pochá­zí z Moravy, tak­že jsem si byl jis­tý, že něco vydr­ží, a že podá parád­ní a stříz­li­vý výkon, i kdy­bych klap­ku opa­ko­val tře­ba tři­cet­krát.“